Bude se hodit
- Elektronické obtěžování: Co jsou podprahové podněty a jak mohou ovlivňovat myšlení, emoce, rozhodování oběti aniž by si to uvědomovala
- Lidský sluchový systém: Každý člověk slyší jinak
Definice problému
- Člověk slyší hlasy či zvuky, které ostatní neslyší a které nemají objektivní zdroj v realitě: Slyšení hlasů označováno jako projev vážné duševní poruchy signalizující ztrátu kontaktu s realitou případně halucinace.
- Slyšet hlasy je běžné: Statistiky se liší, ale na základě výzkumů poslední dekády víme, že 10% populace slyší v některém životním období hlasy. Pokud bychom započítali i neobvyklé zážitky, kdy někdo zaslechne své jméno během nakupování, nebo že máte pocit že vám někdo volá, ale v telefonu zmeškaný hovor nenajdete, tak takové zážitky má až 75% populace. (zdroj: slysenihlasu.cz)
Co je důležité vědět
Proč někdo slyší hlasy a ostatní ne?
To, že člověk slyší hlasy je díky souběhu několika faktorů, přičemž většina z nich je velmi subjektivních pro toho, kdo hlasy slyší. Především to je důvodem, proč někdo může slyšet hlasy a zatímco dvacet lidí kolem něj se shodne, že se pomátl.
Každý může hlasy vnímat jinak
Ať už díky subjektivní interpretaci nebo řadě faktorů popsaných níže. Slyšení hlasů proto nelze chápat jako jev, který je pro každého stejný. Na druhou stranu lze nalézt mnoho společných prvků, které se opakují.
Co je v kontextu slyšení hlasů normální a co ne
1. Slyšení hlasů v kontextu „paranormálních jevů“
Vnímáno jako zábava, zajímavé, záhadné, mystické => NORMÁLNÍ
2. Slyšení hlasů v kontextu duchovna a náboženství
Transcendentální zážitek => NORMÁLNÍ
3. Slyšení hlasů v kontextu obtěžování (tedy když hlasy člověka obtěžují)
Vnímáno jako vážná duševní porucha => NENORMÁLNÍ
K čemu jsou elektronické hlasy zneužívány?
- Manipulace, ovlivňování myšlení
- Cílené obtěžování na dálku: Mluvení na oběť pomocí zvuků, které slyší jen oběť a nikdo jiný
- Ovlivňování zvuků prostředí: Slyšení slov nebo jiných zvuků v okolím prostředí
- Selektivní zvýrazňování konkrétních zvuků
Slyšitelné hlasy
Jsou takové, které oběť vnímá jako zvuk, ale zároveň tyto hlasy slyší jen oběť a nikdo jiný z jejího okolí.
Zvuk hlasů nejčastěji interferuje se zvukem okolního prostředí. Neprojevují se proto jako „hlasy v hlavě“, ale spíš jako „hlasy v okolí“.
Tiché hlasy
Jsou takové hlasy, které lze přirovnat k šeptání. Mohou to být nízkofrekvenční nebo vysokofrekvenční zvuky.
Tiché hlasy jsou často slyšitelné v těchto situacích:
- Našeptávání
- Snah manipulovat s myšlením
- Podsouvání
- Další vrstva obtěžování
- Doplňování informací (kontextuální)
Tichý hlas může pachatel obtěžující (tedy opakující) jinou oběť
Protože se pachatelé často snaží oběti synchronizovat a poštvat proti sobě, dochází větším či menším časovým posunům.
Může tak docházet k situacím, kdy se díky tomu seskupují i oběti, které více či méně chápou průběh obtěžování, nebo právě konfrontují pachatele a ti oběti bezmyšlenkovitě opakují, protože si na tento postup zvykli. Bezmyšlenkovité papouškování nevyžaduje žádnou kognitivní aktivitu.
Obět tak najednou může začít slyšet jakoby napovídání tichým hlasem, které vysvětluje danou situaci nebo nabízí jiný úhel pohledu.
Pachatelé jsou si takového jevu vědomi (dochází k němu relativně často).
V kontextu této situace
- Vznik entity „autorita“ nebo „autority“: Někdo, kdo o problému ví vše.
- Otravné napovídání které člověka rozptyluje v momentě, kdy se soustředí na jinou činnosti (tuto informaci podsouvají sami pachatelé). To co člověka rozptyluje především jsou pachatelé. nikoliv oběti.
- Souběh emocí a informací, které k sobě nepasují. Efektu překrývaní emocí, které vyvolá určitá informace, slovo, konfrontace s jinou, tentokrát slyšitelnou informací (fráze, slovo) pachatelé zneužívají velmi často a dlouhodobě.
- Často zřetelná snaha takto „spojené“ oběti co nejrychleji rozhodit, odvést pozornost.
Tiché hlasy jsou dlouhodobě spojovány s inteligencí, rozumem, rozvážností, klidem – obecně tedy jako přirozené autority (názor přirozené autority má vyšší váhu – člověk spíše dá na takový názor. Naopak názoru nepřirozené autority se bude vyhýbat – chtít neuposlechnout)
Typy hlasů
V kontextu osob
- Různé barvy hlasů a pohlaví: Mužské, ženské, dívčí, chlapecké, dětské atd.
- Hlasy s výraznou intonací nebo emočním zabarvením
- Zní stejně nebo velmi podobně jako hlasy konkrétních lidí: Někdo z okolí, přátelé, rodina, herci, veřejně známé osobnosti apod.
- Hlas konkrétní osoby: Například dlouhodobě spojený s konkrétní entitou.
V kontextu vnímání
- Tiché, podprahové: Hlasy de facto kopírují práh slyšitelnosti. Zpravidla nelze určit jakékoliv prvky související v barvou hlasu, intonací, pohlavím apod.
- Rytmické: Často opakující se vzory, stejné typy zvuků
- Nesrozumitelné: Lze přirovnat k hlasité tv u sousedů
V kontextu lokalizace, prostředí
- Hlasy, které zdánlivě vznikají v blízkosti ucha nebo přímo v uchu samotném: Lze pozorovat jen za určitých situací (ležení na boku => prostor mezi uchem a polštářem), přiložení dlaně k uchu, těsné přiložení ucha k nějaké ploše, ne však zcela (např. stěna).
- Hlasy, které vznikají ve zvuku dýchání (nebo jiných zvukových projevech těla): Zdá se, že právě tyto prvky jsou pro pachatele největší zábava.
- Hlasy, které příchází z okolí nebo z větší vzdálenosti: Sousedé, okolí domu, odraz o stěnu protější budovy. Narozdíl od většiny ostatních projevů – v těchto kontextech mohou „dávat smysl“ => být přirozenou součástí prostředí => ne každý si proto všimne, že jde o zvuky parazitní (běžný městský ruch, zvuky v panelových bytech). Tyto mechanismy jsou často základem pro scénáře v kontexte vyvolávání paranoidních pocitů a představ „Mám pocit, že se o mě ti lidé baví“, „Slyšel jsem, jak sousedi vyslovují mé jméno“ apod.
- Hlasy, jejichž zdroj (směr odkud přichází) není snadné určit: Zdá se, jako by se zdroj zvuku měnil podle toho, na co se oběť soustředí (nebo o čem si myslí, že je zdrojem zvuků). Souběh dvou jevů (nazev) a subjektivních vlastností sluchu (tvar uší, rezonanční frekvence zvukovodu apod.)
- Hlasy, které lze slyšet v různých zvucích prostředí: Šum topení, ventilátor, klimatizace, tekoucí voda, vítr apod. Jde o stejný princip jako u uší => Použití konkrétních interferenčních vzorů (zvuků).
- Hlasy, které jsou slyšitelné jen v impulsovitých (nárazovitých) zvucích: Poklepávání nehtem o desku stolu, psaní na klávesnici apod.
V kontextu psychiky
- Negativní, kritické: Mohou nabádat k nebezpečným činům či vyvolávat úzkost a paranoiu. Tyto hlasy mohou být zdrojem značného stresu a mohou zhoršovat psychický stav člověka.
- Často spojováno s duševní poruchou – Zde – a pouze zde – se mezinárodní diagnostické manuály „vyřádily“.
Vliv prostředí na slyšení hlasů
1. Otevřený prostor (absence odrazných ploch)
Hlasy utichají, výrazná ztráta srozumitelnosti. Hlasy lze slyšet jen ve vzdáleném šumu města nebo dopravy (je-li v okolí).
2. Bezvětří
Hlasy výrazně utichají. Projev je velice podobný otevřenému prostoru. Hlasy lze slyšet pouze v nějakém výraznějším zvuku (provoz, klimatizace apod.)
3. Nákupní centra
- Lze slyšet výhradně hlasy, které zní jako romské
- Zřetelně skupinová zábava
- Zjevný přístup k bezpečnostním kamerám
- Komentování lidí a vyhledávání dalších obětí
4. Podzemní garáže
- Při vstupu do podzemní garáže změna doslova „praští přes uši“. Akustika prostoru je výrazně odlišná od akustiky obchodního centra nebo exteriéru.
- Hlasy utichají během 3 – 5 vteřin. Nejvýraznější je v tomto případě opět „ztráta“ nebo utlumení „vodící linky“, tedy vysokofrekvenční zvuk, který v nosných zvucích vykresluje srozumitelná slova, udává rytmus (zpravidla pomocí impulsů souběžně se samohláskami T, K, P apod.)
- Lze „slyšet“ (přesněji vnímat) pomalé vlnění, hutný, tichý, nízkofrekvenční zvuk.
5. Změna bydliště či obecně místa pravidelnějšího výskytu
- V místě nového bydliště (místa pobytu) bývá zpočátku klid.
- Trvá určitou dobu, než jsou hlasy opět slyšitelné.
- Pokud oběť vypíná telefon (a bydlí sama), trvá mnohem déle, než začnou být hlasy opět slyšitelné.
6. Jiná země nebo místo vzdálené od místa častého výskytu
- Jeden zdroj hlasů v okolí hotelu: Trvalo cca 1 – 2 dny, než pachatelé našli či nastavili „zdroj“ hlasů na určité místo poblíž hotelu (jediné místo)
- Při vypnutém telefonu hlasy postupně utichají
Vowel efekt
Hlavní princip spočívá ve zdůraznění konkrétních formantů, tedy frekvenčních pásem, která určují charakter samohlásek. Manipulací těchto formantů lze zvuk nástroje nebo hlasu přiblížit lidské řeči, což se využívá pro expresivitu a odlišení zvuku v mixu.
Typické hodnoty formantů (přibližné, pro mužský hlas):
- F₁: Určuje otevřenost úst (nízké F₁ = zavřená ústa, vysoké F₁ = otevřená ústa).
- F₂: Určuje pozici jazyka (nízké F₂ = zadní samohlásky, vysoké F₂ = přední samohlásky).
| Nízké F₁ | Vysoké F₁ | Nízké F₂ | Vysoké F₂ | |
| I | 200 | 300 | 2000 | 2500 |
| E | 300 | 500 | 1700 | 2300 |
| A | 600 | 900 | 1100 | 1400 |
| O | 400 | 600 | 700 | 900 |
| U | 250 | 400 | 600 | 800 |
Nahrávání nebo zvýraznění hlasů v kontextu formantů, frekvenčních pásem
- Pro konkrétní samohlásky je třeba zvýraznit konkrétní frekvence.
- Může jít o zvuky, které vznikají až v uchu oběti nebo jejím sluchovém systému: To znamená, že hlasy (respektive konkrétní slova) slyší jen oběť.
- Slyšitelnost hlasů je zpravidla na hraně prahového vnímání: Pokud by tedy měla vzniknout nahrávka obtěžujících hlasů – bude nutné takové hlasy zesílit aby byly slyšitelné pro každého.
- Zesílením může dojít k nežádoucím interferencím: V důsledku toho mohou srozumitelná slova zaniknout.
- Je možné, že pro zvýraznění konkrétních obtěžujících hlasů je nutno použít stejný princip, jako používá pachatel k vytváření slyšitelných slov – tedy zvýrazňovat konkrétní frekvence pro konkrétní samohlásky. Takový postup by však byl s velkou pravděpodobností označen za umělé vytváření konkrétních důkazů.
Zkuste si představit hlas člověka, kterého neznáte
- Nemožné: A právě takovým zvukem může být někdo obtěžován.
- Tento zvuk navíc může vznikat díky prostředí, v kterém se oběť nachází nebo subjektivním vlastnostem sluchu
Slyšitelný hlas mohou být subliminální podněty zvýrazněné pomocí nosného zvuku
Nosný zvuk
- Nosné zvuky budou rozebrány v samostatném příspěvku.
- Nyní považujme za nosný zvuk elektronický hlas (interferenční zvuk): Pro jednu informaci lze použít různé typy hlasů (obsah zůstává, mění se forma = kontext sdělení)
K čemu dochází
Podnět (například zvuk), který je sám o sobě neslyšitelný je zvýrazněn příslušným nosným zvukem tak, že se mění na slyšitelný zvuk. Oběť si zpravidla neuvědomuje přítomnost různých složek (vrstev) – vše vnímá jako celek (například slova, hlasy)
Důsledky
- Například při snaze pořídit zvukový důkaz o obtěžování hlasy dochází k situacím, kdy se povede nahrát nosný zvuk, ale nikoliv vysokofrekvenční složku – tedy to, co vytváří srozumitelná slova.
- Další možností je, že jde o zvuky, které vznikají v uchu nebo sluchovém systému oběti. Viz příspěvek o lidském sluchu níže.
Slyšení hlasů v kontextu různých situací
- Hlasy a zvuky s neučitým zaměřením: Takové zvuky mohou být vnímány (slyšeny) různě. Vůbec, podprahově, vědomě u jednotlivců (například díky subjektivním vlastnostem sluchu nebo díky vlastnostem prostředí), vědomě u větší skupiny lidí, pouze v určitém prostředí apod.
- Hlasy a zvuky, které lze slyšet pouze při interferenci s konkrétním interferenčním vzorem: Konkrétním interferenčním vzorem může být zvuk (tón) prostředí, zvuk konkrétního ventilátoru, zvuk klimatizace, zvuk jedoucí tramvaje, hlas konkrétního člověka, zvuk dýchání, šum krve proudící v uších apod.
- Hlasy a zvuky určené k cílenému obtěžování: Takové vnímá pouze jednotlivec nebo jednotlivci a nikdo jiný v okolí. Jde zpravidla o případy, kdy „někdo“ (zpravidla oběť) slyší hlasy, které nikdo jiný neslyší => označováno jako projev duševní poruchy nebo halucinace.
- Hlasy a zvuky, které mají být vnímány podprahově: Jejich slyšení (zpracování) si člověk nemá vůbec uvědomovat. Díky omezeným až nízkým kognitivním schopnostem samozřejmě mnohé z těchto „výhradně podprahových“ zvuků lze slyšet, případně se je někteří lidé naučí postupně slyšet (a stanou se tak obětí; již jsou obětí například jiného pachatele; jedinci, kteří nejsou přímo cílem obtěžování => „jen“ slyší hlasy)
- Hlasy a zvuky slyšené v kontextu (nebo na základě) očekávání: Cíle, záměry, vzorce chování, znalosti. Například přecházení přechodu pro chodce => člověk reaguje na zavolání svého jména, ale především na skřípění brzd (hrozící nebezpečí). Mnohem méně na zpěv ptáčků v okolí (není v kontextu situace důležitý).
- Hlasy a zvuky vnímané v kontextu znalostí: Někdo ví, že ten či onen zvuk je součástí „dieslového agregátu“, někomu připomíná ventilátor a někdo jej vnímá jako součást prostředí. A jsou tací, kteří ví, že ten či onen zvuk (interferenční vzor, respektive například jeho zvukový projev) je přítomen (ať už ve stejné, či zvukově podobné podobě) u několika (a nebo mnoha) různých situací (příklad: standardizované bytové jednotky => tón prostředí).
- Hlasy a zvuky a jejích vnímání v kontextu pozornosti: Provádění určité činnosti a nevěnování pozornosti okolním zvukům (reagování například pouze na zavolání svého jména). Liší se dle znalostí, jejich kontextů a souvislosti s aktuální situací (například cílené obtěžování zvuky)