Základní otázky v kontextu slyšení hlasů
- Proč někteří lidé slyší hlasy?
- Jak je možné slyšet hlasy, které jiní neslyší?
- Znamená slyšení hlasů duševní poruchu?
- Jak je možné, že neexistují žádné důkazy, jako například zvukové nahrávky, potvrzující reálnou existenci tohoto jevu?
Definice problému
Jedinec slyší hlasy či zvuky, které ostatní neslyší a které nemají objektivní zdroj v realitě. Slyšení hlasů často označováno jako projev duševní poruchy nebo halucinace. S takovou informací se setkáte prakticky všude.
Nikdo se však nezkouší zamýšlet, zda by bylo možné takový jev vyvolat uměle. Pro mnoho lidí je taková představa příliš nereálná, nemožná, vzdálená. Lidé si neuvědomují, že hlavním důvodem takových názorů je jen absence potřebných znalostí.
Jev slyšení hlasů obecně
Slyšet hlasy je běžné. Statistiky se liší, ale na základě výzkumů poslední dekády víme, že 10% populace slyší v některém životním období hlasy.
Pokud bychom započítali i neobvyklé zážitky, kdy někdo zaslechne své jméno během nakupování, nebo že máte pocit že vám někdo volá, ale v telefonu zmeškaný hovor nenajdete, tak takové zážitky má až 75% populace. (zdroj: slysenihlasu.cz)
Paradox
- Slyšení hlasů v kontextu „paranormálních jevů“: Vnímáno jako zábava, zajímavé, záhadné, mystické => NORMÁLNÍ
- Slyšení hlasů v kontextu duchovna a náboženství: NORMÁLNÍ
- Slyšení hlasů v kontextu obtěžování (tedy když hlasy člověka obtěžují): Vnímáno jako vážná duševní porucha => NENORMÁLNÍ
Slyšení neexistujících zvuků je přirozená vlastnost lidského sluchu
Sluchový systém je mnohem více než pouhý převodník zvukových vln. Nelinearity v našem sluchovém systému a mozku způsobují, že vnímáme zvuky, které ve skutečnosti neexistují (nelze je nahrát ani zachytit).
Neexistující zvuk lze chápat různě:
- Zvuk, který vzniká díky interferencím – Odrazy, rezonanční frekvence, tinnitus, šum proudící krve v uších atd.. Takový zvuk bude každý člověk slyšet jinak.
- Zvuk, který fyzicky neexistuje – Vzniká až v uchu nebo sluchovém systému.
- Zvuk, který je fyzicky přítomen, ale je pod prahem slyšitelnosti – Jeho slyšení si neuvědomujeme. Z našeho vědomého pohledu neexistuje.
Zvuk (například hlas), který slyší pouze jeden člověk. Je něco takového možné?
Ano!
Je možné vytvořit zvuk, který slyší jen jeden člověk zatímco dvacet lidí kolem něj se shodne, že se pomátl.
Je to díky souběhu několika faktorů, přičemž mnohé z nich mají značně subjektivní charakter. Subjektivní faktory zahrnují například:
- Tvar uší, který je u každého člověka jedinečný podobně jako otisky prstů
- Citlivost sluchu nebo vlastnosti obecně
- Znalosti, očekávání: Zkuste si představit hlas člověka, kterého neznáte. Nemožné. To stejné platí i pro zvuky spojené se slyšením hlasů. Jde o specifické zvuky, které si mnoho lidí neumí představit a proto je ani neslyší (respektive neví, že je slyší). Nutno zohlednit také slyšitelnost, která je na samé hranici prahového vnímání (u někoho tedy pod, u jiného nad)
Slyšení hlasů jako forma obtěžování
Elektronické obtěžování (odkaz na příslušnou sekci). Obecně projevy totožné se například symptomy schizofrenie:
- Slyšení hlasů
- Častá změna nálad
- Nesoustředěnost
- Nekonzistentní myšlení
- Podezřívavost k okolí
- Pocit pronásledování
apod.
Slyšení hlasů má několik úrovní
Slyšitelné hlasy (pro konkrétního člověka), které mají svou barvu, typickou intonaci.
Lze si představit jako hlas konkrétního člověka. Jak zmiňuji výše – umíte si představit hlas člověka, kterého neznáte? Ne. Stejný princip je zodpovědný za jev, kdy určitý zvuk (hlas) slyší jen jeden člověk, zatímco 20 lidí kolem něj se shodné, že dotyčnému „šplouchá na maják“.
Slyšitelné hlasy šeptání.
Jsou de facto to stejné jako slyšitelné hlasy, akorát s nižší hlasitostí.
Hlasy, které člověk spíše vnímá než slyší.
Jejich slyšitelnost se přitom rychle vytrácí, proto jsou buď často používány stejné slova nebo jsou součástí konkrétní informace / kontextu (pozměňování, zkreslování, doplňování).
Hlasy, které člověk neslyší avšak zároveň díky předchozím zkušenostem a slyšení ostatních hlasů dokáže rozpoznat, že jde o externí podněty.
Tyto hlasy spíše vyvolávají mentální obrazy než „slyšení slov“. Je to něco podobného jako čtení knihy, kdy si člověk představuje vizuály (děj) v kontextu čteného textu (mnohdy si to ale během samotného čtení ani neuvědomuje a na tyto vizuály „se soustředí“, tedy naplno uvědomí až zpětně – například když přestane číst. Vliv kognitivní zátěže?).
Dále zde dochází k jevu, který si prozatím interpretuji jako „slyšení fázových posunů“ (tedy podnět, pro který – technicky vzato – neexistuje žádná definice v kontextu vnímání. Není to zvuk, není to světlo, ale může to být opakující se a tedy konkrétní vzor a tím pádem se „to“ lze naučit vnímat / rozpoznávat / přiřadit k tomuto vzoru konkrétní kontext => znalost, zkušenost).
Lidé jako já se automaticky ptají „a co to je ten fázový posun? Potřebuju si to nějak představit abych s takovou informací mohl „pracovat“ (syntetizovat). Odpověď prozatím zní – nevím. Odborná definice je „stav vlny v určitém okamžiku“. Z mého pohledu „nic neříkající“ definice.
Kontext
Výše uvedené úrovně jsou nejvíc zřetelné pro jedince s dominantnější pravou hemisférou, protože ti přemýšlejí pomocí obrazců, symbolů, kontextů a emocí. Cokoliv, co se jeví jako „běžné odříkávání informace“ je v kontextu zkušeností s elektronickým obtěžováním automaticky podezřelé.
Aby taková podezřelá informace byla „přijata“, což není to stejné jako „považována za vlastní“, musí splňovat určitá kritéria:
- Mít logiku
- Mít smysl
- Obsahovat konkrétní informaci. Tedy například nabízet konkrétní řešení (nebo alespoň možnost řešení – tedy jiný úhel pohledu).
Úroveň „vědomého slyšení“ se postupem času mění s tím, jak se člověk (zpravidla oběť) „učí“ tyto specifické zvuky (interference) vnímat (rozpoznávat).
Tohoto faktu si jsou pachatelé vědomi a často toho zneužívají (já osobně toto zaregistroval cca – už? až? – po 3 – 4 letech).
Jinými slovy – hlasy, který byly na začátku „neslyšitelné“ (podprahové) se postupně stávají vědomě slyšitelné (avšak pouze pro oběť).
Tento jev sebou nese také rozpoznávání podnětů, které člověk zná, považoval je za vlastní (respektive nebyl si vědom možnosti, že nemusí být vlastní – což je rozdíl) a najednou je vidí / vnímá v odlišném, konkrétnějším kontextu.
Na základě dlouhodobých poznatků je zřejmé, že „tiché hlasy“ jsou pro pachatele něco jako „vyšší úroveň schopností“.
Souvisí s jevem překrývání / splynutí (bude popsáno a přidán zde odkaz) – v tomto případě s vnitřním hlasem / vlastním myšlením. Souběžně s tím se toto někteří z pachatelů snaží „napodobovat“ právě pomocí šeptání. Jiní zase šeptání používají jednoduše jen jako další vrstvu, pomocí které více či méně ovlivňují vnímání (celkové nebo jen například hlasitější vrstvy).
Aby toho nebylo málo
Vše dále komplikuje překrývání jednotlivých vrstev. Komplikací je zejména záměrné / náhodné / nechtěné / nevědomé překrývání, kdy v některých případech je zjevné, že pachatel určitou informaci „natahuje“ nebo opakuje jen proto, aby došlo k souběhu konkrétní informace s naprosto nelogickou emocí, což často vyvolá vztek (absence logicky) nebo rozhodovací paralýzu (u pachatelů vzniká emoce „něco dokázat“, „dokázal/-a jsem rozhodit inteligenci“).
Další časté překrývání způsobuje něco jako „elektronické emoce“ (viz Širší kontext elektronického obtěžování), pomocí kterých „někdo“ reaguje na informaci, kterou jiný pachatel opakuje po oběti (nebo dokonce někomu přehrál to, co oběť řekla), ale tak, že to oběť neslyší (avšak zná kontext) => dochází k časovým posunům. Toto lze registrovat, je-li na celek aplikován jednoduchý „filtr“ / pravidlo – vše co jde slyšet jsou pachatelé.
Poznatky
Pachatelé často opakují stejné sekvence (například postupná změna jednotlivých úrovní). Za určitých okolností lze rozpoznat „vnímání konkrétního podnětu“ (spektrální vzor) i v případě hlasů, které jsou neslyšitelné.
U některých úrovní hlasu pravděpodobně dochází k podobnému jevu jako u nízkofrekvenčních zvuků, kdy je takový zvuk vnímán spíše jako vibrace než zvuk. V případě hlasů může jít o mikrovibrace / vysokofrekvenční vibrace (hypersonický efekt?). Když se nad tím ale člověk zamyslí – nejde ale o nic převratného, protože zvuk je mechanické vlnění, tedy vibrace.
To „zvláštní“ tedy bude někde poblíž vlnění => rezonance => vibrace (viz Elektronické obtěžování: Slyšení rádiových vln).
Tiché hlasy
Základní typy tichého hlasu
Šepot: Stejný princip jako slyšitelné jen snížená hlasitost (podobně jako šeptání). Hlasy de facto kopírují samotný práh slyšitelnosti.
Lze vnímat informaci (obsah), ale ne kdo ji řekl, tedy spojit si dané sdělení s konkrétním zvukem hlasu – pachatelem – spektrálním vzorem. Založeno na principu interference (podobně jako hřebenový filtr, efekt flanger apod.)
Tiché hlasy v kontextu elektronického obtěžování
Tiché hlasy jsou pachateli dlouhodobě spojovány s inteligencí, rozumem, rozvážností, klidem – obecně tedy jako přirozené autority (názor přirozené autority má vyšší váhu – člověk spíše dá na takový názor).
Naopak názoru nepřirozené autority se bude vyhýbat – chtít neuposlechnout)
Falešný vnitřní hlas, vnitřní dialog, falešné myšlenky
Obecně
Tichý hlas je vnímán jako vlastní vnitřní hlas a informace jím řečená jako vlastní. Neřešíme „pravdivost“, protože vlastní názor (myšlenky) považujeme za „bezpečný“ => ani nás nenapadne, že by se něco takového dalo uměle podsunout.
Falešný vnitřní hlas v kontextu cíleného obtěžování
Falešný vnitřní hlas: Při určité činnosti si v hlavě např. řekne „zbytek dodělám pak“, „teď zkusím to či ono“, „to zvládnu“, „na tohle nemám“
Falešný vnitřní dialog: Oběť si v hlavě představuje například fiktivní dialog s určitou osobou. Tento scénář často zneužíván k podněcování agrese.
Jedna z vrstev obtěžování: Kontext, kontextuální informace, které ovlivňují vnímání určité informace nebo slyšitelného hlasu.
Souběh emocí a informací, které k sobě nepasují. Efektu překrývaní emocí, které vyvolá určitá informace, slovo, konfrontace s jinou, tentokrát slyšitelnou informací (fráze, slovo) pachatelé zneužívají velmi často a dlouhodobě.
Manipulace s myšlením: Našeptávání hesel, jmen, vyvolávání vzpomínek, podsouváni nápadů, ovlivňování emocí například pomocí vyvolání určité vzpomínky, ovlivňování názoru
Falešné asociace: důvěryhodnost entit (konkrétních hlasů)
Falešná intuice: „Něco mi říká …“, „Mám pocit …“
a mnoho dalších variant.
Vliv prostředí na slyšení hlasů
1. Otevřený prostor (absence odrazných ploch)
Hlasy utichají, výrazná ztráta srozumitelnosti. Hlasy lze slyšet jen ve vzdáleném šumu města nebo dopravy (je-li v okolí).
2. Bezvětří
Hlasy výrazně utichají. Projev je velice podobný otevřenému prostoru. Hlasy lze slyšet pouze v nějakém výraznějším zvuku (provoz, klimatizace apod.)
3. Nákupní centra
- Lze slyšet výhradně hlasy, které zní jako romské
- Zřetelně skupinová zábava
- Zjevný přístup k bezpečnostním kamerám
- Komentování lidí a vyhledávání dalších obětí
4. Podzemní garáže
- Při vstupu do podzemní garáže změna doslova „praští přes uši“. Akustika prostoru je výrazně odlišná od akustiky obchodního centra nebo exteriéru.
- Hlasy utichají během 3 – 5 vteřin. Nejvýraznější je v tomto případě opět „ztráta“ nebo utlumení „vodící linky“, tedy vysokofrekvenční zvuk, který v nosných zvucích vykresluje srozumitelná slova, udává rytmus (zpravidla pomocí impulsů souběžně se samohláskami T, K, P apod.)
- Lze „slyšet“ (přesněji vnímat) pomalé vlnění, hutný, tichý, nízkofrekvenční zvuk.
5. Změna bydliště či obecně místa pravidelnějšího výskytu
- V místě nového bydliště (místa pobytu) bývá zpočátku klid.
- Trvá určitou dobu, než jsou hlasy opět slyšitelné.
- Pokud oběť vypíná telefon (a bydlí sama), trvá mnohem déle, než začnou být hlasy opět slyšitelné.
6. Jiná země nebo místo vzdálené od místa častého výskytu
- Jeden zdroj hlasů v okolí hotelu: Trvalo cca 1 – 2 dny, než pachatelé našli či nastavili „zdroj“ hlasů na určité místo poblíž hotelu (jediné místo)
- Při vypnutém telefonu hlasy postupně utichají
Vowel efekt
Hlavní princip spočívá ve zdůraznění konkrétních formantů, tedy frekvenčních pásem, která určují charakter samohlásek. Manipulací těchto formantů lze zvuk nástroje nebo hlasu přiblížit lidské řeči, což se využívá pro expresivitu a odlišení zvuku v mixu.
Typické hodnoty formantů (přibližné, pro mužský hlas):
- F₁: Určuje otevřenost úst (nízké F₁ = zavřená ústa, vysoké F₁ = otevřená ústa).
- F₂: Určuje pozici jazyka (nízké F₂ = zadní samohlásky, vysoké F₂ = přední samohlásky).
| Nízké F₁ | Vysoké F₁ | Nízké F₂ | Vysoké F₂ | |
| I | 200 | 300 | 2000 | 2500 |
| E | 300 | 500 | 1700 | 2300 |
| A | 600 | 900 | 1100 | 1400 |
| O | 400 | 600 | 700 | 900 |
| U | 250 | 400 | 600 | 800 |
Nahrávání nebo zvýraznění hlasů v kontextu formantů, frekvenčních pásem
- Pro konkrétní samohlásky je třeba zvýraznit konkrétní frekvence.
- Může jít o zvuky, které vznikají až v uchu oběti nebo jejím sluchovém systému: To znamená, že hlasy (respektive konkrétní slova) slyší jen oběť.
- Slyšitelnost hlasů je zpravidla na hraně prahového vnímání: Pokud by tedy měla vzniknout nahrávka obtěžujících hlasů – bude nutné takové hlasy zesílit aby byly slyšitelné pro každého.
- Zesílením může dojít k nežádoucím interferencím: V důsledku toho mohou srozumitelná slova zaniknout.
- Je možné, že pro zvýraznění konkrétních obtěžujících hlasů je nutno použít stejný princip, jako používá pachatel k vytváření slyšitelných slov – tedy zvýrazňovat konkrétní frekvence pro konkrétní samohlásky. Takový postup by však byl s velkou pravděpodobností označen za umělé vytváření konkrétních důkazů.
Slyšitelný hlas mohou být subliminální podněty zvýrazněné pomocí nosného zvuku
Nosný zvuk
- Nosné zvuky budou rozebrány v samostatném příspěvku.
- Nyní považujme za nosný zvuk elektronický hlas (interferenční zvuk): Pro jednu informaci lze použít různé typy hlasů (obsah zůstává, mění se forma = kontext sdělení)
K čemu dochází
Podnět (například zvuk), který je sám o sobě neslyšitelný je zvýrazněn příslušným nosným zvukem tak, že se mění na slyšitelný zvuk. Oběť si zpravidla neuvědomuje přítomnost různých složek (vrstev) – vše vnímá jako celek (například slova, hlasy)
Důsledky
- Například při snaze pořídit zvukový důkaz o obtěžování hlasy dochází k situacím, kdy se povede nahrát nosný zvuk, ale nikoliv vysokofrekvenční složku – tedy to, co vytváří srozumitelná slova.
- Další možností je, že jde o zvuky, které vznikají v uchu nebo sluchovém systému oběti. Viz příspěvek o lidském sluchu níže.
Slyšení hlasů v kontextu různých situací
Hlasy a zvuky s neurčitým zaměřením: Takové zvuky mohou být vnímány (slyšeny) různě. Vůbec, podprahově, vědomě u jednotlivců (například díky subjektivním vlastnostem sluchu nebo díky vlastnostem prostředí), vědomě u větší skupiny lidí, pouze v určitém prostředí apod.
Hlasy a zvuky, které lze slyšet pouze při interferenci s konkrétním interferenčním vzorem: Konkrétním interferenčním vzorem může být zvuk (tón) prostředí, zvuk konkrétního ventilátoru, zvuk klimatizace, zvuk jedoucí tramvaje, hlas konkrétního člověka, zvuk dýchání, šum krve proudící v uších apod.
Hlasy a zvuky určené k cílenému obtěžování: Takové vnímá pouze jednotlivec nebo jednotlivci a nikdo jiný v okolí. Jde zpravidla o případy, kdy „někdo“ (zpravidla oběť) slyší hlasy, které nikdo jiný neslyší => označováno jako projev duševní poruchy nebo halucinace.
Hlasy a zvuky, které mají být vnímány podprahově: Jejich slyšení (zpracování) si člověk nemá vůbec uvědomovat. Díky omezeným až nízkým kognitivním schopnostem samozřejmě mnohé z těchto „výhradně podprahových“ zvuků lze slyšet, případně se je někteří lidé naučí postupně slyšet (a stanou se tak obětí; již jsou obětí například jiného pachatele; jedinci, kteří nejsou přímo cílem obtěžování => „jen“ slyší hlasy)
Hlasy a zvuky slyšené v kontextu (nebo na základě) očekávání: Cíle, záměry, vzorce chování, znalosti. Například přecházení přechodu pro chodce => člověk reaguje na zavolání svého jména, ale především na skřípění brzd (hrozící nebezpečí). Mnohem méně na zpěv ptáčků v okolí (není v kontextu situace důležitý).
Hlasy a zvuky vnímané v kontextu znalostí: Někdo ví, že ten či onen zvuk je součástí „dieslového agregátu“, někomu připomíná ventilátor a někdo jej vnímá jako součást prostředí. A jsou tací, kteří ví, že ten či onen zvuk (interferenční vzor, respektive například jeho zvukový projev) je přítomen (ať už ve stejné, či zvukově podobné podobě) u několika (a nebo mnoha) různých situací (příklad: standardizované bytové jednotky => tón prostředí).
Hlasy a zvuky a jejích vnímání v kontextu pozornosti: Provádění určité činnosti a nevěnování pozornosti okolním zvukům (reagování například pouze na zavolání svého jména). Liší se dle znalostí, jejich kontextů a souvislosti s aktuální situací (například cílené obtěžování zvuky)