Obsah tohoto příspěvku
- Vytváření slyšitelného zvuku pomocí elektromagnetického vlnění
- Vysvětlení, objasnění a zasazení do kontextu několika, v současnosti značně zkreslených, informací (např zneužití mikrovlnného signálu)
Radiofonní jev
Přímá stimulace nervového systému
Elektrické proudy indukované elektromagnetickým polem mohou přímo stimulovat sluchový nerv nebo neurony ve sluchové dráze. Výsledkem je vjem zvuku bez aktivace mechanoreceptorů ve vnitřním uchu
Elektromechanická transdukce
Elektromagnetické pole může způsobit vibrace vodivých tkání v uchu nebo lebce. Tyto vibrace jsou pak detekovány běžným způsobem skrze mechanické vláskové buňky
Magnetostrikce
Feromagnetické materiály (např. některé kovové implantáty) mohou v magnetickém poli měnit své rozměry. Pokud se takový materiál nachází v blízkosti sluchových struktur, jeho vibrace mohou být vnímány jako zvuk
Magnetofonní efekt
Lidé s kovovými implantáty v oblasti hlavy (zubní plomby, kochleární implantáty) mohou někdy vnímat zvuky v silných elektromagnetických polích díky tomuto efektu
Slyšitelné elektromagnetické interference
Radiofrekvenční interference (RFI) mohou být někdy „slyšeny“ citlivými osobami v blízkosti výkonných vysílačů nebo zařízení. Tento jev se někdy označuje jako „mikrofonní efekt“ a může být zdrojem stížností na „záhadné zvuky“ v blízkosti elektromagnetických zdrojů
Jak by mohl znít zvuk vyvolaný elektromagnetickým vlněním?
Pravděpodobně by byl velmi odlišný od běžných zvuků, které známe.
Tóny a pískání
Vzhledem k tomu, že se jedná o stimulaci pomocí frekvencí, pravděpodobně by se jednalo o čisté tóny nebo pískání. Tyto tóny by se mohly měnit v závislosti na pulzní frekvenci a jejích harmonických.
Klikání a bzučení
Při nižších frekvencích by se mohlo jednat o klikání nebo bzučení, které by se mohlo měnit v intenzitě a rychlosti.
Neobvyklé zvuky
Je možné, že by se jednalo o zvuky, které jsou obtížně popsatelné a které se nevyskytují v běžném životě. Tedy nejednalo by se o zvuky jako lidský hlas, nebo hudba, ale spíše o uměle vytvořené tóny.
Subjektivní vnímání
Vnímání těchto zvuků by mohlo být velmi subjektivní a lišit se u každého člověka. Je možné, že někteří lidé by tyto zvuky vnímali silněji než jiní.
Pulzující magnetické pole, které může potenciálně vyvolat sluchové vjemy, může být produkováno různými zdroji
Elektrické a elektronické zařízení
- Transformátory a cívky – Zejména při vysokém zatížení nebo poruše mohou vydávat charakteristické bzučení
- Spínané napájecí zdroje – Používané v počítačích, nabíječkách, LED osvětlení
- Elektromotory – Především s komutátory nebo při nesprávném fungování
- Mikrovlnné trouby – Magnetron generuje silné elektromagnetické pole
- Indukční varné desky – Fungují na principu elektromagnetické indukce
Komunikační a vysílací technika:
- Rádiové vysílače – Zejména výkonné AM vysílače
- Radarové systémy – Vysílají pulzní elektromagnetické vlny
- Mobilní základnové stanice – V bezprostřední blízkosti mohou generovat silná pole
- Vysílače elektromagnetických pulzů (EMP) – Speciální zařízení pro generování krátkých, intenzivních pulzů
Přírodní jevy
- Geomagnetické pulzy – Přirozené oscilace v zemském magnetickém poli
- Blesky a elektrické výboje – Generují elektromagnetické pulzy (případně Schumannovy rezonance)
Interakce rádiových vln s vodou v těle
Dielektrické zahřívání – Voda v lidském těle (přibližně 60% tělesné hmotnosti) je polární molekula, která reaguje na elektrickou složku rádiových vln. Při vysokých frekvencích (např. mikrovlnné pásmo) může docházet k rotaci molekul vody a vzniku tepla. Tento efekt však přímo nevede k elektrofonnímu jevu.
Vodivost tělesných tekutin – Tělesné tekutiny obsahují elektrolyty, které zvyšují jejich elektrickou vodivost. Díky tomu mohou tělesné tekutiny sloužit jako vodič, v němž rádiové vlny mohou indukovat slabé elektrické proudy.
Indukované proudy v hlavě a uchu – Rádiové vlny mohou indukovat slabé elektrické proudy v tkáních hlavy. Pokud tyto proudy oscilují na slyšitelných frekvencích, mohou potenciálně stimulovat:
- Sluchový nerv přímo
- Neurony v sluchové dráze
- Elektrolytickou tekutinu ve vnitřním uchu
Termoakustický efekt – Teoreticky by rychlé, pulzní zahřívání tkání způsobené rádiovými vlnami mohlo vyvolat miniaturní tepelnou expanzi, která by mohla generovat mechanické vibrace. Tento mechanismus byl navržen jako možné vysvětlení tzv. „mikrovlnného slyšení“.
Elektrostrikce tkání – Některé tkáně mohou měnit svůj tvar v reakci na elektrické pole, což by mohlo vést k mechanickým vibracím přenášeným do vnitřního ucha.
Materiály vhodné pro rezonanci při použití běžných rádiových stanic
Poznámka: Okenním tabulím jsem věnoval jeden celý příspěvek už před několika lety. Tehdy ale v kontextu běžného mechanického vlnění (městský ruch) a přenos specifických zvukových vzorů do interiéru bytu.
Kovy
Kovy mohou vykazovat rezonanční efekty, zejména při interakci s nízkofrekvenčními rádiovými vlnami, a jejich struktura může vést k mechanickým vibracím, které se mohou přenášet jako zvukové vlny.
K zamyšlení: Armatury, elektrické rozvody (dráty).
Dielektrické materiály (plastické materiály, sklo, keramika)
Materiály, které nevedou elektrický proud, ale mohou polarizovat při vystavení elektromagnetickému poli (rezonovat). Při vhodné rezonanci mohou tyto materiály začít vibrovat.
Zvláště plastové membrány nebo skleněné desky mohou reagovat na elektromagnetické pole a způsobit vibrace, které mohou generovat zvuk.
Membrány a tenké vrstvy
Membrány a velmi tenké vrstvy materiálů mají vysokou pravděpodobnost rezonance při nízkých intenzitách elektromagnetických vln.
Ušní bubínek
Je v podstatě membránou, která reaguje na vnější vlnění (mechanické), a ve své podstatě se chová podobně jako tenká membrána, která může reagovat na rezonanci.
Nicméně, je důležité si uvědomit, že elektromagnetické vlny by musely být specificky napasovány na rezonanci materiálu. Právě toto „specifické napasování“ však lze u „specifické formy obtěžování“ předpokládat.
Úvaha:
Mechanické vlnění (tedy klasický zvuk) versus rezonanční frekvence materiálů (elektromagnetické vlnění které rozkmitá atomy – viz úvod). Tedy něco jako vibrace ovlivňována „zvnějšku“ i „zevnitř“.
Nutno také zohlednit, že sluchový systém se neskládá jen z ušního bubínku, ale také „soustavy různých vzduchových sloupců“ (dutin, trubic apod.), které opět mají své rezonanční frekvence.
Specifické úpravy rádiového signálu s cílem vyvolat rezonance / vibrace
Pro optimální účinnost je třeba zohlednit frekvenci a intenzitu rádiového signálu. Standardní rádiové stanice vysílají signály v rozmezí od nízkých frekvencí (např. 30 Hz) až po vysokofrekvenční pásma (např. až do 3 GHz pro vysílání mobilních signálů).
Pro dosažení rezonance materiálu, je třeba použít signál, který má frekvenci blízkou rezonanční frekvenci materiálu, což je obtížné v běžném rádiovém spektru, protože většina materiálů nebude rezonovat při těchto frekvencích.
Zvýšení účinnosti zaměření na konkrétní materiály: Výběr materiálu s rezonanční frekvencí, která se blíží frekvencím rádiového signálu.
Mikrovlny
Nejvyšší frekvence, kterou může mít amatérská radiostanice, není pevně stanovena a liší se podle země a konkrétních regulačních nařízení
Obecně platí, že amatéři mají přístup k širokému spektru frekvencí, které se dělí do tzv. pásem: Tato pásma jsou rozdělena mezinárodními dohodami a národními regulačními orgány. Nejvyšší povolené frekvence se nacházejí v mikrovlnném pásmu a mohou dosahovat až několika desítek gigahertzů (GHz).
Experimenty s novými technologiemi: Amatéři často zkoušejí nové způsoby modulace, antény a další technologie, které jsou nejlépe využitelné na vyšších frekvencích.
Procesory mohou být zdrojem rádiového signálu
Konkrétně:
Počítačové CPU (centrální procesorové jednotky). Moderní procesory jako Intel Core, AMD Ryzen, Apple Silicon. Pracují na frekvencích v řádu GHz (2-5 GHz) a vyšších
Grafické procesory (GPU). NVIDIA, AMD Radeon, Intel Arc. Tyto procesory často pracují s velmi vysokými frekvencemi a mohou generovat silné elektromagnetické emise
Mobilní SoC (System on Chip). Qualcomm Snapdragon, MediaTek, Samsung Exynos, Apple A-series. Integrují CPU, GPU a další komponenty na jednom čipu
Mikrokontroléry a vestavěné procesory. ARM Cortex, ESP32, Arduino atd. I při nižších frekvencích mohou za určitých podmínek generovat rušení
Síťové procesory. Specializované čipy v routerech, switchích a síťových zařízeních. Typicky pracují s vysokorychlostními datovými toky
Digitální signálové procesory (DSP). Specializované procesory pro zpracování signálů v audio zařízeních, radarech atd.
Kvantové procesory. Experimentální výpočetní jednotky využívající kvantové jevy. Pracují s velmi citlivými elektronickými obvody, které mohou být zdrojem EMI
Tyto procesory mohou generovat rádiové signály především kvůli:
- Vysokým taktovacím frekvencím
- Rychlému spínání tranzistorů
- Datovým sběrnicím s vysokou přenosovou rychlostí
- Nedokonalému elektromagnetickému stínění
- Nesprávnému uzemnění nebo konstrukčním nedostatkům
Vibrace a rezonance
Elektromagnetické vlny a atomy materiálu mohou interagovat prostřednictvím elektromagnetické interakce, kde se elektrony v atomech materiálu pohybují nebo mění své energetické stavy v reakci na elektromagnetické pole. Tento proces může vést k různým efektům, včetně vibrací.
Vytváření vibrací skrze rezonanci
Pokud je elektromagnetické vlnění v rezonanci s atomárními nebo molekulárními frekvencemi materiálu, může dojít k efektu rezonance. V tomto případě elektromagnetické vlnění způsobí, že atomy nebo molekuly materiálu začnou vibrovat ve specifických frekvencích.
Zvukový negativ
Teoreticky se tak nabízí určitá „vazba“ v kontextu jevu, kterého si všímám delší dobu. Prozatím jej označuji jako „zvukový negativ“ nebo „interferenční negativ“. Možná nyní nejsem přesný, ale rezonanci vnímám jako negativ vibrace a tedy vibraci jako negativ rezonance.
Proč?
Když poslouchám určitý tón a pak jej vypnu – po určitou dobu v uších doznívá „takový zvláštní zvuk“ (někdy se označuje „aftertone efekt“). Tento zvláštní zvuk však není nic jiného než „to“, co lze jednoduše vytvořit pomocí efektů comb filter, flanger, chorus apod.
Jinými slovy interference (v tomto případě interference zvukových vln).
To hlavní je, že lze docílit i efektu opačného. Tedy – při poslechu „divného“ nebo „zvláštního zvuku“ (interferenční tón, hřebenový filtr, rezonanční tón) a následného vypnutí v uších doznívá jakoby „klasický zvuk“ (rozdíl je pouze v tom, že takový zvuk slýcháváme vědomě častěji než jeho „negativ“).
Zvukový negativ je jednou z příčin „pískání“ v uších, kdy se pachatelé snaží oběti vnutit konkrétní frekvenční vzor (spektrální vzor).
Jak tento „zvláštní“ zvuk může například znít?
Pro někoho obyčejný šum. Jiný rozpozná konkrétní vzory. Pointou je, že negativem tohoto „negativu“ může být například zvuk klavíru nebo čehokoliv co často slýcháváme.