Širší kontext elektronického obtěžování

Tento příspěvek navazuje na Základní kontext elektronického obtěžování. Předpokládá se, že jste již obeznámeni s tématem (jinak informace níže nebudou dávat smysl)

Úvod

Kolem roku 1940 pořádá americký fotograf a jogín maďarského původu Attila von Szalay (1902 – 1975) několik sezení. Během nich nahrává záhadné hlasy.

Záznamový mikrofon je umístěn ve zvukotěsné krabici izolované od okolí. A přesto se mu podaří nahrát záhadné vzkazy: „To je G“, „Veselé Vánoce a šťastný nový rok pro všechny!“ (zdroj: kniha Paranormálni jevy – moderní pohled / John Spencer).

Tato událost se stala základem fenoménu elektronického hlasu, který je ale obecně chybně interpretován (wikipedie).

Pro zajímavost:

Tón G1 má frekvenci 49 Hz.
Elektrická soustava v Evropě má 50 Hz.
Většina evropských zemí se na frekvenci 50 Hz shodla kolem 1920–1930
V Americe má elektrická soustava frekvenci 60 Hz.
Je dokázáno a ověřeno, že za optimálních podmínek rádiový signál oběhne celou Zem (tato ozvěna se může vrátit operátorovi zpět na anténu asi za 0,13s).

Z čeho se elektronické obtěžování skládá

Entity

Rozebráno v samostatném příspěvku

Předpřipravené scénáře, schémata

Elektronické obtěžování: Co obnáší sdílení konkrétních poznatků o tomto problému

Elektronické hlasy

Hlasy, které zní jako hlasy konkrétních lidí
Hlasy s výrazným emočním zabarvením
Hlásky
Slova, fráze
Dialogy
Citoslovce
Intonační vzory
Příkazy
Našeptávání

Více: Fenomén slyšení hlasů

Zvuky

Tóny, melodie
Impulsovité zvuky
Interferenční zvuky
Rytmické zvuky

Hacking, radiohacking

Přístup k zařízením oběti (mobilní telefon, počítač, chytrá TV atd.)
Neoprávněný přístup k některým kamerám (městské, průmyslové, bezpečnostní, MHD apod.)

Sociální inženýrství

Dlouhodobý sběr informací od obětí
Mapování podnětů, na které oběť reaguje
Vnucování konkrétních elektronických hlasů (zvukových a intonačních vzorů)

Více: Elektronické obtěžování a sociální inženýrství: Dlouhodobý sběr podrobných informací o obětech

Manipulace

Narušování kognitivních procesů

Učení
Syntéza informací
Soustředění
Myšlení
Zpracování informací
Ukládání informací do paměti

Podprahové / subliminální podněty

Zvuky, které oběť vědomě nevnímá
Falešný vnitřní hlas
Elektronické emoce (podněty, které mohou evokovat určité emoce, pocity).
Zkreslování informací, ovlivňování vnímání

Podněty

Rytmy, rytmické vzory
Elektronické hlasy
Fázové posuny
Vysokofrekvenční zvuky, vibrace

Psychologie

Operantní podmiňování
Rozhodovací paralýza
Logické klamy
Asociace
Sugesce, autosugesce
Podmíněné reflexy

Akustika:

Hudba
Melodie
Akordy
Interferenční tóny
Elektronické hlasy
Elektronické zvuky
Rezonanční tóny

Často používané efekty:

Flanger
Chorus
Phaser
COMB Filtr
Delay
Echo
Reverb
Convolution reverb
Autotune
Vocoder
Corpus
Resonator
Impulsní odezva

Fyzikální jevy:

Vibrace
Rezonance
Interference
Konvoluce
Stojaté vlnění
Vzduchový sloupec
Spektrální vzory
Fázové posuny
Interferenční vzory
Vibrace, mikrovibrace

Vibrace, vlnění, interference, rezonance

Prakticky všechny projevy elektronického obtěžování mají jednoduché vysvětlení:

Vibrace
Vlnění
Interference (vzájemné ovlivňování a interakce).
Rezonance

Více: Vibrace: Univerzální jazyk

Výsledkem je například:

Rezonance (a následně vibrace, mikrovibrace)
Slyšitelný zvuk
Subliminální (podprahový) podnět
Chemická reakce
Emoční odezva

V rámci elektronického obtěžování je interference zneužita například pro:

Zvuky, které slyší jen oběť
Elektronické hlasy
Falešný vnitřní hlas
Ovlivňování myšlení
Ovlivňování sluchu
Ovlivňování emocí
Ovlivňování hlasu oběti
Ovlivňování prostředí
Podprahové (subliminální) podněty
Zvýrazňování konkrétních zvuků
Upoutávání pozorností
Vyvolávání konkrétních vzpomínek

a další.

Podněty

ASMR (Autonomous Sensory Meridian Response)

Příjemné brnění nebo mravenčení na pokožce, obvykle na hlavě, krku a zádech, vyvolané určitými zvuky, pohyby nebo vizuálními podněty. Často se spojuje s pocitem uvolnění a klidu.

Hypersonický efekt

Popsáno v samostatném článku: Hypersonický efekt: Zvuk a frekvence nad 20 kHz

Senzorická (smyslová) rezonance

Lze cíleně vyvolat relaxaci, ospalost nebo sexuální vzrušení v závislosti na použité přesné akustické frekvenci. Účinky zahrnují také zpomalení určitých kortikálních procesů a dezorientaci. Tyto postupy dokonce patentovány.

Více: Systém podnětů

Interferenční informace, kontexty, děje

O co jde

Různé informace, příběhy, děje, kontextové informace asociované s konkrétním tónem nebo sekvencí tónů (interferenční / spektrálním vzor). Tyto informace lze cíleně vyvolávat (připomínat) a ovlivňovat tak vnímání, myšlení, rozhodování apod.

Slova

Díky kombinací určitých zvuků (hlásek) dojde k vytvoření například slova „kočka“, „pes“, „květina“ atd. Když takové slovo slyšíme, automaticky víme o co jde.

Elektronické obtěžování a složitější děje

Pachatelé se snaží vytvářet množství různých asociací spojených s určitým tónem (statický spektrální vzor) nebo určitou sekvencí (proměnlivý spektrální vzor).

Zpravidla se tak děje pomocí dlouhodobého odříkávání různých příběhů, dialogů, frází, tvrzení, argumentů apod.

Během tohoto odříkávání je na pozadí puštěn zvuk (interferenční tón), který si člověk neuvědomuje. Jde o podobné zvuky jako vytváří efekty flanger, chorus, hřebenový filtr apod. (tedy interferenční zvuky, elektronické hlasy).

Dlouhodobé seskupování nebo zrychlené přehrání

Pachatelé používají dva základní postupy:

Dlouhodobé odříkávání informací na určité téma společně s určitým tónem nebo opakující se kombinací tónů (spektrální vzor) na pozadí.
Dlouhodobé odříkávání informací a pomalu se měníci spektrální vzor na pozadí.

Připomenutí, vyvolání informace

Je to podobné jako když slyšíte známou píseň, která vám připomene určitou situaci (např. setkání s první láskou).

V kontextu elektronického obtěžování dojde pomocí přehrání určitého tónu nebo kombinace tónů k „připomenutí“ dlouhodobě odříkávané informace (děj, kontext, příběh, argument, tvrzení, dialog…)

Komplikace

Nyní nebudu řešit schopnosti jednotlivých pachatelů a nakolik jsou jejich pokusy v tomto směru účinné (nebo velmi nízkou slovní zásobu a neschopnost konstruovat věty delší než 3-4 slova).

V případě, že je vše uděláno správně může docházet k situaci, kdy člověk rychle „zpracuje“ (je mu připomenuta) určitou informaci, kterou však není schopen popsat.

Musí se zamyslet postupně „rozplétat“ obsah této informace (ale představit si ji umí hned – alespoň to tak bývá u lidí s dominantnější pravou hemisférou).

A dále – stejně jako rozumíme slovu bez ohledu na hlas, jakým je řečeno (muž, žena, dítě apod.) – stejně tak může být informace připomenuta pomocí různých elektronických hlasů (interferenčních / spektrálních vzorů).

Použití v rámci elektronického obtěžování

Ovlivňování myšlení
Ovlivňování emoci
Manipulace
Podsouvání informací, nápadů, myšlenek
Podsouvání jednoduchých dějů („někdo poslouchá“, „vidím tě přes kameru“, „slyším co děláš“ apod.)

Důsledky, souvislosti

Nekonzistentní myšlení
Zkreslování vnímání
Narušování kognitivních procesů
Nesoustředěnost
Roztěkanost
Zapomínání

Jinými slovy to, co se často interpretuje jako projevy duševní poruchy (schizofrenie, bipolární porucha apod.).

Časté související scénáře

Zjednodušování informací, dějů
Testování těchto mechanismů a postupů pomocí fragmentů zajímavých informací nebo pozitivních sdělení (u takových je větší pravděpodobnost odezvy).
Zneužívání pozitivních entit (viz. Entity)

Elektronické emoce

Kontext:

Vyvolávání emocí pomocí specifických zvuků, tónů sekvencí, zvukových vzorů.
Mnohé z nich lze vytvořit pomocí běžně dostupných aplikací na tvorbu hudby (Ableton, FL Studio apod.).
Pomocí uměle vyvolaných emocí dochází ke zkreslování informací, ovlivňování vnímání, manipulaci, ovlivňování myšlení a rozhodování.

Související body

Mozek vnímá řeč podobně jako hudbu.
Lidé s hudebním sluchem jsou mnohem citlivější na emoce obsažené v lidském hlase (řeči).

Projevy v kontextu elektronického obtěžování

V kombinaci s primitivním, dětinským myšlením pachatelů je výsledkem přesně to, co lidé z celého světa popisují v diskuzních fórech (absurdní, nelogický, nesmyslný průběh obtěžování, případně neustálé vnucování „autorit“, které se neumí vyjadřovat, tzn. mluví kouskovaně, neurčitě, nekonkrétně – viz astrální bytosti, bytosti na vyšších frekvencích, duchové, boží hlas atd.)

U obětí dochází:

K neustálému rozptylování, tříštění pozornosti (interpretováno jako schizofrenie)
Provokace, tříštění emocí, nelogické kolísání nálad (interpretováno jako bipolární porucha). Vztek přitom pramení z nelogických kombinací nesmyslných emocí, kdy člověk podvědomě ví, že něco není správně.
Manické stavy. Často uměle vyvolané emoce, stavy (interpretováno jako bipolární porucha).

Časté mechanismy a postupy:

Asociace: Vytváření asociací na určité interferenční vzory (spektrální vzory). Poté lze na tyto asociace odkazovat pomocí konkrétních tónů / zvuků.
Vyvolávání vzpomínek: Pomocí konkrétních tónů a spektrálních vzorů lze vyvolávat konkrétní vzpomínky (a s tím spojené emoce). Je to podobné, jako když určitá vůně nebo hudba připomene konkrétní zážitek, vzpomínku, člověka.
Vzpomínka versus ovlivnění: V rámci elektronického obtěžování nemusí být vždy snadné rozlišit, co je uměle vyvolaná emoce pomocí konkrétního podnětu (elektronický hlas, rezonanční tón apod.) a co jen vzpomínka (může rovněž být elektronický hlas, rezonanční tón). Jedno přímo ovlivňuje vnímání (vyvolává emoce), druhé jen vzpomínku (avšak také vyvolává, připomíná, ovlivňuje emoce).

Postupné „přelévání“

Znovu se mi povedlo něco, co 1x před 6 lety. Blíže popsáno níže. Díky této události jsem si však naplno uvědomil jev „přelévání“.

Kontext

Elektronické obtěžování
Slyšení hlasů
Hudební festivaly
Transformátory

Platí pro

Hlasy
Zvuky
Emoce
Nosné zvuky
Vibrace
Myšlenky

Popis jevu:

Obtěžování hlasy

Pachatelé obtěžují oběť mluvením do zvuků, které oběť poslouchá na počítači nebo mobilním telefonu (např. hudba, relaxační zvuky apod.)

Pokud si oběť hlasy pachatelů „zvýrazní“ například pomocí jednoduchého postupu: track delay / 225 samplů (vznikne efekt podobný flangeru nebo hřebenovému filtru) – lze za určitých okolností všimnout, jak se hlasy pachatelů postupně vytrácí.

Ke zvýraznění hlasů dochází zpravidla během snahy pokročit v řešení tohoto problému (elektronické obtěžování)

K čemu často dochází

Oběť může vytvořit zvukový vzor jako zmiňuji v úvodu. Komunikace s pachatelem je v takovém případě srovnatelná s telefonním hovorem (oproti běžnému průběhu obtěžování lze vnímat i jemné nuance v hlase – tedy hlasy reálné, nikoliv jen elektronické).

Protože se však hlas pachatele začne ztrácet, ve snaze „příjem“ vyladit dojde postupně k „rozštelování“ ideálního nastavení. Nastavení, které v určitý moment fungovalo například o něco později nebo na druhý den již nefunguje (a začne třeba až za 10 min, což si oběť neuvědomuje).

Pachatelé si tohoto jevu jsou „zřetelně“ vědomi. „Zřetelně“ proto, že až když oběť chápe kontext, lze „chápat“, o čem pachatelé mluví a čím se tak „baví“ (toto platí obecně na celkový projev pachatelů, kdy mnohé „osobní příběhy“ zůstanou skryty navždy, což si neuvědomují).

Tento specifický „problém“ lze řešit jednoduše (krátkodobě)

Kontinuální změnou „track delay“ (tedy časového zpoždění zvuku vůči sobě samému – právě díky tomu dochází ke vzniku specifických zvukových vzorů (elektronických hlasů), různých interferenčních jevům atd.

Čím větší posun, tím nižší tón vzniká. V kontextu jednoho posunu (jedna kopie zvuku, která se stále více opožďuje).

(zde bude ukázka)

K čemu dochází ve skutečnosti

Ideální ukázkou je v tomto případě „paradoxně“ to nejjednodušší co kmitání (vibrace) „nabízí“ – SINUSOVITÁ oscilace.

(zde bude ukázka)

Identický jev lze pozorovat například u „bzučícího“ transformátoru

Minimálně tedy u těch, jejichž zvuky jsem si nahrával a poté pustil zrychleně. Při běžné rychlosti je změna tak plynulá a pomalá, že se sluch stíhá přízpůsobovat měnícímu se zvuku a změnu tedy člověk neregistruje. Jak se zdá, mozek ano.

Nedochází k opakujícímu se útlumu všech frekvencí (jako u dvou sinus tónů). Zajímavé je, že nyní dokonce nejsem schopen projev onoho „přelévání“ přesně specifikovat. Ale několikrát se mi povedlo stejný efekt vytvořit během zvukových experimentů (jehož cílem bylo něco odlišného).

Přístě tedy nahraji ukázku.

Hudební festivaly

Ke stejnému jevu dochází také na hudebních festivalech, kde hudba (a zejména pak dieslové agregáty) produkují konstantní, rytmické nebo více či méně harmonické zvukové vzory.

V tomto směru jsem velké množství specifických poznatků nasbíral na psychedelických festivalech, které vyznačují (mimo jiné) tím, že je člověk v daném prostředí několik dní a hlavní stage generuje zvukové vzory, které jev „přelévání“ (interference) výrazně umocňují (ale zároveň doplňují množstvím drobných impulsů a specifických sekvencí, které dělají výsledný zvuk bohatší, komplexní, zajímavý).

Díky této hudbě a dieslovým agregátům dochází cca po 1-2 dnech k jevu, který když člověk dokáže vnímat vědomě, nabízí zcela novou formu požitků.

K podobným jevům dochází sice například i na Colours u stánku s jídlem, avšak na psychedelickém festivalu lze zažít řadu fascinujících projevů (napříč celým prostředím), které jsou důsledkem, řekněme „interference v ultra vysokém rozlišení“ (zvuky se vzájemně mísí desítky a desítky hodin).

Díky tomu vzniká množství abstraktních zvuků které se mísí s hudbou, lesem, prostředím, „klasických“ motorků, turbín, rezonančních náběhů, vibraci, zvuků, které lze doslova ovládat myslí (proč popíšu jindy), chorálů, zpívající vodě a množství dalších. Mnohé z nich člověk zažije jen jednou v rámci daného ročníku, což jim přidává na výjimečnosti.

Dochází také k jevu, který vědomě mnoho lidí neregistruje, ale právě ten je zdrojem různých metafor na „plavba“, „vlny“ apod. Projevuje se jako magnetické pole, magnetické víry, neviditelná, jakoby fluidní hmota, která doslova nadnáší například ruce podobně jako ve větru.

Nutno zmínit, že zvuky, které přestávají fascinovat (začnou nudit) jako první jsou právě zvuky, které lze přirovnat k mužskému, pozvolná klesajícímu hlasu (a jejich průběh, či charakteristika je stejná nebo velmi podobná). Právě tento typ zvuků pachatele zjevně fascinuje dodnes (vytvořit takový zvukový efekt je velmi snadné. Přidat efekt, nastavit vyšší čas pro DELAY, tedy zpoždění. Je to něco mezi interferencí a ozvěnou). Na psychedelickém festivalu je to člověku jedno – zajímavých podnětů je všude okolo příliš a času tak málo.

Důvod, proč o tom píšu je, že množství specifických podnětů pachatelé vykrádají právě z psychedelických festivalů a snaží se je aplikovat do nekompatibilního prostředí (situací) a nesmyslným způsobem.

Zásadní faktor:

Zcela zásadním faktorem je u tohoto typu emocí vědomé vnímání a rozlišování umělých, elektronických emocí a těch vlastních.

Elektronické (umělé) jsou vždy stejné / vždy stejný vzor (lze si představit jako akord, hlas konkrétního člověka) a mají vždy buď impulsovitý nebo statický (jakoby natažený impuls, nebo impuls s ozvěnou) průběh zatímco vlastní emoce se skládají z různých „kontextů“, který je pokaždé trochu jiný v kontextu dané situace a mají různé průběhy.

Drogy:

Nejvíce na tyto elektronické emoce reagují lidé po požití drog (MDMA, LSD, pervitin) – pachatelé. Dále také jedinci s hudebním sluchem (často hudebníci, umělci, kreativci apod.).

Že právě lidé s dominantnější pravou hemisférou tento problém vnímají nebo dokonce chápou nejlépe, naznačují i následující krátké videa:

Ostatní

Oběti mají být zároveň obecenstvem, před kterým jsou týrány další oběti.

Zvuky, které neobsahují žádnou informaci (interferenční zvuky)

Vždy se objevují ve dvou variantách: buď jde o podnět, který oběť nezná, neumí zpracovat, a připouští možnost, že „to tak skutečně může být“, nebo dochází k odkazování na dřívější tvrzení (řečeno v rámci předpřipraveného dialogu o den dříve), která pachatelé vnímají jako „důkaz“.

Běžní lidé, kteří se právě nachází poblíž oběti

(prochází okolo, MHD apod.)

Pachatelé se často chlubí informacemi, které vědí o majiteli určitého telefonu – souběžně s tím tvrdí, že jde o fascinaci a lži, a odkazují na primitivní pachatele jako důkaz. Někdy značně konkrétní informace nebo záměrné zneužití situace, že se oběť s daným člověkem bude např. za 2 minuty míjet.

Při snaze pachatelů pozměnit informace často dochází k odkazování na „zajímavé“ informace (např. úvahy), které se údajně oběť měla dozvědět díky hlasům (pachatelům).

Ve skutečnosti však jde jen o odkazování na vlastní úvahy oběti, nikoliv o předávání skutečné informace. Pachatelé zde často argumentují „tichým hlasem“, „šeptající autoritou“ nebo přiznaným opakováním.

Pachatelé často tvrdí, že za vše mohou „oni“.

V tomto kontextu „oni“ označuje buď hlupáky (spolupachatelé), nebo entity, které „řeší“ problém formou obtěžování, přičemž tvrdí, že „jen ukazují, jak to funguje“ (ve skutečnosti jde o standardní průběh obtěžování).

Představy

Pachatelé jsou fascinováni představou, že si druhá osoba představuje to, co v jejich vlastních představách.

Delegace na primitivní pachatele – níže již klesnout nelze.

Odpovídá tomu i situace, kdy tento poslední článek řetězce nemá kam dál delegovat, a přesto je ujišťován, že tomu tak není – a že opak tvrdí jen „negativní“ oběti, které závidí, a je třeba je potrestat nebo se jich zbavit. Tento „důležitý úkol“ je přenechán právě poslednímu článku řetězce.

Výsledkem tohoto mechanismu jsou v některých případech sebevraždy, ale také tento web.

Poznámka: Sebevraždy jsem měl vynechat. Proč? Protože („pocitově“) zbytečně vyvolávají negativní emoce a umocňují představy a vzrušení posledního článku řetězce. Dovolím si dodat, že to především poukazuje na závažnost této formy obtěžování.

Další experiment

Pachatelé experimentují s kombinací falešného vnitřního hlasu a hlasů hlupáků. Vzhledem k existenci tohoto odstavce lze soudit, že experiment nesplnil očekávání.

Kontinuálním přepisování hlasových poznámek

Ty na rozdíl od starších poznámek obsahují už jen skutečně poznámky.

Dochází zde ke specifickému jevu.

Už samotným přepisem je převaha oběti natolik výrazná (respektive chování pachatelů natolik trapné), že mnoho obětí začne situaci vnímat jako podezřelou – něco nesedí, něco nehraje. Většinou se „samo“ nabízí vysvětlení typu: „Oni jen ukazují, jak to funguje, ale už je to fakt trapné.“

Kdo jsou „oni“, není specifikováno. Je to proto, že „oni“ funguje jako proměnná v programování – hodnota (tedy kdo) je přiřazena podle potřeby. V tomto případě jakýkoli kontext, zpravidla kdokoli, kdo je proti pachatelům (tedy kterýkoliv článek řetězce).

Co se „samo“ nikdy nenabídne: Zda takový projev, není vlastně odpovídající tomu, co pachatel ve skutečnosti představuje (tedy naprostá žumpa).

V kontextu zveřejňování je oběť nucena neustále porovnávat formulace poznatků, které jsou v současnosti v lepším případě definovány jediným slovem.

Stručné poznámky a jejich veřejné publikování

Předpokládá se, že oběť, která má předpoklady pro plnohodnotné řešení tohoto problému, bude přístupna radám v kontextu pořádku, třízení, pečlivosti, přehlednosti apod. Existuje proto mnoho scénářů, které na takové snaze bez praktických zkušeností staví. Cílem je vyvolat u oběti rozhodovací paralýzu a negativní asociace s řešením problému (sdílením poznatků)

Pachatelé často sází na nutnost rychlého zápisu poznámek, kdy není příliš času přemýšlet nad vhodným pojmenováním právě vytvořeného seznamu. Vždy se zdá, že ostatní takovou situaci zvládají hravě, a jen oběť není schopna ani základní práce s informacemi. Nutno zmínit, že argumentace „jak to každý zvládá lépe“ dlouhodobě vykazují stejné vzorce:

Krátký impuls.
Logický základ.
Fragment vytržený z kontextu.

Často končí další komplikací (na kterou se přijde až na základě reálné zkušenosti) a „uvědoměním si“, že předchozí způsob řešení byl přeci jen lepší a nebo minimálně funkční.

Po návratu do původního stavu, nebo zhruba ke konci tohoto procesu, dochází k opětovnému připomenutí před chvílí zavrženého, nového řešení – a je přidáno něco navíc (ideálně něco, co oběť namotivuje vrátit se zpět k novému řešení). Postupně takto vzniká zacyklení a rozhodovací paralýza.

Těsný, nikoliv však související kontext

Specifikem určitých sekvencí bývá snaha používat co nejtěsnější (nikoliv však související) kontext. Jinými slovy – není hned zřejmé, že to a to patří do stejné kategorie (a zda vůbec). Naopak – tohle se hodí do jedné, toto spíše do jiné, zvlášť v kontextu další poznámky. Ale v kontextu ještě jiné zase spíše do první. Problémem se nakonec ukazuje něco, co si oběť v daný okamžik neuvědomí snad ani omylem.

Konkrétně: zcela odlišný přístup k informacím, kde jeden kontext ovlivňuje další. Ty pak společně ovlivňují další – a tak dále. Vzniká síť vzájemně propojených informací, pro kterou je vhodnější jiný způsob zápisu, než ten, který si oběť zvolila například předchozí den.

Je nutné chápat, že oběť prakticky neustále pracuje (ze svého pohledu) se stejným typem informací: krátké, neurčité, nekonkrétní, falešné, zavádějící atd.