- Abych trochu nastínil situaci a udělal v tom pořádek
- Pro nezaujatého člověka je velice těžké představit si, co vše souvisí s problémem, o kterém píšu.
- Tedy obtěžování zvukem.
- Nutno také brát v potaz, že z velké části se jedná o dlouhodobě páchaný, těžký zločin.
- Proto je existuje řada různých sćenářů a hlavně mnohé mají v případě zveřejňování informací, svou nesmyslností a bizarností, způsobit diskreditaci oběti
- Akorát, že do toho vstupuje ještě jeden prvek – najednou mnohé z oněch bizarností jsou skutečně pravda
Základní subjekty / entity
Retardované opice
- neustále provokují
- něco si dokazují
- neustále se snaží někoho nasrat
- neumí přemýšlet
- absolutně nic nechápou
- pořád si “pilujou” nějaké své degenerované schématka
- otravují, brzdí, ničí
- stále vyzvídají, zneužívají, chtějí se bavit cizím neštěstím
- vše chtějí jen pro sebe, ale vymýšlet něco zajímavého by měli ti, které otravují
- neustále zapomínají na to, co jsem už psal
Skupina prasat
- mentálové, anténky, odporný vzhled
- páječky, cíneček, zvučky, šimrání, pískání
- voltíčky, ampérky
- vyzkouší si to na opičkách
- kam penízky, tam plášť
- nerozum
- krádež
- propojeno s opicema
- (nyní se odehrává situace, která po dopsání příspěvku zanikne – neustálé napadání mé osoby za to, že zesměšňuju Jakuba Čížka – redaktor zive.cz – tedy v podstatě normálního člověka. Já však příspěvek zdaleka nedokončil a jsem schopný rozlišovat debila s pájkou a normálního (hocha? muže? kluka? týpka? borce? frajera?) člověka – tedy platí i pro ženy – s pájkou
- Což mě přivádí na myšlenku – viděli jste někdy koktající ženu?
- Pro mě dost nevšední asociace
Boreččci
- Tato skupina samozřejmě zahrnuje i řadu naprosto normálních a rozumných lidí.
- A ti ze své podstaty nejdou slyšet.
- Což nepřímo rovněž ovlivňuje celkovou situaci
- Avšak pocitově je v této skupině i několik jedinců, kteři absolutně nechápou skutečnou podstatu všeho a jen si chcou koupit nějaké to pískátko na ženské
- (je dost zajímavé, co se teď odehrává – vnímám urputnou snahu docílit nálady, abych o této skupině psal jen v superlativech)
- Řada jedinců jen tupé primitivní nicky, které se dostaly k penězům. K tomu mají řadu emotivních (z jejich pohledu) příběhů o tvrdé dřivě. Jenže jde jen o sadistické svině, které se neštítí ničeho (a opět – urputná snaha hned mě ponižovat, aniž bych dokončil příspěvek)
- Možná skutečný záměr spočívá v tom, co rovněž vnímám dlouhodobě jako značný problém – snahu něco skývat
- K tomu řada situací jako výhružky “Nevrtej se v tom”, fanatické “Proč to řeší?” a použití opičky nebo prasátka
- Jde totiž o to, že mnohé situace mají vypývat z nějaké msty vůči mé osobě a vše jsou jen příběhy nějakého prasete který je používá pro odvedení pozornosti, či pro vyvolání negativních asociací
J.K. / Hacker / sk. Anonymous
- J jako třeba Jeroným. Třeba.
- Původně jsem napsal jméno jiné.
- V poslední době se opakuje častěji.
- Avšak mám pocit, že takové příjmení měla i má sousedka v centru.
- Navíc jde opět o schéma “Piš jen iniciály, ať to někoho vystraší”, “To nevadí, že se jméno shoduje s někým jiným, kdo s danou situací nemá absolutně nic společného”
Hlavní dějová linka:
- Kam jsme se to dostali?
- Kámo, co to je?
- Hej, kámo, dívej co tam má ty vole
Ale také:
- Rozkrytí něčeho šíleného
- Získání přístupu někam, co jen tak leží ladem
- Strejda s hvězdičkama se přes družici občas podívá co dělá stará doma.
- Jde zejména o pocitové informace, snahu nějak krátce vystihnout bizarnost celé situace.
- Snaha dostat ven tu obludnost. Ten vzorec, kde primitivnost, ubohost, prázdnota má navrch nad zcela jinou dimenzí. A to jen proto, že si to lidé neuvědomují.
- V podstatě – kdyby šlo zařídit, aby si každý šel povinně do kina, tam povinně shlédl hodinový, precizně připravený, dokument, následně se zůčastnil přednášky, která ho uzemní už jen tím, že na vlastní kůži cítil ten rozdíl, když to tam ti šakalové spustili.
- Pak by ještě musel do týdne odevzdat test, jehož podstatou bude reálně to, že si během jeho vyplňování naplno uvědomí o co jde.
- “A kurwa do pierdole!!” (takže klidně i J jako Jacek)
- Ping, sak, ping, ty vole, ping, ahááa, poč, ping, ping, ping, jéžiš ping, ping, ping a už to spíná….
- To by bylo nejlepší. Navíc reálné.
- Jenže jsem prý magor a mám se jít vyspat….
- Nyní jsem odešel do trafiky a koupil si doutníček
- Venek, čerstvý vzduch, jiný zvuk, najednou se mnohem lépe uvažuje
- Cítím “flow”
- Uvažuju nad tím, co jsem napsal.
- Během psaní jako bych byl v nějaké bublině a potřeboval bych se cítit stejně jako když jsem venku.
- Asi to zbytečně komplikuju
- Problém jsou vlastně zejména debílci (zahrnuje i bělochy) a ti, kteří pořád chcou být Ten třetí co se směje (zatímco dva se perou)
- V ten moment ke mě přichází postarší pán, zda nemám oheň. Taky má doutníček. “Samozřejmě”, “Děkuji”, “Není zač”
- Zajímavé
- Pak něco jako já – exploze gifů, zpráv a pocitů skrytých i neskrytých v hudbě. Zkrátka vše a “nic”. To “nic” znamená nemožnost vše jednoduše předat.
- Takové situace jsou zde od pradávna.
- Pak mě napadají další jedinci. Takoví ti akční, aktivní, něco tvoří, má to i úspěch, jenže mnohdy tomu chybí “TO”. Zase je to něco, co dělají i jiní, zase je to jak podle “šablony, proč to měnit když to funguje” = stereotypy. Přitom je vzorec staví do pozice polobohů, úspěšných. A naprosto průměrných a nevýjmečných. Navíc mi to pořád nějak splývá zejména s tou naší kotlinou. Vždyť víme, že to jde jinak.
- Lidé jako já ví, že by šlo vše udělat jinak. Mnohem lépe. A všichni by se z toho posrali. Jenže to až v momentě, kdy by to zažili na vlastní kůži.
- Tzn – musí se to realizovat. A je to něco, co se zcela vymyká “funkčním šablonám” – tzn. pro mnohé hned averze, protože “zase někdo chce někoho poučovat. Mě, co má na youtube 300 tis. shlédnutí např.”
- A tak je to něco komplikovanějšího
- Jenže lidé jako já si mnohdy uvědomují mnohem víc a jsou tak zamyšlení, že je nejde moc slyšet.
- Najednou vedle mě roztomilé kýchnutí. Mladá maminka s kočárkem. Překvapily ji schody, tak chci nabídnout pomoc, ale najednou se projeví ZADRHÁVÁNÍ. Chvilku trvá, než to vyslovím.
- Já mám pocit, že to spolu souvisí. Zejména když nastala změna lusknutím prstu.
Výstup:
- Jeden doutníček a zas nevím co dřív
- Mám milión nápadů, cítím, že to má smysl. Dokonce to vím.
- Udělat něco jinak, lépe.
- Chce to všechno sepsat.
- To přece nemůže být problém. A ejhle.
- Vím, že toho chci napsat mnoho
- Je to složité
- Aby to mělo smysl, musí se přijít s jiným,m trochu inovativnějším řešením. Zkrátka na to jít jinak. Lépe.
- To chce klid, soustředění, přemýšlet
- Zatímco…..
- “Kámo, to je ideální situace na šikanování a říkání mu, jak onanuju”
- “Kámo, chápeš? Já měním svět, protože on je iluminát a já ho ničím chápeš? Oni na mě nemůžou. On nevymyslí to co má.”
- “Hej kámo, já mu ukradnu jeho linku. On měl dělat v Hollywoodu. No já to tu slyšel. Oni to říkali”
- “Kámo, p.čo, okamžitě mi udělej ty zvuky a vymysli to všechno, zm.de ať to můžu mít pro sebe. A teď si honím”
Chápete? 🙂
Záměrně nechávám příspěvek tak, jak se všde událo. Pokračování zase příště.
Jiné studie ukazují, že aby mozek mohl efektivně zpracovat informace z našeho vnějšího i vnitřního prostředí, potřebuje klid. Nikoliv spánek, ale chvíle, kdy je kolem nás ticho a my zdánlivě na nic nemyslíme a nic neřešíme. Mozek v tu chvíli ale pracuje a tím, že ho nenutíme na nic myslet, dostává svobodu pracovat efektivně a kreativně.
Mojezdraví.cz / Ticho nejen léčí, ale obnovuje i mozkové buňky. Jak si ho dnešním rušném světě dopřát?
A protiúder – radisté, zvuky a strategická distribuce informací (jenže co když uplných nesmyslů, které mají za cíl hlavně podpořit jejich pravdu?). Navíc nutno předpokládat, že si tuto větu přečte někdo, kdo vlastně zatím nečetl to vše ostatní. Takže asociace je jasná: