Entity - lovecokamziku.cz

Základní kontext elektronického obtěžování

Entita: Obecná definice

Ve velmi obecném smyslu lze entitu chápat jako cokoli, co lze identifikovat a o čem lze něco říci. Je to jakýsi „stavební kámen“ pro budování modelů a popisování reality.

Může to být:

Konkrétní věc: Člověk, pes, auto, dům, stůl.
Místo: Město, obchod, park.
Organizace: Firma, škola, stát.
Něco abstraktního: Bankovní účet, nápad, projekt, událost (koncert).

Entita v kontextu tématu

Pojem entita člověk začne používat nebo vyhledávat v případě, kdy se setkává s nějakým vědomým projevem = vědomě registruje určité podněty. Například slyší hlasy, které nikdo jiný neslyší.

Slyšení hlasů, elektronické obtěžování

Pojem entita nejčastěji spojen s „rolí“. Reprezentuje osobu, postavu, konkrétní hlas spojeny s konkrétním jedincem apod.

Paranormální jevy

V kontextu paranormálních jevů entita zpravidla reprezentuje konkrétní prvek a jeho projevy (hlas, vizuální projevy, pohybování věcmi). Bývá tedy zpravidla spojen například s duší konkrétního člověka, duchem osoby, která zemřela před desítkami či stovkami let apod.

Základní entity v kontextu slyšení hlasů nebo elektronického obtěžování

Oni: Neurčitá, abstraktní entita, která je používána v různých kontextech, často protichůdných (oběť označující pachatele, pachatel označující soupeře, nepřítele). Vnímání entity „oni“ výrazně ovlivněno také zkušenostmi.
Autorita: Názor autority má vyšší váhu. Používáno v ovlivňování názoru, manipulaci apod.
Přátelské, důvěryhodné, na straně oběti: Podobný princip jako u autority. Často používáno například pro hlasy, které mají reprezentovat jiné oběti.
Negativní, nepříjemné, obtěžující: Hlasy, které mají být pachatelé nebo spolupachatelé. Provokace, ponižování, primitivní projev, podněcování agrese.
Obecenstvo: Častý motivační prvek pro mnoho pachatelů a zároveň prvkem, který má vyvolat nejistotu u oběti.
Skupina, smečka: Tato entita má u pachatelů evokovat pocit velké skupiny, jednoty, přesily. Naopak oběti prezentovány vždy jako osamocení jednotlivci.
Nepřátelé, soupeři: Často splývá s entitou „oni“. Pro mnohé pachatele abstraktní, neurčitý prvek, pomocí kterého si obhajují (nebo na který svádí) průběh a způsob obtěžování, záměry, své vlastní chyby, neschopnost apod.
Krycí, únikové entity: Součást scénářů pro případ odhalení. Pachatelé budou v takovém případě tvrdit, že byli ten či onen hlas (takový, který se jakoby snažil pomáhat)

Mechanismy entit v kontextu slyšení hlasů nebo elektronického obtěžování

Jak se vytváří a čím je definována:

Atributy

Konkrétní hlas
Styl komunikace, způsob vyjadřování
Jednoduché vzorce chování: Typické reakce, záměry, cíle
Kognitivní schopnosti
Barva hlasu

Projev

Obsah sdělení
Konkrétnost informací
Přínos sdělení
Reakce na argumenty

Okolní kontext

Přítomnost entity v konkrétních situacích
Reakce na konkrétní otázky, argumenty

Souvislosti

Konkrétní místo, lokace
Situace, událost
Součást konkrétní informace, sdělením, zkušeností

Role

Některé entity představují samotné útočníky, zatímco jiné jsou oběti, protivníci, nepřátelé nebo fiktivní postavy.

Dlouhodobé doplňování drobných informací

Vzorce chování
Vlastnosti
Názory
Chování v rámci krátkých dialogů = postupné dotváření osobnosti.

Vnímání určité entity je ovlivňováno také pomocí podprahových nebo subliminálních podnětů (tedy takových, které si oběť neuvědomuje)

Hlasové prvky charakteristické pro konkrétní osobu: Hlas zní povědomě, důvěryhodně
Slova, výrazy, slovní obraty typické pro konkrétního jedince
Hudba
Nahrávky jiných lidí: Inteligentní člověk, příjemný hlas, přirozená autorita
Rezonanční tóny, spektrální vzory které evokují určité emoce
Doplňkové zvuky: citoslovce, smích
Podprahové kontextuální informace, podprahové asociace
Kontext situace při které je entita (hlas) slyšet

Použití entit v rámci elektronického obtěžování

Sběr informací a sledování

Dlouhodobý sběr podrobných informací o oběti
Dlouhodobý sběr zajímavých informací, myšlenek, nápadů, inovativních postupů a řešení
Vytěžování informací

Manipulace

Falešný vnitřní hlas nebo dialog
Podsouvání určitých řešení s cílem opakovaně způsobovat konkrétní chyby: Například bezpečnostní díry
Manipulace s jednotlivci nebo skupinami
Narušování a ovlivňování vztahů
Podněcování agrese, nenávisti, zbytečných konfliktů
Předpřipravené role, vydávání se za někoho

Přímá interakce

Kontakt s obětí
Mluvení na oběť pomocí hlasů, které slyší jen oběť
Obtěžování

Elektronické obtěžování: Základní scénáře v kontextu entit

Autority

Účel autorit v kontextu elektronického obtěžování

Ovlivňování rozhodování: Názor autority má mít vyšší váhu
Ovlivňování názoru
Příkazy
Podsouvání informací
Manipulace

Scénáře, schémata

Hlasy, které útočí na pachatele pomocí maximálně neurčitých otázek („co z toho máte“, „k čemu to je?“). Tyto hlasy mají být vnímány jako autority nebo důvěryhodné, protože jsou jakoby na straně oběti.
Inteligence
Opakování obětí
Přeříkávání zajímavých informací
Podvědomé asociace
Podvědomé pozicování zvuků
Barva hlasu
Pomalé mluvení

Poznatky v kontextu elektronického obtěžování a entity autorita

Pachatelé přikazují (pomocí entity autorita), abych o některých pachatelích psal jako o „sofistikované“, „složité“, „komplexní“ inteligenci.
Role, postava kterou si „může dovolit“ jen někdo / jen ti nejlepší (je to něco jako postava ve hře, kterou získáte až po splnění těžkých úkolů)
Inteligence je pachateli prezentována jako „někdo v pozadí“, „šedá eminence“, „ti co tahají za nitky“ – tedy ti co nejsou slyšet. Vtipné je, že stejným způsobem se reálně projevují i oběti (které mají být spojeny s hlasy mentálně retardovaných jedinců, kteří oběti opakují).
Pachatelé tvrdí, že entitu autorita mohou ovládat jen ti nejlepší.
Pro pachatelé je problém, střetnou-li se s opravdovou inteligencí (např. autor tohoto webu). Pachatelé rychle vyčerpají všechny naučené fráze a předpřipravené samply.

Důvěryhodné, přátelské entity

Mapování zvuků (hlasů), které oběť slyší (pokud oběť reaguje na konkrétní informaci)

Podvědomé pozicování zvuků

Během konfrontace s pachateli lze slyšet našeptávání, které obsahuje zhruba toto: „Představ si vlevo šikmou plochu a sebe vpravo. Když mluvíš tak se to co říkáš odráží od šikmé plochy na obecenstvo. Některé hlasy lze opravdu slyšet (vnímat) v hlavě jakoby z určitého místa (vpravo, vlevo, spíše nahoře, dole apod.)

Postupně se ukázalo, že pachatel, který neustále hecuje a podporuje mentálně retardované jedince (spolupachatelé) se pozicuje na totéž místo jako když opakuje má slova, nebo když si mám představovat sebe (vpravo spíše dole).

Poznámka: Během vytvoření hlasové poznámky s touto informací pachatelé zřetelně panikařili. Po sepsání se křečovitě snaží zpětně pozměňovat kontext. Zjevně tedy jde o důležitou informaci.

Manipulace s obětí

Cíle: Ovlivňování myšlení, názorů, rozhodování, emocí atd.
Jak: Subliminální podněty, slyšitelné hlasy (z pohledu oběti)

Lidé instinktivně následují přirozené autority. Pachatelé sami o sobě nejsou autorita, jejich názor nemá žádnou váhu (nedůvěryhodné, absence logiky atd). Proto dochází k „simulování přirozených autorit“ (v běžném životě známo jako „nepřirozená autorita“ – viz: Rozdíl mezi přirozenou a nepřirozenou autoritou).

Během obtěžování je vždy přítomno několik entit (hlasů) zároveň

Pachatelé sami o sobě nejsou schopni reagovat na argumenty, konfrontaci. Snaží se proto oběť rozptylovat, zahlcovat, rozhazovat pomocí několika hlasů zároveň.

Minimálně jedna entita se v kontextu situace (každé situace => tedy neustále) vždy snaží vtírat na stranu oběti

Důsledkem jsou vzory:

Kontrast (nekonečný kolotoč hlasů)
Někdo navíc
Trojúhelník,
Pravidelné interferenční sekvence nebo schémata (něco jako pomalá slova nebo „denní“ rytmy => z pohledu pachatelů linky).

Kontrast (nekonečný kolotoč hlasů)

Hlas, který je právě slyšet má v kontrastu s hlasem předchozím znít více dospěle, rozumně, autoritativně, dominantě, příjemně, důvěryhodně, zábavně atd. (souvisí také s mozkem a upoutáváním pozornosti => rozebráno v jiné sekci).

Často použit mechanismus papouškování jedné oběti pomocí různých hlasů.

Hlasy pachatelů mají znít neúnavně

Hlasy pachatelů zní za všech okolností STEJNĚ. Má se zdát, že nejsou nikdy unaveni, nic je nerozhodí. Vysvětlení je jednoduché => používání elektronických hlasů (hlasových efektů).

Součástí dialogů bývá hlas, který pachatelům oponuje

Díky kontextu je tedy na straně oběti. Tento hlas je vždy následně „ponížen“, „poražen“. Pachatelé se mají zdát neporazitelní.

Pachatelé se často vydávají za „druhou stranu“

Někdo na straně oběti, jiná oběť => „důvěryhodná“, „přátelská“. Snaha navazovat kontakt s obětí nebo vytváření asociací, kdy každý prvek, který má být na straně oběti, zní nepříjemně.

Postupné odříkávání kontextu

Snaha manipulovat s myšlením oběti pomocí krátkých informací, dialogů, sdělení nebo rozdělováním informací na menší fragmenty. Tímto způsobem pachatelé nahrazují logiku postupných rozdělováním určitých časových úseků (informací) na úseky menší (často vytržené z kontextu).

Vzniká množství drobných příběhů, které jsou vždy dialogem. Jejich současná délka je v průměru 2 věty, tedy 4 – 5 slov, přičemž nosná linka každého příběhu spočívá ve vytvoření negativní asociace. Ačkoli se to může zdát nemožné (což má nakonec být, jako vždy, záměr), jednotlivé části na sebe nejenže nenavazují, ale nedávají smysl ani jako samostatné celky (důsledek kognitivních schopností pachatelů)

Falešný souhlas

Pachatelé s obětí jakoby souhlasí nebo projevují uznání (reálně tedy kopírují projev oběti => pozitivní „rovina“ => taková entity nebo hlas získá určitou váhu, důvěryhodnost, autoritativnost) a hned v následující větě se pokouší oběť ponížit, zesměšnit, zdiskreditovat.

Často používány samply

Bravo
Výborně
Ano, ano

Umělé zpoždění, latence

Informaci (často logický a opodstatněný argument nebo dotaz), kterou řekla oběť, pachatelé zopakují se zpožděním (zpravidla několik vteřin až minut, ale i dní, měsíců nebo let) a to JEN PROTO, aby tato informace byla SATUROVÁNA jiným interferenčním PODKRESEM => vyzněla JINAK!

Vyvolání nepřehledné situace

Cíle

Vyvolávat zmatek a celkově nepřehlednou situací
Zmatek, nepozornost, rozhodovací paralýza
Nekonkrétnost, neurčitost
Cokoliv může být a zároveň nemusí být pravda
Celek (následující schémata) zaobalen jako: „inspirace“, „přínos“, „důkaz snahy problém řešit“

Tvrzení, kterými je oběť zahlcena současně nebo v krátkém časovém sledu

Někdo kdo má přístup k zařízení oběti, sleduje aktivitu na daném zařízení, ale nezná kontext nebo to stejné, ale neuvědomuje si širší kontext
Někdo kdo pouze slyší zvuk, ale nevidí obraz (konkrétní aktivitu na daném zařízení)
Někdo, kdo má přístup k zařízení oběti, ale díky negramotnosti si veškeré texty nechává číst syntézou hlasu
Někdo, kdo má přístup k zařízení oběti, ale je nevidomý a nechává si číst texty syntézou hlasu
Někdo, kdo slyší pachatele (a jeho syntézu) a na základě toho odhaduje aktivitu oběti.
To stejné jako předchozí bod, ale myslí si, že syntéza hlasu je reálná oběť, což je umocněno tím, že občas skutečně dochází k doslovnému opakování některé z oběti (z pohledu oběti – ta slyší jen sama sebe respektive to, co napsala / řekla)
Někdo, kdo si myslí, že snímá zvuk skrze zařízení oběti avšak reálně slyší něco úplně jiného (například pachatele), nebo sice snímá zvuk od oběti, ale neuvědomuje si, jak moc lze takový zvuk ovlivnit – slyší něco, co se reálně neděje (interference, elektronické hlasy, zvukové a prostorové efekty)
Někdo, kdo snímá zvuk od oběti, ale neví co konkrétně oběť vnímá v kontextu subjektivních vlastností (sluch, znalosti, očekávání, kognice apod.)
Někdo, kdo se vydává za „důvěryhodnou entitu“ (snaha pomáhat, řešit problém, na straně oběti), ale reálně je cílem pouze vytěžování informací a jejich zneužívání.
Někdo, kdo hodnotí oběť na základě fragmentů informací, díky čemuž má být oběť hodnocena například jako „společensky nevhodná“ a tedy její cílené obtěžování má být tolerováno
Někdo, kdo formou elektronického obtěžování „vylepšuje svět“ – sugesce, asociace, rady, názory
Někdo, kdo formou elektronického obtěžování „bojuje proti zlu“ – cílené obtěžování zlodějů, agresorů apod. V kontextu obecných schémat v tomto případě často souběžně s kontextem: „A neuvědomuje si souvislosti nebo dopady svého jednání“ + „Chudáci zloději, pedofilové, primitivové, paraziti kteří za nic nemohou“
Někdo kdo napodobuje elektronické hlasy pachatelů
Někdo kdo se vydává za oběť
Někdo kdo figuruje jako prostředník mezi obětí a někým jiným (oběť, radioamatér, médium) – dochází k časovým prodlevám, pozměňování informací, hlasů, emočního zabarvení atd.

Častý scénář v kontextu elektronického obtěžování: Snaha blokovat agresi

Pozor! Nutno zohlednit kontextu situace (elektronické obtěžování českými pachateli, z části ostravskými). Níže uvedené informace tedy seskupují to, co tvrdí, podsouvají, dlouhodobě opakují samotní pachatelé (nejde o mé osobní názory, postoje).

Předpokládá se, že oběti nebudou útočit na

Autority
Někoho kdo téma řeší
Někoho, kdo se jakoby snaží pomáhat
Někoho, kdo se označuje za další oběť

Obětem je zakazováno nadávat / útočit na

Tělesně postižení
Mentální retardace: Nejčastěji downův syndrom nebo vrozená vada
Nízký intelekt
Romové
Sociálně vyloučené skupiny

Naopak podněcování agrese vůči

Bělochům: Tuto entitu mnozí pachatelé vnímají podobně jako „oni“ (v kontextu inteligence). Z pohledu pachatelů tak „oni“ mají vše jednoduché (protože jsou vzdělaní / inteligentní), zatímco negramotní pachatelé trpí (protože neumí vyjádřit „kompletní“ / „komplexní“ emoce, které cítí). Vzniká tak entita „nepřítel“, „soupeř“.
Inteligenci
Kreativitě
Logickému myšlení
Obětem
Těm co se moc ptají
Těm co mají jiný názor
Těm co „pořád“ jen něco kritizují a jsou „negativní“ (kritické myšlení, otázky, samostatnost)

Mechanismy

Hra na city: „To se nehodí“, „To se nemá“, „To je trapné“
Apel na slušnost: „To se nesmí“, „To je ponižující“, „To je rasistické“
Apel na rozum
Našeptávání
Zneužívání abstraktní neurčité entity „oni“, která je ovlivňována zkušenostmi a kontextem.
Oni jim to pouští: Oběti prý takto poskytují „negativní emoce“ pachatelům, kteří si nadávky vůči pachatelům nahrávají a poté pouští obětem. Pachatelé chtějí, abych zdůraznil, že zejména romové jsou oběti (ti romové, kteří vynalezli interferenci apod.).

Pro kontext

Pachatelé jsou často tělesně postižení: Toto tvrzení je postaveno na několika faktech: Několik let soustavně „online“ – tedy u vysílačky, statická poloha, až fanatcké vyhýbání se tématu tělesné postižení a zejména vzorce chování (řešená témata, neznalost nebo neuvědomování základních faktů, která jsou pro zdravého člověka samozřejmá, nesmyslné otázky – „jaké to je škrábat se mezi nohama?“).

U pachatele lze zřetelně pozorovat: Nízký intelekt, absence vzdělání, negramotnost, neschopnost logicky myslet, snížená kognice

Nejvíce omezení a zátěže směrováno na entitu

To bohužel neplatí jen pro scénáře a mechanismy v kontextu elektronického obtěžování:

Běloch
Vzdělaný
Inteligentní
Kreativní
Nekonfliktní
Starající se o sebe a svou rodinu a přátele

Cíle v kontextu elektronického obtěžování

Udržovat informace co nejdál od pravdy
Snaha zabránit uvolnění vzteku

Standardní, dlouhodobé scénáře

Obecný poznatek

S velkým náskokem mají pachatelé nejvíc argumentů, tvrzení, možností apod. připraveno ve dvou oblastech:

Tělesné postižení (handicap)
Olašští romové

Romové, oběti

Jedna rodina
Jednota
Přirozený cit pro emoce
Hudební sluch: Vztah k hudbě jako důkaz inteligence – Lidský sluchový systém: Každý člověk slyší jinak
Slyšení hlasů (potažmo elektronické obtěžování) je prý jejich vynález

Tělesně postižení

Mají být vnímáni výhradně pozitivně
Tělesně postižený jedinec má být v kontextu pachatele něco nepředstavitelného
Tělesně postižení mají být vnímání jako ti, co to řeší

Jedinci s mentální retardací

Dlouhodobě podsouvány dvě varianty: Nesvéprávní spolupachatelé a hodní jedinci s dětskou mentalitou, kteří za nic nemohou a snaží se pomáhat
Častý kontext: Downův syndrom

Oběti (běloši)

Rasisté
Negativní
Nepřátelští
Vše mají zadarmo
Nechtějí se podělit
Pořád jen nadávají
Pořád něco řeší
Pořád jim něco vadí
„No jo, běloši…“

Pachatelé (běloši)

Staří homosexuálové, kteří obtěžují romské chlapce
Pedofilové, kteří obtěžují romské chlapce a dívky

Pachatelé (olašští romové)

Nic takového prý neexistuje
Jde o pracovitý, inteligentní (není specifikováno zda národ, komunitu, společenství atd.)
Oceňují získávání finančních prostředků za pomoci myšlení. (zdroj: Wikipedie)

Pachatelé (romové)

Nic takového prý neexistuje
O něco později prý existuje (často jako důsledek zahanbení)

Zamyšlení: Pokud by někdo chtěl pomáhat

Kontext

Hypotetická přítomnost jedinců, kteří mají více či méně stejné možnosti jako pachatelé, avšak odlišné záměry, cíle.

V kontextu elektronického obtěžování jde o soustavně přítomný jev, který takřka neustále – zjednodušeně řečeno – saturuje, rozmělňuje, komplikuje, ovlivňuje vnímání tohoto problému.

Základní scénáře

Pro zjednodušení jsou nyní vynechány další možné varianty v kontextu výše uvedených schémat nebo jejich kombinací.

Někdo kdo:

Má vzdálený přístup k zařízení konkrétní oběti stejně jako pachatelé
Nemá přístup k zařízení konkrétní oběti
Má eventuálně vzdálený přístup k zařízení pachatele

Vzory platné pro všechny scénáře

Ten, kdo se snaží pomáhat má být vnímán jako přirozená autorita
Názor takového jedince (v kontextu elektronického obtěžování konkrétního hlasu) má mít vyšší váhu
Předpokládá se, že na takovou entitu (hlas) nebude oběť útočit, nebo agresivní
Předpokládá se, že si oběť takové entity (hlasu) bude oběť vážit nebo se na ni upne
Předpokládá se, že oběť bude takovou entitu (hlas) vnímat jako „nadřazenou“ (protože se zdá, že má mnohem větší znalosti související s elektronickým obtěžováním)

Přístup k zařízení pachatele

Tento scénář pachatelé často používají k obhajobě některých hlasů, o kterých tvrdí, že se snaží pomáhat (takové hlasy mají být vnímány jako důvěryhodné – přirozená autorita)

Proč:

Existuje mnoho různých kombinací, které si oběť nemá jak ověřit (potvrdit): Má pachatel počítač? Mobilní telefon? Používá jen vysílačku? Jde jen o spolupachatele jehož mobilní telefon (nebo jiné elektronické zařízení) snímá jiný pachatel?
Je-li toto „téma“ řešeno v rámci hlasů, v určitém bodě oběť neví jak (nebo kam) pokračovat (počítač? telefon? vysílačka? kontextu situace?). Pachatelé často záměrně odříkávají několik variant zároveň. Cílem tak spíše je vytvořit neurčitý závěr, který má oběť vnímat jako možnost. Už jen tento detail naznačuje, že něco není v pořádku.

Poznámka: Předchozí blok lze použít jako obecný vzor (bude upraveno)

Bez přístupu k zařízení oběti

Lze tedy předpokládat následující scénáře:

Slyšení některého z pachatelů a snaha reagovat na jeho podněty (hlasy) například tak, že je doplňován kontext, záměry, cíle, souvislosti
Snaha napodobit některý z elektronických hlasů, který pachatelé používají a zkoušet odříkávat pomocné informace takto: V takovém případě není jistý komu a zda je pomáháno. Je naopak velmi pravděpodobné, že takovou aktivitu zaznamená především pachatel, který ji bude soustavně sabotovat (přerušovat, přemlouvat, doplňovat, pozměňovat, vkládat slova – např vulgární apod.)
Vysílání (rádiové vlny) pomocných informací naslepo: U této varianty je bohužel téměř jisté, že ten, kdo takové informace rozhodně nebude některá z obětí.

Hlavní komplikace:

Není zřejmé co oběť dělá, čemu se věnuje, nad čím zrovna přemýšlí
Všiml jsem si, že extrémně často dochází k situacím, u kterých se zdá (a je tak i prezentována), že pachatelé ví o někom, kdo se snaží pomáhat a baví se sabotováním těchto snah např tím, že navedou oběť na jiné myšlení, nebo ji „vnuknou myšlenku“ na cigaretu v momentě, kdy má někdo právě začít s odříkáváním pomocné informace (příprava na proces kouření, různé zvuky s tím související a případně změna prostředí pak mají takovou informaci vyrušit)

Vzdálený přístup k zařízení oběti

Obecně:

Špehování cizích zařízení: Existenci tohoto „fenoménu“ se pachatelé snaží neustále utajovat, maskovat, vytvářet v tomto kontextu nepřehlednou situaci. Souběžně s tím však jiní pachatelé, kteří otevřeně přiznávají poslouchání oběti například přes telefon.
Minimálně někteří z pachatelů mají přístup k zařízení oběti: To do určité míry nahrazuje „inteligenci“ ve smyslu nutnost počítat, predikovat, kombinovat, zohledňovat apod.

Scénáře související s tímto kontextem:

Někdo, kdo má přístup k zařízení oběti, ale neví jaké hlasy oběť slyší
Někdo, kdo má přístup k zařízení oběti, ale nechce prozradit co a jak oběť vnímá

Konfliktní situace:

Pachatelé se tak křečovitě snaží obhajovat „logickou přítomnost“ slyšení hlasů v kontextu obtěžování, že v tomto konkrétním kontextu (přístup k zařízení oběti) je tím pádem známo o koho konkrétně se jedná.
Neustále však dochází k situacím – kdy někdo namísto jednoduchého kontaktování oběti (email, sms, zpráva přes sociální sítě) raději několik let „zoufale pomáhá“, „už neví jak dál“, „trápí se úpadkem oběti“ apod.
To stejné jako předchozí bod ale neustále tvrzení, že se „nic neděje“, „oběť je v pohodě“ apod.

Nejpravděpodobnější závěr:

Přístup k zařízení konkrétní oběti má jen konkrétní pachatel

Opakující se vzory

Vytváření nepřehledné situace

Základní argumenty, konstrukty, vzory:

Má-li přístup k zařízení oběti pachatel = je tato možnost reálná = přístup může mít kdokoliv (ne jen pachatel)
Kognitivní schopnosti pachatelů jsou zřetelně velmi nízké (lidově řečeno primitivové) = přece není možné, aby různé aspekty celého problému dokázali „ovládnout“ jen takoví jedinci

K čemu jsou tyto argumenty používány:

Soustavná (dlouhodobá) deprivace v kontextu ztráty soukromí
„Přepínání“ entit (rolí) dle potřeby (tedy na základě aktivity oběti): Pachatelé sami o sobě nejsou autorita – jejich názor nemá žádnou váhu ani důvěryhodnost (důvěryhodnost v kontextu plnění slibů, respektive narušování těchto plnění je jeden z velmi častých scénářů v kontextu diskreditace oběti)
Obhajoba slyšení hlasů: Aby tento problém vůbec mohl existovat – je nutné do průběhu zakomponovat také logické prvky. To proto, že princip „existence“ pachatelů spočívá v parazitování, omezování, narušování. Aby to bylo možné – musí existovat NĚCO, co lze ničit, měnit, ovlivňovat.
Ovlivňování názorů, rozhodování
Podněcování agrese a vzájemné nenávisti
Ponižování přirozených autorit a jejich prezentování jako neschopné, hysterické, křečovité, vystrašené (stejný mechanismus je použit u ponižování obětí, jen se změní určitá kontextuální informace)