Není dobré situaci nějak podrobněji řešit, protože jakýkoliv objev prý napomáhá pachatelům, kteří se nesmí dozvědět “jednu” zásadní informaci.
Narušování sebevědomí – zpravidla pomocí různých fiktivních situací / hlasů, které oběť zná
Když je oběť příliš veselá, snaží se pachatelé mstít a vyvolat nějaký problém (rozptýlení, zapomenutí na něco / něčeho, nepozornost apod.)
Snaha donutit oběť, která dokáže vše slyšet vědomě, aby vše oznámila na policii co nejdříve = málo informací = je téměř jisté, že se případ nebude nějak zásadně řešit. Naopak může způsobit komplikace samotné oběti – označení za psychicky narušenou
Desítky primitivních scénářů, které se opakují stále dokola
Fanatické vytváření iluze, že je každý na straně pachatelů a ti, kdož zkouší problém nějak řešit jsou ti špatní + velký počet pachatelů a obětí. Reálně často jeden pomatenec vytváří několik různých hlasů / entit. Po čase zní všechny stejně.
Neustále podsouvání lží. Zejména snaha vsugerovat oběti pocit, že nemá na nic vliv a vše ovládá někdo jiný.
Veškeré poznámky / zveřejněné informace zesměšňovány, označeny za nevěrohodné. Děje se opět pomocí fiktivních nahrávek / situací či falešných profilů např na Facebooku.
Extrémní množství naprosto zbytečných informací, aby celek působil komplexně, složitě, nepřehledně, nečitelně.
Snaha vytvářet falešné naděje (někdo o všem ví, někdo čte web, někdo konečně pochopil oč jde apod.)
Vše je již dávno vyřešeno a oběť vše jen opisuje. Nic vážného se ji neděje a na nic sama nepřišla.
Oběť má být neustále pod tlakem, dělat chyby, je provokována, má psát nechutné příspěvky (které jsou navíc pravdivé). To vše má způsobit, že je oběť vnímána okolím negativně.
Oběť řeší situaci příliš pomalu, ostatní to zvládli rychleji, lépe. Oběť je proto zodpovědná za jakoukoliv tragédii, ke které dojde např u jiné oběti (což není jak zjistit)
S tímto souvisí také extrémní snaha narušovat jakoukoliv činnost aby následně mohlo být poukazováno na fakt, že se oběť zjevně jen fláká.
