lovecokamziku.cz

Elektronické obtěžování: Pachatelé

Níže uvedené informace částečně vysvětlují proč elektronické probíhá způsobem jakým probíhá.

Jak se během řešení ukázalo – zdaleka nejde o ojedinělý případ jednoho deviantního pachatele. Na základě zkušeností mnoha obětí z celého světa lze následující vzorce chování dokonce považovat za „standard“.

Kdo jsou pachatelé?

Obyčejní lidé.

Často jedinci s nějakým handicapem (např. tělesné postižení), nízkým intelektem nebo dokonce mentální retardací.

Snížené kognitivní schopnosti

Pachatelé dlouhodobě vykazují vzory chování typické pro snížené kognitivní schopnosti

  • Mentalita malých dětí
  • Jednoduché, naivní myšlení i logika
  • Velmi malá slovní zásoba
  • Primitivní vyjadřování

Nejčastěji příčiny snížené kognice pachatelů

  • Žádné nebo minimální vzdělání (u některých pachatelů patrná negramotnost, absence elementárních znalostí)
  • Mentální retardace

Důsledky snížené kognice

  • Absence kritického myšlení
  • Neschopnost zpracovávat informace
  • Velmi nízká kapacita pracovní paměti (jednoduché, krátké děje)
  • Snadná manipulovatelnost
  • Neschopnost reagovat na argumenty
  • Absence znalostí vede k extrémně zkreslenému vnímání reality, neschopnosti uvědomovat si souvislosti

Snížené kognitivní schopnosti v kontextu elektronického obtěžování

Chování a projev

Chování a projev pachatelů často není možné reprodukovat tak, jak skutečné probíhá. Z pohledu běžného člověka natolik absurdní, že buď existenci takového problému odmítá nebo se snaží neustálé hledat alternativní vysvětlení, případně cokoliv, co by dávalo smysl.

Celek dává „smysl“ pouze když je znám celkový kontext, jednotlivé aspekty, souvislosti, téma vysvětleno také z pohledu pachatelů.

Pravdivý popis událostí

Pokud oběť elektronického obtěžování popisuje události tak, jak se skutečně odehrávají, mnohdy působí dojmem psychicky narušeného jedince. Pachatelé se dokonce naučili na toto spoléhat.

Motivace pachatelů

Základní motivace

  • Touha něco dokázat
  • Touha po změně

Ostatní motivace

  • Možnost vydávat se za někoho jiného
  • Sexuální vzrušení a uspokojení
  • Sociální interakce
  • Možnost nějak vyplnit čas
  • Zažívání nových, doposud nepoznaných emocí

Pachatelé: Skupina nebo jednotlivci?

Pachatelé v podstatě nejsou organizovaná skupina, ale jednotlivci, kteří se seskupují okolo určitých

  • Frekvencí
  • Obětí
  • Scénářů
  • Lokalit
  • Zvuků
  • Elektronických hlasů
  • Rytmů

Lze pozorovat typické vzorce chování pro SNÍŽENÉ kognitivní schopnosti v kontextu smečky

  • Seskupování do skupin: Důsledek neschopnosti jednat a myslet samostatně. Touha po pocitu síly, převahy, přesily.
  • Touha po moci: Vnucování hierarchií a struktur (možnost „postupu v hierarchii“, falešná motivace a odměna). Vždy vede ke konfliktům, agresi, nenávisti, lži apod. (viz nepřirozené autority níže)
  • Snahy organizovat a ovládat skupiny dalších pachatelů: Jde zejména o jedince s mentální retardací (manipulovatelnost)
  • Napodobování rozvinutých kognitivních schopností

Falešná sebedůvěra

Pachatelé vykazují totožné a stále se opakující vzorce chování

  • Iluze jednoty, stejných cílů, záměrů
  • Iluze převahy
  • Utvrzování se v přesvědčení, že chyba je vždy jinde než u pachatelů
  • Iluze, že „všichni“ mají stejné názory. Pokud někdo uvažuje jinak, má jiné názory – má se podřídit pachatelům. V opačném případě se automaticky stává soupeřem, nepřítelem, kterého je třeba odstranit.

Skupinová iluze

  • Vzájemné utvrzování se v absurdních názorech, myšlenkách, tvrzeních apod. a díky tomu zkreslené vnímání reality
  • Absence sebereflexe
  • Neschopnost reagovat na reálné argumenty
  • Nenávist k obětem nebo obecně každému, kdo pokládá otázky, pachatelům odporuje atd.
  • Skupina (smečka) se chová jako jednotlivec bez ohledu na počet členů (předvídatelné chování, možnost ovlivňovat velký počet jednotlivců zároveň)
  • Pachatelé se vzájemně neustále synchronizují, seskupují do celků

Principy elektronického obtěžování

  • Skrývání se za anonymitu
  • Vše se děje na dálku
  • Informační náskok před obětí
  • Vyhýbání se konfrontaci
  • Zneužívání citlivých, osobních, soukromých informací
  • Dlouhodobé seskupování argumentů, které pachatelé používají nebo chtějí použít jako obhajobu

Absence strachu z odhalení

  • Pachatelé si zvykli, že tento problém ignoruje jak laická, tak odborná veřejnost
  • Pachatelé jsou si jisti, že žádná oběť nebude schopna celek pochopit, natož jej popsat a zveřejnit

Psychologické a sociální faktory

  • Dlouhodobá degenerace
  • Absence kontaktu s realitou
  • Kontakt a jedinci na stejné úrovni (nízký intelekt, nulová motivace)
  • Autosugesce
  • Absence jakékoliv odpovědnosti/zodpovědnosti

Taktiky skryté komunikace a ovlivňování

  • Mluvení skrze interferenční zvuky (elektronické hlasy)
  • Pozměňování, ovlivňování hlasů (emoční zabarvení, přidávání parazitních emocí, změna pohlaví)
  • Přidávání parazitních emocí do svých elektronických hlasů a hlasů obětí
  • Používání selektivně vybraných frází a zvuků
  • Používání předpřipravených frází, reakcí, argumentů
  • Používání předpřipravených, stále stejných intonačních schémat
  • Používání samplů a elektronicky upravených zvuků
  • Používání předpřipravených impulsních sekvencí

Vzorce chování v kontextu obtěžování

  • Ve všech aspektech chování pachatelů lze zřetelně vnímat nízké sebevědomí, které si pachatelé kompenzují anonymitou, absencí fyzického kontaktu s obětí a „zvykem“ v kontextu dlouhodobého kontaktu s obětí, které se neustále vnucují.
  • Pachatelé oběť dlouhodobě nutí, aby opakovaně přiznávala podřízenost pachatelům. V případě, že se tak neděje – neumí pachatelé na takovou situaci reagovat.
  • V momentě, kdy oběť začne být na pachatelé agresivní, dochází až k neuvěřitelně zoufalé snaze tuto agresi rychle otupit, nasměrovat pozornost jinam. Konkrétní postupy popsány níže.
  • Posedlost představou ovládání lidí
  • Fascinace primitivními zvuky

Reálná aktivita pachatelů

  • Narušování aktivit oběti
  • Komentování zvuků v okolí oběti
  • Zkreslování informací (nejčastěji dodatečné pozměňování kontextu)
  • Kopírování
  • Omezování
  • Vykrádání
  • Vyrušování
  • Ponižování
  • Rozptylování
  • Ovlivňování emocí
  • Zahlcování pracovní paměti množstvím nesmyslných podnětů

atd.

Co pachatele nejvíc fascinuje

  • Možnost vydávat se za někoho jiného: Pozměněný hlas, nahrávky jiných lidí
  • Hraní si na inteligenci a dospělost
  • Být vůdcem nebo důležitým (potřebným) členem smečky
  • Představa vydávat příkazy, které ostatní musí plnit
  • Hodnotit, rozhodovat o tom co je a není správné, vhodné apod.

Dlouhodobé vzory

Čím nižší intelekt nebo rozumové schopnosti – tím větší pravděpodobnost, že se takový jedinec dozví, jak se „připojit“ k pachatelům, jaké podněty ovlivňují myšlení lidí

Naopak čím vyšší intelekt, rozvinutější kritické myšlení, samostatnost – tím víc k takovým lidem pachatelé pociťují nenávist, strach, závist.

Pachatelé a chápání inteligence

Pachatelé považují za inteligenci

Nikoliv schopnost řešit problémy, ale působit dojmem, že toto řešení zprostředkovávají, nebo organizují. Jinými slovy, že oproti jiným mají potřebné postavení v rámci hierarchie, vliv, možnosti. (připomínám, že pachatelé jsou jen obyčejní lidé, invalidní důchodci, mentálně retardovaní a nesvéprávní primitivové, tělesně postižení jednotlivci sedící u radiostanic bydlící klidně ve stejném domě jako vy).

Inteligence je pro pachatele to stejné jako

Dospělost, hrubý hlas, vyjadřování se způsobem, kterému nikdo nerozumí a zároveň obsahuje „sofistikované zvuky“ (disponovat, jednání, zahájit dialog, regulérně, argument, aspekt atd.)

Reakce na klíčová slova

V kontextu „sofistikovaných zvuků“ pachatelé u projevu skutečně inteligentních lidí reagují pouze na klíčová slova (zvuky), které znají podobně jako písničku (jejich obsahu nebo správnému použití nerozumí). Vzhledem ke snížené kognici se pachatelé na základě těchto klíčových slov ihned řadí na útoveň inteligentních nebo dokonce výjimečně inteligentních jedinců.

Někteří z pachatelů zcela otevřené přiznávají skutečnou podstatu problému

Zde je nutno pochopit celkový kontext.

Zvyšování tolerance

Zvyšování tolerance na podnět znamená postupné snižování reakce organismu na opakovanou nebo dlouhodobou expozici danému stimulu. Tento proces může být fyziologický (např. při užívání látek, kdy je potřeba vyšší dávka pro stejný účinek) nebo psychologický (např. adaptace na stresory). Dochází k němu kvůli změnám v nervovém systému, receptorové citlivosti nebo metabolických procesech.

Důsledek

Stále menší míra vzrušení. Pachatelům opakování stále stejných činností nepřináší očekávané potěšení

K čemu tento stav vede

  • Hledání nových vzrušivých stimulů

V kontextu snížených kognitivních schopností se to projevuje:

  • Snahou vytvářet ještě víc absurdní situace než byly ty předchozí
  • Vytvářet ještě absurdnější kombinace různých podnětů
  • Vytvářet ještě víc nesmyslné zvuky (kňučení, hekání, slintání, prskání, napodobování zvířecích zvuků)
  • Vytváření ještě absurdnějších dialogů
  • Vytváření slovních patvarů
  • Snaha ještě více ničit, ještě více otravovat
  • Snaha ještě více „už koněčně něco způsobit“

Reálné důsledky

  • Přiznání, že jsou poslouchány mobilní telefony a jiná elektronická zařízení obětí
  • Provokace předchozím bodem v kontextu ignorace takové situace případně, že to stejně nikdo řešit nebude
  • Přiznání, že je vše založeno na lhaní, překrucování informací a že o to přece jde

Výše uvedené v kontextu dlouhodobých poznatků

Tento stav plně koresponduje se vzory, které byly předpovídány již před mnoha lety (mezi ty úsměvnější patří také vzrušení z přiznání konkrétní identity pachatele nebo nárůst klasických telefonních hovorů obětem či náhodným obětem, což budou pachatelé prezentovat jako „hyperrealismus“)

Snaha kopírovat (stínovat) každého, kdo dělá něco zajímavého

Kontext

  • Cílem je nejen cítit se jako dotyčný (představovat si jaké to asi je), ale zejména fanatismus spojený s utkvělou představou, že inteligence jako taková neexistuje a vše je pouze důsledek nějakých „linek“ (tzn. „něco co někdo vysílá“)
  • Pachatelé předpokládají, že k oněm linkám takto dostanou (poté sestříhají, použijí části které se jim libí a ty vloží třeba do svých „linek“ jako podkres, nebo zajímavou emoci. Reálně pak vzniká například: text o pletení, názvy funkcí funkcí v javascriptu, emoce vzteku a smíchu a trochu kvantové mechaniky)

Jak jsem na to přišel?

  • Jednoduše: Řešení toho tématu obnáší kromě klasické snahy zabránit zveřejňování informací také několik pachatelů, kteří jsou doslova „přisátí“ na každé písmenko, které napíšu (psaný text je opakován syntézou hlasu).
  • Tito pachatelé sami sebe prezentují jako „vysoce postavené členy tajné organizace“ nebo „architekty“, kteří mě „školí“ v pochopení tohoto problému (elektronické obtěžování). Během toho „dolazují“ drobnosti (co mám jak napsat, co mám smazat apod.),
  • Souběžně s tím také neustále „prorokují“, případně otráveně o všem tvrdí, že to či ono už znají dávno (nebo na to přišli hned), zatímco já až nyní (fakt, že mnohdy reálně přeříkávají mé soukromé poznámky psané jinde je samozřejmě upozaděn)

Důsledek

  • Tento celosvětový jev (v kontextu elektronického obtěžování) má výrazný vliv na dokončování mnoha zajímavých projektů (nápadů, invativních řešení apod.). Mezi časté oběti totiž patří kreativci (že velká část dnešní filmové a hudební produkce stojí, s prominutím, za úplné hovno má svůj důvod).
  • Pachatelé používají stále jeden a tentýž argument: „On to moc řeší“, „Oni (ti kdo něco skutečně tvoří) to vždy nějak udělají“