Živíte se prací na počítači. Trávíte u něj spoustu času.
Představte si, že vás někdo obtěžuje pomocí vysílačky, tedy rádiového signálu = výsledkem je zvuk, který slyšíte jen vy a nikdo jiný.
Takový zvuk má samozřejmě své specifické vlastnosti (zde bude odkaz na příspěvek)
Nyní k tomu přidejte, že to vše dělá pachatel, který má extrémně nízký intelekt, nízké sebevědomí. Je to v podstatě sadista, ale zároveň je příliš plachý a neschopný, aby někomu reálně ublížil. S velkou pravděpodobností je tělesně postižený.
“Hmmm, sadistický vozíčkář nebo paraplegik. To zní dobře. Tomu lidi budou věřit…”
Nízký intelekt. Zcela nový rozměr debility.
Na nějakého blbce člověk narazí takřka každý den.
Zpravidla jej pošlete “někam”, mávnete nad tím rukou – zkrátka vypustíte to z hlavy.
Ale když vás taková parodie na člověka obtěžuje cíleně – je to docela zajímavý psychologický experiment. Za normálních okolností tak max na 1 den.
Jenže v tomto případě je o onen specifický zvuk, který se člověk učí několik let. Výsledkem poté je, že dokážete přesně zaměřit hlas ve zvuku, který normálně vnímáte jen jako mumlání, či hluk (např zvuk, který vychází z hospody skrze ventilátor. Vy jdete kolem a když se začnete soustředit – umíte selektovat jednotlivé hlasy. Takový vylepšený efekt koktejlové párty)
Jakmile začnete pachatele slyšet přesně – musíte se srovnat s tím, že to, co slyšíte někdo skutečné myslí vážně.
Pachatel očividně žije ve “svém světě zvuků” a odmítá akceptovat, že jej najednou lze slyšet se vším všudy.
Často tak lze slyšet mluvení jedním zvukem (nahraný sampl), pak cvak a zbytek dopoví pachatel, který je bytostně přesvědčen, že jsem nic nepoznal. Já zatím hledám něco co jsem přehlédl. “Vždyť jsem do pr.ele řekl, že to jde slyšet.”. 4 vteřiny ticha a pachatel se začne vztekat: “Do p.čeeee už”
Podprahové zvuky. Debilně.
Toto je další bizárek.
Určité nahrávky / zvuky lze pustit tak, že je neslyšíte. Avšak mozek je stále vnímá.
Pachatel samozřejmě není příliš zdatný v akustice, proto podprahové zvuky v jeho podání znamenají v podstatě šeptání.
Tzn představte si to vše výše a k tomu přidejte “brutální manipulaci” ve formě podsouvání emocí a myšlenek šeptem. Jenže to slyšíte.
Opět často “ty vole, já fakt nevím co na to mám říct. Vždyť to nemůžeš myslet vážně.” + pachatel hned zalit pocitem, že svou oběť totální zlikvidoval a teď ji nějak drsně dorazí. Sakra ale kde je ten “masakrální” zvuk. (zde vždy nesoustředěné nadávání = snaha udržet “linku”). A oběť se ptá “VŽDYŤ JSEM TI ŘEKL, ŽE TO JDE SLYŠET!!! Co to je za parodii tohle?”
Pachatel začíná šíleně zmatkovat. Vztekat se. Věří, že se dokáže “efektně” ztratit v šumu jak nějaký ninja = mumlání, prskání a pak přestane mluvit. (vizuál: dva lidi stále naproti sobě, civí na sebe, přičemž jeden si myslí, že už nejde vidět. Takové to trapno: A co jako? Vždyť jsi pořád tady. )
Zazvonil zvonec a pohádky je začátek.
Mohlo by se zdát, že to je vlastně sranda. Takové ty kulišárny a klukoviny.
Několik desítek lidí to v Ostravě stálo život. A některé dokonce znáte.
Pachatel jde onanovat protože “hej, ty p.čo (kámo) já sem asi fak (fuck) zabil lidi”.
