Podle délky uchování informací
- Senzorická paměť – Uchovává informace v řádu milisekund až sekund. Zahrnuje ikonickou (vizuální), echoickou (sluchovou) a haptickou (hmatovou) paměť.
- Krátkodobá paměť – Umožňuje dočasné uchování informací (sekundy až minuty) s omezenou kapacitou. Často se uvádí 5–9 položek (Millerovo číslo 7 ± 2).
- Dlouhodobá paměť – Ukládá informace na hodiny, dny až celý život. Kapacita je prakticky neomezená.
Podle obsahu informací
Deklarativní (explicitní) paměť
Uchovává informace, které lze vědomě vybavit. Dělí se na:
- Sémantickou paměť (fakta, významy slov, obecné znalosti)
- Episodickou paměť (vzpomínky na osobní události)
Nedeklarativní (implicitní) paměť
Uchovává informace nevědomě, zahrnuje:
- Procedurální paměť (dovednosti, motorické vzorce, např. jízda na kole)
- Priming (podvědomé ovlivnění vnímání nebo reakcí předchozí zkušeností)
- Klasické podmiňování (naučené reflexní reakce)
Toto rozdělení odpovídá současnému stavu výzkumu, ale vývoj poznání může přinést další upřesnění.
Nízké kognitivní schopnosti v kontextu paměti
Projevují se omezenou kapacitou, rychlostí zpracování nebo efektivitou uchovávání a vybavování informací. To může mít různé příčiny, včetně genetických faktorů, neurodegenerativních onemocnění, nedostatku stimulace nebo psychických a fyziologických vlivů.
Možné projevy
- Omezená pracovní paměť – potíže s udržením a manipulací informací (např. potíže se zapamatováním instrukcí).
- Slabá dlouhodobá paměť – neschopnost efektivně uchovávat a vybavovat si informace.
- Nízká schopnost učení – pomalejší osvojování nových dovedností a znalostí.
- Problémy s konsolidací paměti – zapamatované informace nejsou pevně ukotveny a rychle se zapomínají.
- Nízká efektivita vybavování – informace jsou v paměti, ale obtížně se vyvolávají.
Možné příčiny
- Neurovývojové poruchy (např. ADHD, dyslexie)
- Neurodegenerativní onemocnění (např. Alzheimerova choroba)
- Stres, úzkost, deprese
- Nedostatek spánku a špatná životospráva
- Nedostatečná mentální stimulace
V běžném životě se to může projevovat například problémy s plánováním, špatnou orientací v prostoru nebo častým zapomínáním nedávných událostí.
Sémantika v kontextu vdělání
Hlavní vlivy vzdělání na sémantiku:
Rozšíření slovní zásoby
- Vyšší vzdělání zvyšuje počet používaných slov a umožňuje preciznější vyjadřování.
- Odborné vzdělání přináší specializovanou terminologii a zpřesňuje významy pojmů.
Jemnější rozlišování významů
- Vzdělanější jedinci častěji vnímají a používají nuance mezi podobnými výrazy (např. „efektivita“ vs. „účinnost“).
- Snížení sklonu k polysémii a kontextové nejednoznačnosti.
Schopnost abstraktního myšlení
- Vzdělání podporuje práci s hypotetickými koncepty, metaforami a analogiemi.
- Lepší pochopení komplexních sémantických struktur, jako jsou právní nebo vědecké texty.
Zvýšení preciznosti a logické struktury výpovědí
- Vzdělanější jedinci mají tendenci používat přesnější syntaktické konstrukce.
- Redukce redundantních nebo nejasných formulací.
Lepší porozumění kontextu
- Vzdělání posiluje schopnost vnímat kontextové významy slov, což snižuje riziko dezinterpretací.
- Zvýšená citlivost na pragmatické aspekty jazyka (např. ironie, narážky, odborný žargon).
Negativní dopady nízké úrovně vzdělání na sémantiku:
- Omezená slovní zásoba vede k menší expresivitě a vyšší obecnosti výpovědí.
- Větší náchylnost k nepřesným interpretacím a sémantickým zkreslením.
- Horší schopnost porozumět složitým textům a kriticky hodnotit jejich obsah.
Celkově míra vzdělání formuje nejen bohatost a přesnost sémantických struktur, ale i způsob, jakým jedinec interpretuje a konstruuje významy v jazyce.