Systém podnětů - lovecokamziku.cz

Pár zajímavostí

Každý člověk na světě má jedinečný tvar uší podobně jako otisky prstů: Každý proto slyší trochu jinak
Mozek zpracovává přibližně 11 milionů bitů informací. Uvědomujeme si však pouze cca 10 bitů.
Mozek nás drží až 15 sekund v minulosti
Podvědomí nehodnotí, zda jsou příjimané informace pravdivé, logické nebo smysluplné.

Co upoutává pozornost

Kontrast: Mozek je citlivý na kontrastní podněty. To znamená, že výrazné rozdíly v barvách, jasu, tónu nebo vzorech budou pravděpodobně upoutat pozornost.
Pohyb: Rychlý pohyb nebo změna v pohybu je často schopen upoutat pozornost. Je to důležité pro sledování nebezpečí nebo potravy v přírodě.
Emoce: Podněty spojené s emocemi, jako jsou obličeje vyjadřující silné emoce, mohou upoutat pozornost. Mozek je biologicky naladěn na reagování na sociální signály.
Novost: Mozek má tendenci reagovat na nové nebo neobvyklé podněty. Toto zajišťuje, že jsme ostražití vůči potenciálně důležitým změnám ve svém okolí.
Význam: Informace, které jsou relevantní pro naše aktuální cíle nebo potřeby, mají větší šanci upoutat naši pozornost. To je známé jako selektivní pozornost.
Reakce na hrozbu: Mozek reaguje na podněty, které mohou signalizovat hrozbu. Toto je přežití instinktu.
Belohnung (odměna): Podněty spojené s odměnou, jako je potrava nebo potěšení, mohou přitáhnout pozornost díky mechanismu odměny v mozku.
Kognitivní výzva: Podněty, které vyžadují kognitivní úsilí nebo řešení problémů, mohou také upoutat pozornost.

Podnět

Je jakýkoli vnější nebo vnitřní signál, který vyvolává reakci organismu. Například:

Zvukové – hluk, hudba, řeč
Vizuální – světlo, barvy, pohyb
Hmatové – dotyk, tlak, teplota
Čichové – vůně jídla, parfém, kouř
Chuťové – sladké, slané, kyselé
Emoční – úsměv, tón hlasu, hrozba
Kognitivní – myšlenka, vzpomínka, slovo
Sociální – pohled, gesta, neverbální signály

Práh vědomí

Práh vědomí je nejnižší intenzita podnětu, kterou je člověk schopen vědomě zaznamenat a rozpoznat. Je to hranice mezi podněty, které jsme schopni vnímat, a těmi, které jsou příliš slabé na to, abychom si je uvědomili. Tento práh není pevně daný.

Může se měnit v závislosti na:

Individuálních rozdílech mezi lidmi
Únavě
Pozornosti
Okolních podmínkách

Podprahový podnět

Jakýkoliv signál nebo stimul, který je přítomen v našem prostředí, ale jeho intenzita je příliš nízká na to, abychom jej vědomě registrovali – je tedy pod prahem vědomí.

Podprahové podněty si neuvědomujeme
V některých případech mohou mít vliv na naše chování, emoce, rozhodování atd.

Příklady podprahových podnětů:

Zvuk tak tichý, že ho vědomě neslyšíme
Obraz promítnutý tak krátce, že ho vědomě nezaregistrujeme
Dotyk tak jemný, že si ho vědomě nevšimneme

Podprahové podněty v kontextu učení

Krátkodobý vliv – mohou ovlivnit podvědomé asociace, ale efekt je slabý a dočasný.
Bez vědomé zpětné vazby – mozek potřebuje zpětnou vazbu k efektivnímu učení, což podprahové podněty neposkytují.
Nevhodné pro komplexní učení – nelze se tak naučit složité dovednosti nebo znalosti.
Možné ovlivnění emocí – mohou vyvolat nálady nebo preference (např. reklama, priming).
Individuální rozdíly – účinek je nestabilní
Lepší alternativy – vědomé učení s opakováním, aktivním zapojením a zpětnou vazbou je účinnější.

Druhá strana mince:

I drobná změna nebo zdánlivě bezvýznamné rozhodnutí může mít nečekaně vážné následky.

Subliminální podnět

Specifický podprahový podnět, který vždy určitým způsobem ovlivňuje myšlení, chování, emoce. Jinými slovy, všechny subliminální podněty jsou podprahové, ale ne všechny podprahové podněty jsou subliminální.

Příklady subliminálních podnětů

Vizuální

Obrázek zobrazený tak krátce (zlomek sekundy), že ho vědomě nevidíme
Velmi slabý vodoznak v obraze
Text skrytý v pozadí nebo vzoru

Zvukové

Velmi tiché zvuky pod prahem slyšitelnosti
Slova vyslovená příliš rychle na vědomé zachycení

Dotykové

Extrémně jemné vibrace
Velmi slabý proud vzduchu
Nepatrné změny teploty

Čichové:

Vůně či pachy v tak nízké koncentraci, že je vědomě necítíme

Mozek může zpracovávat slova, která nelze slyšet

Obecně

Binaurální signály – když jsou dvě různé frekvence prezentovány do každého ucha (například 300 Hz do jednoho ucha a 310 Hz do druhého), mozek vnímá rozdíl mezi těmito frekvencemi jako novou frekvenci, která je pod prahem vědomí, ale stále ji analyzuje.
Podprahové zvukové vlny – použití velmi nízkých nebo vysokých frekvencí, které jsou mimo rozsah lidského vědomého sluchového vnímání, ale mohou stále ovlivnit chování nebo náladu posluchače.

V kontextu podprahového mluvení

Subliminální zvukové vlny – slova nebo zvuky mohou být skrytě zakódovány v jiných zvucích, jako jsou šumy nebo hudba. Tyto zvuky mohou být tak tiché nebo rychlé, že je posluchač nevnímá, ale mozek je stále zpracovává, pokud se nacházejí v rozsahu slyšitelnosti pro podvědomí.
Maskování zvuků – podněty mohou být maskovány jinými zvuky (např. hlasitějšími), ale mozek může stále zachytit některé detaily a vytvořit asociace, i když si jich není vědom.
Vizuální nebo kontextová podpora – mozek může zpracovávat informace na základě vizuálních podnětů nebo kontextu, i když zvuk není zcela slyšitelný. Například, pokud slova doprovází určité obrazy nebo situace, mozek je může spojit a interpretovat, i když nejsou slyšet jasně.
Neurální adaptace – mozek má schopnost adaptovat se na různé zvukové podněty a v některých případech může zpracovávat informace, které jsou na hranici slyšitelnosti nebo na úrovni podprahového vnímání, pokud jsou pravidelně opakovány.

Emoce

Ovlivňují naše myšlení, rozhodování a vnímání světa. Celkově lze říci, že emoce jsou výsledkem integrace milionů bitů informací, které jsou neustále zpracovávány a aktualizovány mozkem a tělem. Skládají se z mnoha vrstev informací a procesů:

Fyzické reakce: Emoce jsou často doprovázeny fyziologickými změnami, jako je zvýšený srdeční tep, změny v dýchání, pocení, svalové napětí atd. Tyto fyziologické reakce jsou řízeny autonomním nervovým systémem a poskytují tělu signály o emočním stavu.
Subjektivní prožitek: Emoce zahrnují vědomý prožitek nebo pocit, který člověk zažívá. Tento subjektivní aspekt je individuální a může zahrnovat různé myšlenky, pocity a mentální obrazy.
Kognitivní hodnocení: Mozek analyzuje podněty a hodnotí je z hlediska jejich významu a relevance pro naše cíle a blaho. Toto hodnocení je často rychlé a automatické.
Behaviorální reakce: Emoce ovlivňují naše chování a akce. To může zahrnovat výrazy obličeje, řeč těla, tón hlasu a konkrétní činy.
Neurobiologické základy: Emoce mají své kořeny v aktivitě mozkových struktur, jako je amygdala, prefrontální kůra a další oblasti limbického systému. Tyto oblasti jsou zodpovědné za zpracování a regulaci emocionálních reakcí.
Sociální a kulturní vlivy: Sociální kontext a kulturní normy hrají roli v tom, jak prožíváme a vyjadřujeme emoce. Naše zkušenosti s emocemi jsou ovlivněny výchovou, společenskými pravidly a očekáváními.
Paměť a zkušenosti: Minulé zkušenosti a vzpomínky také ovlivňují, jak reagujeme na aktuální situace a jaké emoce prožíváme. Tyto vzpomínky mohou být vědomé nebo nevědomé.

Emoce, pocit, nálada vyvolaná postupným odříkáváním klíčových slov

Krátká sdělení nebo samostatná slova
Zneužívání neurčitosti – informace splyne s kontextem aktuální situace (dochází k ovlivnění sdělední nebo vnímání aktuální situace)
Emoce, pocit, nálada se zpravidla projevuje až dodatečně / opožděně (po odříkání několia slov). Proto často nekoresponduje to, co člověk cítí a to co právě slyší.
Na některá klíčová slova reaguje člověk ihned – konkrétní vzpomínka, situace, zkušenost, osoba, zážitek apod.

Ovlivňování emocí pomocí podprahových informací

Jednoduché, pravdivé informace

Tato vrstva zahrnuje pravdivé informace a popisy konkrétních skutečných souvislostí. Protože je informace vnímána podprahově – dochází často k odezvě v podobě agrese, podráždění, návalu vzteku, myšlenkového zkratu apod.
V případě elektronického obtěžování se mezi tyto informace řadí přiznání záměrů jako je obtěžování, provokace nebo vyvolávání negativní nálady.
Tyto informace pachatelé doplňují iritujícími hlasy a změnami intonace, což má za cíl umocnit negativní dopady.

Lži, dezinformace

Důvěryhodnost lživých informací často zkreslována odkazováním na sdělování pravdivých informací
Aby měl tento mechanismus vliv. musí být alespoň částečně vnímán vědomě (zpětná vazba)

Oběti

Oběť se postupně naučí tuto vrstvu informací vnímat více či méně vědomě.
Díky tomu dochází k rozpoznávání konkrétních, opakujících se vzorů spojených s ovlivňováním emocí.

Senzorická (smyslová) rezonance

Jev, kdy určitá frekvence vnějšího podnětu (např. zvuku, světla nebo elektromagnetického vlnění) vyvolává rezonanční odezvu v nervovém systému nebo specifických senzorických drahách. Tento jev může ovlivnit vnímání, fyziologické procesy nebo vědomí jedince.

Mechanismus:

Lidský nervový systém má vlastní přirozené frekvence, na které může reagovat zvýšenou aktivitou nebo synchronizací.
Pokud externí podnět odpovídá těmto frekvencím, může zesílit nebo modulovat nervovou aktivitu.
Tento princip se využívá například v neurostimulaci, terapii spánku, modulaci nálady nebo ovlivnění kognitivních funkcí.

Příklady senzorické rezonance:

Akustická rezonance – nízkofrekvenční zvuky mohou ovlivňovat autonomní nervový systém, způsobovat ospalost, relaxaci nebo změny nálady.
Vizuální rezonance – blikající světla s určitými frekvencemi mohou vyvolat změny v mozkové aktivitě (např. fotostimulační epilepsie).
Elektromagnetická rezonance – určité frekvence elektromagnetických polí mohou modulovat mozkové vlny a ovlivnit vnímání nebo kognitivní procesy.

Patenty

US6506148B2 / Manipulace s nervovým systémem elektromagnetickými poli z monitorů.

U některých monitorů mohou být generována pulzní elektromagnetická pole schopná vzbudit senzorické rezonance u blízkých subjektů, i když zobrazované obrazy pulzují s podprahovou intenzitou.

US6017302A / Podprahová akustická manipulace s nervovým systémem.

Senzorická rezonance 1/2 Hz ovlivňuje autonomní nervový systém a může způsobit relaxaci, ospalost nebo sexuální vzrušení v závislosti na použité přesné akustické frekvenci blízké 1/2 Hz. Účinky 2,5 Hz rezonance zahrnují zpomalení určitých kortikálních procesů, ospalost a dezorientaci.

Patenty v kontextu elektronického obtěžování

Fanatická snaha pachatelů zabránit nacházení a studování informací o vlivu různých podnětů (potažmo frekvencí) na člověka, jeho psychiku, náladu, emoce.

Soustavné vytváření nesmyslných desinformací

Není náhoda, že mnohé demagogie, které pachatelé (nebo nevzdělaná veřejnost) šíří, obsahují několik stále se opakujících vzoru – rádio, frekvence, magnetické pole, akustika

Cíl: Utajit tuto formu obtěžování.

Vnímání podnětů z pohledu jednotlivce

Vědomé: Slyšení hlasů, zvuků, impulsovitých zvuků apod.
Vědomé => mimo pozornost: Pokud se člověk na něco soustředí, mnohé okolní podněty nevnímá. Na zavolání jménem nebo podezřelý zvuk však reaguje.
Vědomé => mylně interpretované: Chybná interpretace podnětu díky absenci konkrétních znalostí (jedinec si nejen neuvědomuje konkrétní problém, ale neuvědomuje si ani možnost jeho existence)
Nevědomé => podprahové: Slyšení (vnímání) takových podnětů si oběť neuvědomuje. I tak mohou ovlivňovat (a často ovlivňují) chování, rozhodování, emoce, psychiku.
Zdánlivě neexistující: Jde o vnímání podnětů, které vznikají až díky subjektivním vlastnostem (například nelineární vlastnosti sluchu apod.)

Na tentýž podnět může každý člověk reagovat odlišně

Proč

Subjektivní faktory
Vlivy prostředí
Kontext situace
Intenzita
Cíle, záměry, schopnosti pachatele
Míra vědomého vnímání
Subliminální podněty

Konkrétní typy reakci

Interferenci například zvuků může každý člověk vnímat (slyšet) jinak
Slyšitelný hlas
Falešný vnitřní hlas, vnitřní dialog, zvuk myšlenek
Podprahový vjem
Emoční odezva
Změna rozhodnutí
Vyvolání vzpomínky, myšlenky: Jde o stejný princip, jako vyvolání vzpomínky pomocí vůně, hudby, slyšení něčího hlasu apod.
Fyzická odezva: Škubnutí, svalové napětí, bolest hlavy, bolest zubů, zhoršená rovnováha
Změna nálady: Může docházet k náhlým změnám (může být označeno za bipolární poruchu)
Narušení spánku
Tříštění pozornosti, ztráta koncentrace
Nesoustředěnost
Nekonzistentní myšlenky
Zhoršené vyjadřování
Interference s okolním prostředím
Vibrace, mikrovibrace: Například citelné vibrace v chodidlech

Typy podnětů v kontextu elektronického obtěžování

1. Slyšitelné zvuky

Slova
Fráze
Hudební smyčky
Tóny
Doplňkové zvuky: Citoslovce, zvuky smíchu

2. Emoce

Emoce mohou být vyvolány různými způsoby. Mnohdy jde o stejné typy podnětů jako v případě slyšitelných zvuků, ale tentokrát jsou vnímány podprahově.

Slova
Fráze
Hlasy s emočním zabarvením
Informace řečena určitou intonací nebo určitým hlasem
Hudba
Zvuk, který vyvolá konkrétní vzpomínku
Vysokofrekvenční zvuky
Interferenční zvuky
Magnetické nebo elektromagnetické pulsy (spektrální vzory)
Emoce vyvolaná postupným odříkáváním klíčových slov

3. Vědomé podněty

Podněty, jejichž přítomnost si oběť uvědomuje. Ne vždy lze takové podněty slovně konkrétně definovat. Důvod, proč není snadné mnohé podněty definovat, spočívá v tom, že může jít i mix různých klíčových slov, který je navíc nelogický, nesmyslný, vzájemně si protiřečící.

4. Podprahové (nevědomé), subliminální

Podněty, které jsou nevědomé pouze díky vědomostem – klasickým příkladem takového podnětu je zabarvení hlasu nebo intonace. Můžeme říct identickou větu, ale intonací nebo různou barvou hlasu ovlivnit, v jakém kontextu bude vnímána. Jde tedy o naprosto vědomé vnímání, ale zároveň tak samozřejmé, že málokdo přemýšlí nad možností manipulace cílenou změnou kontextu jen pomocí pozměňování intonace, emočního zabarvení hlasu (tedy obsah zůstává stejný – mění se jen forma).
Subliminální podněty – V kontextu této části – subliminální podněty mohou být to stejné co podněty slyšitelné (tedy hlasy, slova, fráze, příkazy atd.) avšak nejsou vnímány vědomě. Namísto „standardního“ zpracování (běžná řeč) může docházet k vyvolávání emocí, myšlenkových obrazů apod. Právě zde dochází k problému v podobě „vnímání takových podnětů jako součást vlastního myšlení nebo vnitřní hlas, vnitřní dialog“.
Podněty mimo vědomou pozornost – jde v podstatě o totéž, co slyšitelné (vědomé) podněty, ale protože je pozornost v daný moment upřena jiným směrem, fungují stejně jako podprahové – nejsou tedy zpracovány na vědomé úrovní, ale stále mohou ovlivnit emoce, rozhodování, myšlení atd.
Vysokofrekvenční zvuky – ovlivňování sluchu (spektrální negativ – bude popsáno)
Nízkofrekvenční zvuky

5. Rytmy

Slyšitelné nebo podprahové zvuky: Slova, fráze, dialogy, cvakání, melodie
Subliminální podněty
Fázové posuny
Interferenční zvuky
Zvuky kopírující nevědomé rytmy: Dýchání, chůze
Zvuky, které mají kopírovat změnu stavu: pohyb oči, blikání světel, čekání na načtení stránky

6. Hlasové podněty

Zvuky, které oběť vnímá jako hlasy osob, které zná
Zvuky založené na hlase oběti (frekvenční pásma), harmonické frekvence
Falešný vnitřní hlas, vnitřní dialog
Hlasy, které oběť vnímá podprahově (jejich slyšení si neuvědomuje)
Hlasy, které oběť vnímá jako důvěryhodné, přátelské – Informace pocházející od přirozené autority má pro člověka větší váhu
Hlasy, které jsou pro oběť nepříjemné
Hlasy s výrazným emočním zabarvením
Hlas, který se neustále mění
Podsouvání konkrétních slov, samohlásek, zvuků
Našeptávání
Cvaknutí na každou slabiku – Někteří pachatelé používají během mluvení zvuk cvakání (často podobný specifickému lupnutí při houpání na kancelářské židli – identický zvuk byl použit také v Ostravě v centru pro nevidomé)

7. Kontextové

Různé zvuky nebo podněty, pomocí kterých lze připomínat konkrétní kontexty: Obecenstvo, jiná oběť, konkrétní entita nebo role

8. Vibrace, mikrovibrace

Snaha vyvolat fyzickou odezvu oběti: Bolest hlavy, bolest zubů, závratě, pískání v uších
Ovlivnění sluchu
Hypersonický efekt – nevědomé ovlivňování emocí a tedy vnímání, kontextu, rozhodování atd. Podrobnosti níže.

Dočasný kontext

Jakákoliv informace může dávat smysl

V kontextu tohoto způsobu manipulace se tak děje pouze dočasně, krátkodobě
Postupně se vytrácí důležité detaily nebo argumenty které měly vliv na vnímání určité informace

Efekt vymazávání paměti

Bude doplněno

Zkreslování poznatků, zkušeností

Zkreslování informace během zpracování a ukládání do paměti
Může docházet k vytvoření nesprávných znalostí (závěrů), což negativně ovlivňuje jejich používání
Příklad: Představování si nebo snaha zapamatovat si konkrétní zvukové vzory spojené s obtěžováním ale také například, hudbou, sdělením, krátkodobé informace (pracovní paměť)

Předpřipravené nahrávky, fráze, slova

Konkrétní typy podnětů

Krátké fráze
Jednoduché kontexty
Klíčová slova
Konkrétní zvuky (tóny, hlasy, citoslovce)

Cíle

Vyvolání a ovlivňování emocí
Zkreslování informací a jejich vnímání
Ovlivňování zpracování informací
Vytváření falešných vzpomínek, zkušeností, stereotypů, asociací

Dialogy

Bude doplněno

Dlouhodobé opakování

Základní princip

Stokrát opakovaná lež se stává „pravdou“
Podvědomí nehodnotí, zda jsou informace pravdivé nebo logické

Bude doplněno

Vytváření podmíněných reflexu v kotextu očekávání

Vnímání řeči často spoléhá na prediktivní mechanismy, kde mozek doplňuje chybějící části na základě očekávání.

Oběť se má nevědomě (nebo mimo vědomou pozornost) naučit kombinace různých zvuků. Tedy při zaregistrování jednoho zvuku má podvědomě očekávat také konkrétní zvuk následující. Nutno zohlednit vnímání některých elektronických hlasů jako vlastní vnitřní hlas, vnitřní dialog, zvuk vlastních myšlenek

Příklad: Jedna – dvě, jméno – příjmení, změnit heslo – teď není třeba, úkol – to dodělám pak

Sugesce, autosugesce

Autosugesce

Obtěžování se má jevit jako důležitá aktivita

Zkreslování informací

Mechanismy zkreslování

Selektivní zkreslení – Výběr jen těch informací, které potvrzují určitý názor, a ignorování ostatních.
Zkreslení důkazů – Použití jen vybraných faktů k podpoře argumentu a ignorování ostatních.
Zkreslení kontextu – Vytržení informací z původního kontextu, což mění jejich význam.
Rámcování – Prezentace informací tak, aby ovlivnila vnímání (např. „oběť“ vs. „viník“).
Dezinformace – Úmyslné šíření falešných informací za účelem manipulace.
Eufemismy a dysphemismy – Volba slov s pozitivním nebo negativním nádechem k ovlivnění vnímání (např. „osvobození“ vs. „invaze“).
Ad Hominem – Útok na osobu místo věcné argumentace.
Zjednodušení složitých problémů – Redukce složitých témat na zjednodušené a neúplné příběhy.
Falešná dichotomie – Předstírání, že existují jen dvě možnosti, i když ve skutečnosti jich je více.
Bandwagon efekt – Víra, že něco je pravdivé jen proto, že tomu věří mnoho lidí.

Techniky zkreslování v rámci elektronického obtěžování

Stejná informace – jiný hlas
Odlišné informace – stejný hlas
Pozměnění informace – stejný hlas
Stejná informace pomocí odlišných slov: Tatáž informace může působit jako „pokaždé nová“
Barva hlasu: Pohlaví, věk, konkrétní osoba
Změna kontextu (vnímání) použitím emočního zabarvení
Zjednodušování informací
Seskupování různých informací do jednoho hlasu
Fragmentace informace pomocí různých hlasů

Melodická řeč, kterou se člověk naučí podobně jako píseň

Při přemýšlení si může v hlavě „zazpívat“ skladbu, kterou se naučil aniž by si to uvědomoval jakožto myšlenku, úvahu, nápad, argument.
Další variantou je vyvolání vzpomínky (připomenutí) takové “skladby” pomocí několika úvodních tónů

Zpětné odkazování pomocí zvuků

Výsledkem může být komplexnější informace beze slov
Jeden jediný impuls / cvaknutí / tón může obsahovat stále větší množství informací: Jde v podstatě o nově nabyté znalosti.

Nepřerušený tón (nekonečná informace)

Neustále přetékající „buffer“ (přehlcená pracovní paměť)
Může být problém s vracením se k (vybavováním si, zpracování, zapamatování) určité informaci, protože defacto neexistuje jasně ohraničené sdělení. To co zní jako fráze ve skutečnosti nemá začátek a konec (podkladový zvuk je konstantní tón.

Ovlivňování hlasu, projevu, intonace

Interference: Děje se tak v běžné komunikaci, u telefonních hovorů apod.

Zvukový podkres: Zvukové a hlasové nahrávky, nosné zvuky, zvuky smíchu, hudební podkres

Sebevědomí: Oběť má znít negativně, hystericky, nejistě, plaše. Pachatel naopak dospěle, sebejistě, dominantně.

Důvěryhodnost: Přidávání frekvencí, které člověk podvědomě považuje za známe, povědomé, přátelské, familiární, důvěryhodné:

Michael Persinger (1945-2018)

Byl americký neurovědec a psycholog, známý především pro své kontroverzní, ale vlivné výzkumy týkající se vlivu elektromagnetických polí na lidské vnímání a chování.

Persingerův výzkum se zaměřoval na zkoumání účinků elektromagnetických polí na lidský mozek. Prováděl experimenty, ve kterých vystavil účastníky nízkofrekvenčním magnetickým polím a sledoval jejich vnímání, myšlenky a emoce. Jeho práce vedla k řadě kontroverzních tvrzení.

Experimenty

Persinger zdokonalil prostředky, které umožňovaly, aby si experimentální subjekty myslely, že byly uneseny mimozemšťany, či měly kontakt s anděly nebo bohem, a to za pomoci upravené motocyklové helmy vybavené selenoidy, které vysílaly elektromagnetické pulzy skrz čelní mozkové laloky.

Studie

Dr. Persinger zveřejnil studii O možnostech přímého přístupu ke každému lidskému mozku pomocí elektromagnetické indukce základních algoritmů, rok 1995.

Citace: „Proces, který je spojen s úzkým pásmem teploty mozku, může každému normálnímu lidskému mozku umožnit, aby byl ovlivněn sub-harmonickým zvukem. Náhodné variace hluku v rámci matice by se případně u jednotlivých mozků lišily.“

Jinými slovy: K paměti jedince, vědomí a vnímání sebe sama lze získat plný přístup a upravit je elektromagnetickými prostředky. V podstatě, veškeré vědomí existuje díky elektromagnetickým vzorcům generovaným v rámci mozku.

Názor odborné veřejnosti

Jak byly výzkumy Dr. Persingera přijaty hlavním vědeckým proudem je zřejmé. Negativně. Označeny za nevěrohodné, neprůkazné. I tak Dr. Persinger zkoumal efekty elektromagnetického záření na mozek v rámci zbraňových projektů Pentagonu.

Magnetofosfeny

Výzkum a aplikace: Studium magnetofosfenů pomáhá porozumět interakci magnetických polí s lidským tělem. Má význam pro bezpečnost pracovníků v prostředí silných magnetických polí (např. MRI technici). Krátkodobá expozice je považována za neškodnou, ale dlouhodobé účinky nejsou plně prozkoumány.
Co jsou magnetofosfeny: Jsou to vizuální vjemy (záblesky nebo vzory světla), které člověk vnímá při vystavení silnému magnetickému poli. Nejsou způsobeny skutečným světlem, ale stimulací zrakového systému magnetickým polem.
Mechanismus: Silné magnetické pole indukuje elektrické proudy v sítnici nebo zrakovém nervu. Tyto proudy stimulují nervové buňky podobně jako skutečné světlo.
Podmínky vzniku: Obvykle se objevují v silných statických magnetických polích (nad 2-3 tesla). Mohou být vyvolány i slabšími, ale rychle se měnícími magnetickými poli.
Charakteristiky: Často jsou popisovány jako blikající světla, pohyblivé body nebo čáry. Mohou se lišit v závislosti na síle a orientaci magnetického pole.

Hypersonický efekt: Zvuk a frekvence nad 20 kHz

Klíčové aspekty

Neurologická aktivita – Studie naznačují, že přítomnost ultrazvukových složek ve slyšeném zvuku může ovlivnit aktivitu mozku, zejména v oblasti alfa a beta vln.
Vnímání kvality zvuku – Někteří posluchači popisují lepší subjektivní zážitek při poslechu hudby obsahující hypersonické složky, což může být způsobeno interakcí těchto frekvencí s nižšími pásmy.
Fyzikální mechanismy – Přestože ucho tyto frekvence nezpracovává jako slyšitelný zvuk, mohou se šířit do mozku jinými cestami, např. prostřednictvím kůže, lebky nebo nervové soustavy.
Experimentální potvrzení – Např. výzkumy v Japonsku (Tsutomu Oohashi) ukázaly, že expozice zvukům s vysokými frekvencemi může vést k měřitelným změnám v EEG a hemodynamických reakcích mozku.

Lidé neslyší zvuky s frekvencí nad 20 kHz, ale tyto vysokofrekvenční složky (HFC) mohou ovlivňovat mozek a tělo

Aktivují hluboké mozkové struktury, jako je mozkový kmen a thalamus, a vyvolávají různé fyziologické a psychické reakce. Tento jev byl nazván „hypersonický efekt“. Není jasné, zda vnímáme tyto vibrace jen prostřednictvím běžného sluchového systému, nebo zda existují i jiné cesty.

Ukázalo se, že když jsou vysokofrekvenční složky přenášeny pouze do uší, žádný hypersonický efekt nenastává. Ale když je celé tělo vystaveno těmto vibracím, mozek a chování se výrazně mění. To znamená, že běžný sluchový systém sám o sobě nestačí k vnímání těchto frekvencí. Zřejmě existuje jiný biologický mechanismus, který umožňuje tělu reagovat na vysokofrekvenční vibrace, i když je neslyšíme.

Výsledky také ukázaly, že mozek reaguje různě podle toho, jak vysoké frekvence byly přehrávány. Pokud šlo o frekvence nad 32 kHz, aktivita alfa-2 vln se zvýšila, což znamená pozitivní hypersonický efekt. Naopak, pokud byly frekvence mezi 16 a 32 kHz, aktivita se snížila, tedy došlo k negativnímu hypersonickému efektu. To naznačuje, že účinek hypersonického efektu závisí na tom, jak vysoké neslyšitelné frekvence jsou přítomné.

Odkazy na studie

Možné souvislosti s elektronickým obtěžováním

Pískání v uších: Častý doprovodný jev u gangstalkingu a slyšení hlasů
Citelné vibrace v chodidlech
Statické nebo proměnlivé primitivní emoce: Jde o různé spektrální vzory (podobně jako interferenční tóny)
Neurčité emoční podněty: Rozdílné kontexty a kontextuální informace => vznik různých asociací na stejné podněty
Ovlivňování emoci mentálně retardovaných jedinců: Často slyšitelné hlasy
Slyšení hlasů jako vedlejší efekt: Interferenční zvuky, spektrální vzory => elektronické hlasy
Vibrace a mikrovibrace: Ovlivnění sluchu, otoakustická emise => slyšení hlasů
Snaha pachatelů rozladit co největší počet lidí: Souvisí s podněcováním agrese a nenávisti, podněcování k atentátům, podsouvání sebevražedných myšlenek
Může docházet ke zvýšenému krevnímu tlaku: Některým lidem se spouští krev z nosu. Opět faktor, který řadu pachatelů fascinuje
Některé oběti popisují častější, bezdůvodné štěkání psů: Pes slyší zvuky až do 35 kHz.

Izraelští vědci přišli s teorií, že mozek zpracovává hmat pomocí mechanismu podobného FM rádiu

Na rozdíl od tradičního pohledu, který předpokládá přenos informací o dotyku ve formě elektrických impulzů, objevili, že neurony v mozkové kůře potkanů oscilují a frekvence těchto oscilací se mění při dotyku.

Tuto změnu frekvence přirovnávají k FM modulaci, kde jsou zvukové informace kódovány do změn frekvence nosné vlny. Domnívají se, že talamus funguje jako FM přijímač, který tyto změny frekvence interpretuje a umožňuje tak vnímání textury.

Naznačují, že podobný paralelní systém by mohl existovat i u lidí a doplňovat tak tradiční způsob zpracování hmatových vjemů.

Mozek

Mozek zpracovává hudbu a emoce v mluveném slově podobným způsobem

Mozek hraje zásadní roli v rozpoznávání a interpretaci emocí obsažených v řeči

Když posloucháme nebo čteme slova, mozek nejenom rozumí jejich významu, ale také hledá a interpretuje emocionální kontext, který je spojený s těmito slovy.

Jak mozek zpracovává emoce obsažené v řeči?

Prosody

Prosodie zahrnuje intonaci, hlasitost, rychlost a rytmus řeči. Mozek je schopen rozpoznat emocionální podtón řeči na základě těchto prvků. Například vzrušená řeč bude mít rychlejší tempo a vyšší hlasitost, zatímco smutná řeč může být pomalejší a tišší.

Slovní volba

Emoce mohou ovlivnit výběr slov a frází. Lidé často používají různé slovní obraty a slova, aby vyjádřili své emoce. Mozek analyzuje tato slova a jejich významy.

Faciální a tělesná gesta

Když komunikujeme tváří v tvář, mozky také vnímají emocionální výrazy na obličejích a tělesná gesta. To dodává další vrstvu emocionálního kontextu k řeči.

Kontext

Mozek bere v úvahu celkový kontext, ve kterém je řeč pronášena. Například, pokud někdo mluví o smutné události v pozitivním kontextu, mozek musí vyrovnat rozpory mezi slovy a celkovým tónem situace.

Vlastní zkušenosti

Individuální zkušenosti a paměť hrají také roli v interpretaci emocí v řeči. To zahrnuje osobní historii a vlastní zkušenosti s určitými emocemi a situacemi. Řeč a emoce jsou těsně propojeny, a mozek je schopen rychle a automaticky rozpoznávat emocionální kontext v řeči.