Řadu “experimentů” lze řešit jen pomocí mobilního telefonu a frekvenčního generátoru, který umí něco víc, než všechny ostatní. Např tedy aplikace FUNCTION GENERATOR.
Některé body se snad povede vyřešit dotazem v diskuzních fórech.
Co je v mnoha případech to nejzásadnější
- je zároveň to, co se zjevně absolutně neřeší = frekvence, které “neexistují” = člověk je neslyší. Pocitově je to stejné = není v tom žádný rozdíl. Jenže to je omyl.
Mají však zcela zásadní vliv na slyšitelný zvuk. Viz Hypersonický efekt / Zvuk a frekvence nad 20 kHz. Všimněte si prosím, že pro tento typ informací často existuje “dementující varianta” typu “No, ono je to tak trochu jinak / Takhle to není”
VF jsou také zdrojem “slyšení hlasů”. Mnohdy třeba už 15 000 Hz (tzn pro někoho je to slyšitelný zvuk). Lze vytvořit pomocí cca 8 řádků kódů javascriptu, který je do stránky vložen některým “rozšířením” v prohlížeči Chrome. Např já si takto uložil jeden výborný script – vyloženě parodie (snímání stisku kláves apod.)
- Co dokáže zvuk (vibrace) o zcela titěrné hlasitosti.
#0
Sinusovka, frekvenční modulace a např 3 Hz + modulace 100 Hz. Tedy absolutně neslyšitelný zvuk modulovaný slyšitelnou frekvencí. Zajímavé jsou zejména určité fáze, “souběhy”, harmonie apod.
Doplním, že frekvenční modulace (FM) narozdíl od amplitudové (AM) vytváří něco jako majáček = mění se tón. AM modulace zvuk jen zeslabuje / zesiluje.
#1
Frekvence okolo 300 Hz, křivka trojúhelník (nepamatuji si přesně) – zvuk byl i na relativně velkou vzdálenost slyšet pouze při stání na místě. Jakýkoliv pohyb způsobil, že zvuk zcela zmizel.
Oproti tomu jiné zvuky slyšíte jen když se pohybujete. Jinak ihned “splynou” s okolím.
#2
Sinusovka, frekvence okolo 400 Hz + frekvenční modulace (cca 100 Hz). Poměrně velká amplituda frekvenční modulace. Výsledkem je výrazný, poněkud neurčitý zvuk. Zajímavé je, že pokud se zvýšil okolní hluk (např přijíždějící tramvaj) – většina frekvence byla vyrušena a zůstal jen čistý, sinusovitý tón. Jinak řečeno, některé zvuky lze slyšet různě v závislosti na okolním hluku.
#3
Ten stejný zvuk. Výrazně kolidoval se zvukem ventilátoru v tramvaji. Zvuk byl tentokrát hodně zesílen. Zajímavé rovněž bylo to, že při změně hlavní frekvence z 440 na 300 se “tón ventilátoru” měnil. Ale jen po určité frekvence. Takto tedy může být měněn “rezonanční tón”.
#4
Při frekvenční modulaci jsem si také všiml, že vznikne několik výraznějších tónů a lze se na ten či onen soustředit (zaměřit pozornost). Reálně se vše děje dle libosti – lze však částečně slyšet snahu tuto selekci ovládat.
Nebo přesněji – docílit stavu, kdy člověk nebude vědomě vnímat manipulaci s touto selekcí a výběr bude vždy považovat za vlastní. To je samozřejmě prvek, s kterým mám problém už od narození. Ne, že bych musel dělat vše naopak, než někdo řekne. Spíše jsem nedůvěřivý a mám rád jistotu, že daná nápověda, kterou nemám vnímat, je míněna dobře.
Lze také slyšet hlas, který tvrdí, že jsem paranoidní. Je to ten stejný, který mě hystericky přesvědčuje o tom, že jsem blázen, protože “slyším hlasy”. Načež se vzápětí ozve podobný, ale silnější a “Vážení cestující, vlak…. “.
#5
Sinusovka, cca 300 nebo 400 Hz (není důležité) – frekvenční modulace. “Rozptyl” či amplituda FM cca 15 Hz, frekvence FM cca 20 Hz. Velice zajímavý úkaz – jakmile byly všechny frekvence neměnné, měl zvuk jasně daný projev. Avšak, jakmile jsem začal měnit hodnotu aplituda FM – po dobu, kdy se frekvence pomalu snižovala – došlo k určitému “stereo” jevu. Tzn zvuk jakoby najednou přicházel z určitého směru, nebo byl zakryt reproduktor (rukou nutnou ke změně frekvence to nebylo – ověřoval jsem několikrát)
#6
U mnoha zvuků dochází k něčemu jako “snaha o vizuální interpretaci daného zvuku”. Je možné, že někteří lidé umí daný obrazec popsat tak, že si jej člověk dokáže také představit. Já některé zvuky popisuji např jako horký vzduch + vlastnosti cigaretového kouře (první či druhý výdech) ve stojatém prostředí. Další jako ovladač iDrive (nebo některých novějších praček), či jako určité plochy. A nejsem sám. Taková mandala či kruh v obilí často koresponduje s Clandiho obrazci.
Zkusil jsem si nyní nasimulovat šíření zvuku a možná s tím horkým vzduchem nebudu vyloženě mimo :-).
Modrá červená = 1 Hz / “horký vzduch” = 100 Hz. Zajímavé také je, že se odražený zvuk “smrskne” zase to jednoho bodu a následně opět “šíří”. Něco jak velký třesk od začátku do konce. My, jakožto lidstvo nejsme ani na úrovni podprahové informace. #jepice
Btw: Aktuálně, po cca 13,7 miliardách letech, je vesmír ve stádiu “těsně po velkém třesku” = stále se zrychlující rozpínání.
Základní simulátor reálného šíření zvukových vln.
#7
U Clandiho obrazce bych uvítal informaci (pokud jsem si daný jev interpretoval správně = informace je pravdivá), že jde o něco jako řez prostorovým obrazcem = podobně jako CT / Magnetická rezonance. Další variantou je, že jde o “součet” prostorového obrazce = všechny plochy sražené do 2D obrazce, přičemž ty, které se opakují jsou nejvýraznější.
WOW / Vidět zvuk
#8
Při sledování SPEKTROGRAMU (něco jako zvukový graf) lze často podlehnout pocitu, že na určitých frekvencích je klid / ticho. Když následně zvýšíte citlivost, zjistíte, že ticho vlastně neexistuje. Lze samozřejmě namítit určitý vliv magnetického pole, když je zvuk zachytávan elektronikou. Jenže lidské ucho je vlastně také jen jedním ze členů převodníku vibrace > elektrický signál.
#9
Když experimentuji se šumy a pustím zvuk přes “něco jako reproduktor” notebooku – jsem občas překvapen jevem, kdy bych odpřisáhnul, že zvuk vychází z plechovky zcela mimo notebook = odraz určitých frekvencí. A když natočím hlavu jinak, zvuk vychází např z NB.
#10
Při experimentech s Flangerem (mikroskopické fázové posuny) se mi několikrát povedlo docílit jevu, kdy vzniklo něco jako “akustický bod” a tímto bodem jsem mohl rotovat kolem notebooku. Pocitově byl tedy zdroj zvuku cca 40 cm mimo notebook.
S tímto lze experimentovat, když nastavíte zvuk tak, že z každého reproduktoru (levý a pravý) vychází zvuk opačné fáze. Opačné fáze se totiž vyrušují a tedy pokud je pustíte normálně, nepustíte nic (čeština umožňuje často použití slovesa v obou variantách, přičemž důležité je až to NIC = pustíte / nepustíte NIC, protože zvuk vyruší sám sebe = ticho, rovná linka, žádný signál. Kdo si všiml, že chybí ukončení závorky? 🙂
Pokud ale pustíte jednu fází do levého a opačnou do pravého, bude mít zvuk zajímavé vlastnosti. V určitém místě by také mělo být ticho. Jev, kdy se opačné fáze vyrušují je mimochodem také to, co způsobuje rezonanci u odraženého zvuku. Možná přesněji kdy odražený zvuk vyruší sám sebe.
Což mě teď přivádí na myšlenku, že tím pádem od té chvíle ovlivňuje i ten vyslaný? Nebo vyruší jen např frekvence, které jsou až v uších posluchače, tedy ty, které mohou vznikat díky tvaru a velikost zvukovodu apod.
#11
Doposud jsem nenašel nějaké přesnější měření typu: Velikost otvoru na nahrávaný zvuk. Tedy typicky např sotva viditelná dírka pro mikrofon na notebooku vs lidské ucho. Podle mého jde o relativně zásadní prvek. Když se podíváte na jevy: stojaté vlnění, vzduchový sloupec, rezonanční frekvence – zjistíte, že hraje roli zejména délka. Průměr vstupního otvoru však zvuk rovněž ovlivňuje. Lze názorně vyzkoušet na teleskopické trubce od vysavače. Když trubku prodlužujete, rezonační tón se mění. Když vezmete tenkou trubičku a tubu o stejné délky – uslyšíte také stejný tón. Ale jinou rezonanci (amplituda). Tedy pocitově půjde “jakoby” o stejný zvuk.
Teoreticky může být s tímto počítáno, ale raději bych měl jistotu.
#12
Další prvek notebook + mikrofony zespodu. To může ovlivňovat zvuk ještě mnohem více. Jde vlastně o jeden z důležitých jevů v rámci některých typů “obtěžování zvukem”. Zvuk se odráží od plochy, na které je položen notebook + od spodní plochy notebooku = dochází ke stejnému jevu, jako když si pustíte šum a budete se vzdalovat od stěny. U stěny lze slyšet vysoké frekvence, které se při vzdalování od stěny snižují.
Jenže v místnosti se lze “vzdálit” jen do určité vzdálenosti, poté se začnete přibližovat zase k protější stěne (+ strop) = něco jiného než “nekonečný” venkovní prostor.
#13
Lze narazit na informace, kde se uvádí, jak Winfried (Schumann) testoval různé vibrace / rezonance na svých přátelích a všiml si, že u některých se vždy dostavuje pohoda a klid.
Vždy se ale uvádí frekvence zcela mimo slyšitelné pásmo (např 7, 83 Hz). Nikde se nikdy neuvádí, co přesně bylo pouštěno. Impulsy? A pokud ano, tak jaké impulsy? To je jako říct “vypadal jako člověk”.
#14
Ventilátor (např prodejna Hruška). Vrtule jak pro aerodynamický tunel. Když jsou zapnuté, lze cítit vibrace (pokud ne + zapnuté = kontext, tak o kousek dál je ještě jeden silnější. Naposledy byl vypnutý asi v roce 1987 na 10min (za tu chvilku rozkvetly i stromy v okolí). Navíc hned vedle je silný transformátor = jasně daný tón).
Zajímavé je, že když si stoupnete do určitého místa, najednou citíte krásný klid. Podle mě druhé takové místo, než to u popelnic, už neexistuje. Rozhodně ne doma. Ano, kromě autobusového hlášení ze zastávky vzdálené několik set metrů, lze za příhodného větru slyšet mnoho dalších zvuků, kde každý automaticky předpokládá “To absolutně nemůže jít slyšet. Až tam jo? Tak určitě.”
Přitom Porubáci určitě potvrdí výbornou slyšitelnost některých vlaků projíždějících nočním Svinovem. Fifejdy zase perfektní slyšitelnost průletů zvuků zarážek na brždění vlaků (něco jako píst) od několik km vzdálených kolejí.
#15
Při FM nízkofrekvenčního zvuku dochází ke specifickému jevu, kdy zvuk “pumpuje” = podobně jako pro řidiče oblíbené “otevřené zadní okýnko” nebo otevřené okno ve vlaku (což ty, kteří nikdy neřídili auto, nebo nejeli ve vlaku nenapadne).
A podobný jev se vyskytuje v případě “panelákového průvanu“.
Jinak řečeno, je ovlivňován slyšitelný zvuk. A co když lze podobně ovlivnit i okolní zvuk? Tzn pomocí vhodných frekvencí vyrušovat ty slyšitelné, nebo pomocí opačných fází jen určité = slyšitelná řeč?
#16
Tu a tam mi začne silně pískat v uších. Od určité doby je toto pískání doprovázeno řadou dalších “efektů”, které mají zjevně za cíl ještě více tuto situaci znepříjemnit. Často také následují jakoby nadávky dalších pachatelů na konkrétního dementa ať už to “vypne”. Což se následně také stane = výrazný rozdíl = jasný důkaz, že nejde o Tinnitus.
Tinnitus je mimochodem příčinou vážných psych. problémů. Dle mého názoru je to zejména efekt, který v onom pískání moduluje slova jako “chcípneš” apod.
Dalším důkazem, že jde o uměle vytvořený jev je, že určité VF zvuky toto pískání přeruší. Stejně jako to, že identické, specificky znějící pískání, umím sám vytvořit = mám jej naposlouchané = daný zvuk znám.
#17
Pomocí flangeru a podobných efektů, lze zaměřovat “pozornost” jen na určité frekvence. Dochází tak k něčemu jako “selekce” zvuku ze šumu. Např při dešti slyšíte jen některé kapičky dopadající na střechu a nic jiného.
#18
Je zajímavé, že zvuk jakoby mnohem snáze stoupal nahoru, než klesal dolů = komunikace mezi Země a 15. patro.
#19
Zažil jsem jev (při plném vědomí), kdy se na okamžik všechen zvuk zpomalil jako když zpomalíte hudbu na desce nebo otáčky kazeťáku.
#20
Rezonance, které vznikají pomocí mikroskopických fázových posunů (zpoždění) a často jde o takovém které nejsou slyšitelné, nebo jsou neslyšitelné si lze všimnout, že se určitý vzorec jakoby cyklicky opakuje. Tzn když se zvětšuje čas zpoždění, mění se výsledný efekt “zvuk stíhačky” ve vlnách stále dokola.
Reálně je však pokaždé jiný. Lze tedy docílit něčeho jako zaměření sluchu pouze na “konkrétní barvu” z miliónů možností. Co to znamená? Že i když si je člověk jist modrou barvou, reálně je to modrá + 3 molekuly / fotony červené. Což vědomě člověk nebude nikdy schopen, narozdíl od mozku, zaregistrovat. A člověk, nebo chcete-li vědomí, je až to poslední, kdo o něčem rozhoduje.
V souvislosti s obtěžování zvukem (Gangstalking nebo Sound harassment) se často zdá, že se pachatelé snaží oběť “nasměrovat” na určité rezonance a v tomto stavu ji dlouhodobě udržovat. Pro udržení je nutno (alespoň v mém případě) neustále mluvit = vysílat rezonanční tón, jinak se ihned vracím do “výchozího nastavení”.
A nebo jde na různých místech slyšet různé verze téhož. Řada kriminalistů (nebo partnerek) jistě zažila podobný jev.
#21
Je otázkou, nakolik má na vše vliv můj sluch, tedy fakt, že na každé ucho slyším jinak. Sám nejsem schopen přesně definovat jak. Když totiž začnu toto podrobněji zkoumat, zjišťují, že při zakrývání jednoho či druhého ucha slyším pokaždé jinak.
#22
Některé zvuky puštěné do levého sluchátka lze zřetelně slyšet i ve sluchátku pravém (nebo naopak). Podle mě je tento jev zdrojem “jedním uchem dovnitř, druhým ven”
#23
Často nelze určit zdroj zvuku do chvíle, než se na objekt podívate. Následně zafunguje “kontext”. Ale co když vrže ten poletující sáček o kousek vedle a ne dveře?
S jakou přesností je vlastně mozek schopen lokalizovat zvuk?
#24
U nízkých frekvencí mozek detekuje spíše fázový posun než frekvenci. A nízké frekvence se také “hůř” vytváří.
#25
Zkoušeli jste někdy vzít hadici od vysavače a jeden konec přidělat k jednomu uchu a druhý k druhému? Úplný kostel. Akorát to vypadá trochu divně :-).
#26
Některé stěny v domech dokážou přenášet zvuk o tolik pater, až se to zdá neuvěřitelné = konflikt mezi sousedy je (samozřejmě jen v některých případech) proto zbytečný.
Nejlépe si toho člověk všimne, když “vlastní” obě místnosti, které odděluje stěna, přičemž by každý odpřisáhnul, že za touto stěnou musí být lidé, co se normálně baví. Např v bytě na Poštovní toto způsobovalo otevřené sklepní okýnko. Zvuk šel přes dvě patra. Ale jen v případě jedné stěny.
#27
Je zajímavé, jak sousedé na Fifejdách produkují naprosto identický typ “ruchů” jako sousedé v Zábřehu. V obou případech panelové domy, cca stejné patro. U Fifejdské varianty jsou však tyto zvuky vytvářeny jakoby hozením kamínku o zem, na rozdíl od zvuků Zábřežských, kde šlo o zvuk “pružinky” nebo kulička na na pružícím rameni, kdy jak se rozptyl zmenšuje tak se také zrychluje (podobně jako mince která se dokutálela, ale mnohem kratší).
Je možné, že tento jev souvisí s přirozenou vlastností člověka napodobovat zvuky (řeč). Nebo jen některé (řeč).
Např v Rusku řeší na diskuzních fórech totožný problém, akorát jsou použity litinové koule válející se po podlaze :-D. Proč sousedé nahoře každý večer válejí po podlaze litinové koule?
Samozřejmě vrtačku s příklepem nenahradí nic. Zdá se však, že doba intenzivního hledání repráčků či mikrofonů ve stěnách již pominula. Ale vážně – cca 2 roky zpět se vrtalo snad všude a pořád (často chodím pěšky, často jsem jinde) + s ohledem na “schopnost” slyšet to, co jiní ne, také znám řadu scénářů na toto téma. Zjevně byly původně adresovány jen na určitou skupinu lidí a jakoby se nepočítalo s variantou, že může toto slyšet i relativně normální člověk jako já.
Nebo, že to člověk slyší podvědomě a intepretuje si různě na základě kombinace kontextů a souvislostí = např nápad na přidělání poličky.
#28
Jsou známy případy, kdy se člověk probral z kómatu a mluvil jinou řečí. Zpravidla primitivnější jazyk typu angličtina. Ale v některých případech možná i jiné. Česky, stejně jako např Siri (nevím aktuální situaci) rozhodně ne.
Pointou ovšem je . co když to, co slyším já je vlastně “běžnou” součástí života a podvědomí zpracovává a ukládá ohromné množství dat, ke kterému nemáme přístup ať děláme co děláme (učení). A tedy, že umíme mluvit jinou řečí, ale je třeba, aby se “něco” přeplo. Tedy máme “naposlouchané” množství zvuků včetně kontextů, ale z nějakého důvodu k tomuto obsahu nemáme přístup. Stejně jako ke vzpomínkám z dětství apod. Přitom tam uloženy jsou.
#29
V drtivé většině případů, lze hlas, který slyším, kdykoliv vědomě stopnout a poslouchat jen “nosný zvuk = do = oooooooooo. Pak jsou zde ale svině, které záměrně dělají vše proto, aby se nedalo jen tak lehce “přestat” poslouchat. Kromě volání jménem, používají jakoby “širší frekvenční pásmo”, kombinaci mnoha souběžných zvuků a tak než se člověk naučí s tímto typem podnětů pracovat, je označen za schizofrenika, protože to, co slyší je naprosto nesouvislé. Přičemž určitý typ “sdělení” je poskládán právě za tím účelem, aby znělo naprosto debilně = učebnicový příznak duševní choroby.
Další metodou sviní je – stopnutí a poté zase spuštění = má být narušováno sebevědomí. Později se z toho stává parodie, kdy člověk slyší dementa, který se snaží vnutit pocit, že s vámi manipuluje a navíc je evidentní, že to co “oběť” říká jde přes někoho jiného. Tedy toho, kdo tyto dementy podporuje a nechce být slyšet. Jenže je. “Teď musíš sám”, “Teď nemůžu”. “Já budu končit”
#30
Mozek jakoby upravuje slyšitelný zvuk podle toho, co “asi” bude slyšet = aeiou. Mnoho rezonancí se “změní” když si představíte některou souhlásku, nebo ji jakoby vyslovíte.
Lze však také slyšet, jak občas dojde k přehrání “impulsku”, který má navodit pocit, že danou souhlásku někdo vyslovuje / či čte = ví na co myslíte / ví jak máte našpulenou pusu (neplatí pro ty, kteří doposud nemají přelepenou kamerku na mobilu)
#31
Někteří lidé reagují na rezonance místnosti. Tedy jsou ihned schopni automaticky zvolit tón, který odpovídá rezonanční frekvenci. Samozřejmě ten musí být v rámci určitého “přirozeného” rozpětí, který člověk používá pro mluvené slovo.
#32
Někdy lze změnu rezonancí zpozorovat díky “změně průchodnosti vzduchu nosem”. Při určitých vibracích (zpravidla nutno svépomocí připravit) se dýchá lehce jako snad nikdy, a jindy to zase tak nějak “drhne”, “píská”, “vibruje”
To stejné platí pro klasické hvízdání pomocí našpulených rtů. Osobně jsem si vyzkoušel, jak dokáže relativně slabý zvuk najednou vyrušit zvuk / hvízdání, tedy rozhodit “vibrující rty”. (vibrující nohy, surfing attack)
Ultrazvukový signál / Komunikace o které netušíte / Podrobná studie
Občas mám pocit, že si někdo dělá srandu a zablokuje mi zapalovač vysokofrekvenčním zvukem (vibrací). Oproti tomu jsou dny, kdy vše chytne hned napoprvé (včetně sporáku s automatickou jiskrou)
#33
Od určité doby nemám rád rohy místnosti. Tam se ty zvuky nějak podivně míchají, odráží a právě v rozích místnosti se “slyšení hlasů” často projevuje nejvíc.
#34
Nemůžu si pomoct, ale správně rozladěný klavír má taky své kouzlo. Zatímco hlas, který “dokonale” zpívá díky vocoderu nebude mít kouzlo nikdy. Mimochodem > Hardwarový vocoder + looper
#35
Ve světě zvuků se dějí věci, o kterých nemáme vůbec tušení
