Entity v kontextu elektronického obtěžování, slyšení hlasů, paranormálních jevů

Bude se hodit

Základní kontext

Definice

Ve velmi obecném smyslu lze entitu chápat jako cokoli, co lze identifikovat a o čem lze něco říci. Je to jakýsi „stavební kámen“ pro budování modelů a popisování reality.

Role, postava, hlas

U jevů spojených se slyšením hlasů nebo jevů paranormálních je pojem entita nejčastěji spojen s „rolí“ – reprezentuje osobu, postavu, ducha apod.

Elektronické obtěžování

V kontextu elektronického obtěžování lze na pojem (termín?) entita narazit jen výjimečně (spíše jakoby omylem).

Elektronické obtěžování, slyšení hlasů, EVP a další

V kontextu takových situací aby člověk řešil pojmy jako entita, setkává se s nějakým vědomým projevem = vědomě registruje určité podněty. Nejčastějším takovým podnětem bývá hlas.

Tento hlas prakticky vždy slyší jen oběť (případně médium) a nikdo jiný.

Nutno také zmínit, že existuje mnohem více případů, kdy člověk externí a umělé podněty v podobě elektronických hlasů sice „slyší“, ale vnímá je jako svůj vlastní vnitřní hlas, vnitřní monolog, zvuk vlastních myšlenek.

Následující informace tak nejvíce využije ten, kdo:

Slyší hlasy
Je cíleně obtěžován hlasy (a jinými zvuky), které nikdo jiný neslyší

Základní schémata, které pachatelé podsouvají

Obecně

Jde zjevně o různé poznámky, úvahy, fragmenty informací posbírané od různých obětí případně v rámci řešení jiných, v určitém aspektu podobných situací případně obecných znalostí nebo logických možností.

Cíle

Vyvolávat zmatek a celkově nepřehlednou situací
Nekonkrétnost, neučitost
Cokoliv může být a zároveň nemusí být pravda
Celek (následující schémata) zaobalen jako: „inspirace“, „přínos“, „důkaz snahy problém řešit“

Konkrétní schémata

Někdo kdo má přístup k zařízení oběti, sleduje aktivitu na daném zařízení, ale nezná kontext nebo to stejné, ale neuvědomuje si širší kontext
Někdo kdo pouze slyší zvuk, ale nevidí obraz (konkrétní aktivitu na daném zařízení)
Někdo, kdo má přístup k zařízení oběti, ale díky negramotnosti si veškeré texty nechává číst syntézou hlasu
Někdo, kdo má přístup k zařízení oběti, ale je nevidomý a nechává si číst texty syntézou hlasu
Někdo, kdo slyší pachatele (a jeho syntézu) a na základě toho odhaduje aktivitu oběti.
To stejné jako předchozí bod, ale myslí si, že syntéza hlasu je reálná oběť, což je umocněno tím, že občas skutečně dochází k doslovnému opakování některé z oběti (z pohledu oběti – ta slyší jen sama sebe respektive to, co napsala / řekla)
Někdo, kdo si myslí, že snímá zvuk skrze zařízení oběti avšak reálně slyší něco úplně jiného (například pachatele), nebo sice snímá zvuk od oběti, ale neuvědomuje si, jak moc lze takový zvuk ovlivnit – slyší něco, co se reálně neděje (interference, elektronické hlasy, zvukové a prostorové efekty)
Někdo, kdo snímá zvuk od oběti, ale neví co konkrétně oběť vnímá v kontextu subjektivních vlastností (sluch, znalosti, očekávání, kognice apod.)
Někdo, kdo se vydává za „důvěryhodnou entitu“ (snaha pomáhat, řešit problém, na straně oběti), ale reálně je cílem pouze vytěžování informací a jejich zneužívání.
Někdo, kdo hodnotí oběť na základě fragmentů informací, díky čemuž má být oběť hodnocena například jako „společensky nevhodná“ a tedy její cílené obtěžování má být tolerováno
Někdo, kdo formou elektronického obtěžování „vylepšuje svět“ – sugesce, asociace, rady, názory
Někdo, kdo formou elektronického obtěžování „bojuje proti zlu“ – cílené obtěžování zlodějů, agresorů apod. V kontextu obecných schémat v tomto případě často souběžně s kontextem: „A neuvědomuje si souvislosti nebo dopady svého jednání“ + „Chudáci zloději, pedofilové, primitivové, paraziti kteří za nic nemohou“
Někdo kdo napodobuje elektronické hlasy pachatelů
Někdo kdo se vydává za oběť
Někdo kdo figuruje jako prostředník mezi obětí a někým jiným (oběť, radioamatér, médium) – dochází k časovým prodlevám, pozměňování informací, hlasů, emočního zabarvení atd.

Pokud by někdo chtěl pomáhat

Kontext

Hypotetická přítomnost jedinců, kteří mají více či méně stejné možnosti jako pachatelé, avšak odlišné záměry, cíle
V kontextu elektronického obtěžování jde o soustavně přítomný jev, který takřka neustále – zjednodušeně řečeno – saturuje, rozmělňuje, komplikuje, ovlivňuje vnímání tohoto problému.
Ve své podstatě jde o to stejné jako výše uvedená schémata použité v určitém kontextu, případně doplněné o různé, variabilní detaily (kontextuální informace)

Základní scénáře

Někdo kdo:

Má vzdálený přístup k zařízení konkrétní oběti stejně jako pachatelé
Nemá přístup k zařízení konkrétní oběti
Má eventuálně vzdálený přístup k zařízení pachatele

Pro zjednodušení jsou nyní vynechány další možné varianty v kontextu výše uvedených schémat nebo jejich kombinací.

Vzory platné pro všechny scénáře

Ten, kdo se snaží pomáhat má být vnímán jako přirozená autorita
Názor takového jedince (v kontextu elektronického obtěžování konkrétního hlasu) má mít vyšší váhu
Předpokládá se, že na takovou entitu (hlas) nebude oběť útočit, nebo agresivní
Předpokládá se, že si oběť takové entity (hlasu) bude oběť vážit nebo se na ni upne
Předpokládá se, že oběť bude takovou entitu (hlas) vnímat jako „nadřazenou“ (protože se zdá, že má mnohem větší znalosti související s elektronickým obtěžováním)

Přístup k zařízení pachatele

Tento scénář pachatelé často používají k obhajobě některých hlasů, o kterých tvrdí, že se snaží pomáhat (takové hlasy mají být vnímány jako důvěryhodné – přirozená autorita)

Proč:

Existuje mnoho různých kombinací, které si oběť nemá jak ověřit (potvrdit): Má pachatel počítač? Mobilní telefon? Používá jen vysílačku? Jde jen o spolupachatele jehož mobilní telefon (nebo jiné elektronické zařízení) snímá jiný pachatel?
Je-li toto „téma“ řešeno v rámci hlasů, v určitém bodě oběť neví jak (nebo kam) pokračovat (počítač? telefon? vysílačka? kontextu situace?). Pachatelé často záměrně odříkávají několik variant zároveň. Cílem tak spíše je vytvořit neurčitý závěr, který má oběť vnímat jako možnost. Už jen tento detail naznačuje, že něco není v pořádku.

Poznámka: Předchozí blok lze použít jako obecný vzor (bude upraveno)

Bez přístupu k zařízení oběti

Lze tedy předpokládat následující scénáře:

Slyšení některého z pachatelů a snaha reagovat na jeho podněty (hlasy) například tak, že je doplňován kontext, záměry, cíle, souvislosti
Snaha napodobit některý z elektronických hlasů, který pachatelé používají a zkoušet odříkávat pomocné informace takto: V takovém případě není jistý komu a zda je pomáháno. Je naopak velmi pravděpodobné, že takovou aktivitu zaznamená především pachatel, který ji bude soustavně sabotovat (přerušovat, přemlouvat, doplňovat, pozměňovat, vkládat slova – např vulgární apod.)
Vysílání (rádiové vlny) pomocných informací naslepo: U této varianty je bohužel téměř jisté, že ten, kdo takové informace rozhodně nebude některá z obětí.

Hlavní komplikace:

Není zřejmé co oběť dělá, čemu se věnuje, nad čím zrovna přemýšlí
Všiml jsem si, že extrémně často dochází k situacím, u kterých se zdá (a je tak i prezentována), že pachatelé ví o někom, kdo se snaží pomáhat a baví se sabotováním těchto snah např tím, že navedou oběť na jiné myšlení, nebo ji „vnuknou myšlenku“ na cigaretu v momentě, kdy má někdo právě začít s odříkáváním pomocné informace (příprava na proces kouření, různé zvuky s tím související a případně změna prostředí pak mají takovou informaci vyrušit)

Vzdálený přístup k zařízení oběti

Obecně:

Špehování cizích zařízení: Existenci tohoto „fenoménu“ se pachatelé snaží neustále utajovat, maskovat, vytvářet v tomto kontextu nepřehlednou situaci. Souběžně s tím však jiní pachatelé, kteří otevřeně přiznávají poslouchání oběti například přes telefon.
Minimálně někteří z pachatelů mají přístup k zařízení oběti: To do určité míry nahrazuje „inteligenci“ ve smyslu nutnost počítat, predikovat, kombinovat, zohledňovat apod.

Scénáře související s tímto kontextem:

Někdo, kdo má přístup k zařízení oběti, ale neví jaké hlasy oběť slyší
Někdo, kdo má přístup k zařízení oběti, ale nechce prozradit co a jak oběť vnímá

Konfliktní situace:

Pachatelé se tak křečovitě snaží obhajovat „logickou přítomnost“ slyšení hlasů v kontextu obtěžování, že v tomto konkrétním kontextu (přístup k zařízení oběti) je tím pádem známo o koho konkrétně se jedná.
Neustále však dochází k situacím – kdy někdo namísto jednoduchého kontaktování oběti (email, sms, zpráva přes sociální sítě) raději několik let „zoufale pomáhá“, „už neví jak dál“, „trápí se úpadkem oběti“ apod.
To stejné jako předchozí bod ale neustále tvrzení, že se „nic neděje“, „oběť je v pohodě“ apod.

Nejpravděpodobnější závěr:

Přístup k zařízení konkrétní oběti má jen konkrétní pachatel

Opakující se vzory

Vytváření nepřehledné situace

Základní argumenty, konstrukty, vzory:

Má-li přístup k zařízení oběti pachatel = je tato možnost reálná = přístup může mít kdokoliv (ne jen pachatel)
Kognitivní schopnosti pachatelů jsou zřetelně velmi nízké (lidově řečeno primitivové) = přece není možné, aby různé aspekty celého problému dokázali „ovládnout“ jen takoví jedinci

K čemu jsou tyto argumenty používány:

Soustavná (dlouhodobá) deprivace v kontextu ztráty soukromí
„Přepínání“ entit (rolí) dle potřeby (tedy na základě aktivity oběti): Pachatelé sami o sobě nejsou autorita – jejich názor nemá žádnou váhu ani důvěryhodnost (důvěryhodnost v kontextu plnění slibů, respektive narušování těchto plnění je jeden z velmi častých scénářů v kontextu diskreditace oběti)
Obhajoba slyšení hlasů: Aby tento problém vůbec mohl existovat – je nutné do průběhu zakomponovat také logické prvky. To proto, že princip „existence“ pachatelů spočívá v parazitování, omezování, narušování. Aby to bylo možné – musí existovat NĚCO, co lze ničit, měnit, ovlivňovat.
Ovlivňování názorů, rozhodování
Podněcování agrese a vzájemné nenávisti
Ponižování přirozených autorit a jejich prezentování jako neschopné, hysterické, křečovité, vystrašené (stejný mechanismus je použit u ponižování obětí, jen se změní určitá kontextuální informace)

Manipulace s obětí

Cíle: Ovlivňování myšlení, názorů, rozhodování, emocí atd.
Jak: Subliminální podněty, slyšitelné hlasy (z pohledu oběti)
Lidé instinktivně následují přirozené autority: Přečtěte si – Rozdíl mezi přirozenou a nepřirozenou autoritou
Pachatelé: jak bylo zmíněno výše – pachatelé sami o sobě nejsou autorita – jejich názor nemá žádnou váhu (nedůvěryhodné, absence logiky atd) – proto dochází k něčemu, co lze popsat jako „simulování přirozených autorit“ (v běžném životě známo jako „nepřirozená autorita“ – viz: Rozdíl mezi přirozenou a nepřirozenou autoritou). Konkrétní mechanismy specifikovány níže.

Pachatelé reálně vytváří „nic“

Jak tato informace souvisí s tématem:

Elektronické obtěžování: Simulace autorit, vytváření a zneužívání důvěryhodných hlasů

Na tuto informaci lze nahlížet (nebo ji chápat) různě:

100 x 0 = 0 / 100 – 50 = 50: Jak tuto jednoduchou matematiku zasadit do kontextu situace? V konečném důsledku hrozí 100 – 100 = 0 (nulu lze chápat jako vyhynutí lidstva). Doposud se tak nestalo, protože stačí JEDINÝ inteligentní člověk, aby výrazně změnil „chod dějin“. To neznamená, že zbytek nemá přínos. Právě naopak.
Lze vždy chápat posun jakýmkoliv směrem jako posun? Jak „posun“ ovlivní kontext (množina) – smysl, logika, přínos, hodnota, zlepšení
Kontext tohoto tématu spočívá spíše ve vytváření naprosto zbytečných problémů, narušování, omezování, umělé a selektivní pozměňování kontextu. Dokonce jde o stejné vzory jako lze zaznamenat v chování dnešní společnosti a „hierarchických vzorů“
Aby tento problém (elektronické obtěžování) vůbec mohl existovat: jak zmiňují výše – je nutné do průběhu zakomponovat také logické prvky. To proto, že princip „existence“ pachatelů spočívá v parazitování, omezování, narušování. Aby to bylo možné – musí existovat NĚCO, co lze ničit, měnit, ovlivňovat.

Co z toho plyne:

Důsledky omezených schopností plně korespondují s důsledky omezených kognitivní schopnosti (tak jednoduché to je). Tedy jev, který „vůbec nikoho nepřekvapí“, případně je natolik „zřejmý a jasný, že mu nikdo nevěnuje pozornost“.
Konkrétní důsledky popsány zde – Kognice: Struktura myšlení a úrovně kognitivních schopností
Ve zkratce – důsledekem výše zmíněného je například elektronického obtěžování = naprosto zbyteční jednotlivci, kteří si kompenzují svou neschopnost vnucováním se a anonymním obtěžováním na dálku.

Hlavní problém na všech úrovních:

Konkrétní definice konkrétních informací, dějů, kroků, situací, souvislostí apod.
Znalost širšího kontextu
Přístup k takových informacím
Příklad: Pokud má někdo pravomoc ovlivňovat životy miliónů lidí – měl by být samozřejmostí datový výstup takového jedince, který bude obsahovat: reálná aktivita, učiněná rozhodnutí, obhajoba takových rozhodnutí (například v případě psychiatrů a psychologů by se tak ukázalo, že dochází k neoprávněným diagnózám schizofrenie, bipolární poruchy apod.). Viz – Je absence objektivních důkazů potvrzením duševní poruchy?