Jde o starší příspěvek, proto je trochu delší a možná hůře “stravitelný”, ale zároveň důležitý. Jakmile bude prostor > update. 

Sémantika a zvuky / slova.

• Zde se dostáváme již do oblasti jazykověd a termínů jako konotace, sémantický diferenciál a jiné “to jsem nikdy neslyšel” výrazy.
• Toto je příspěvek spíše pro náročnější diváky. Avšak velice podstatný. 
• K niže sepsanému příspěvku přidejte informaci: Mobiní telefon, ultrazvuk, mozek vnímá slova. I když to nyní např. nedává smysl – dřív či později to pochopíte. Možno nejprve přečíst příspěvky Zvuk, který neslyšíte, ale mozek vnímá slova nebo Číslo 5 žije (otevřou se v nové záložce) a poté pokračovat ve čtení tohoto. 

• Dlouhodobě si totiž všímam situací kde “něco nehraje”.
• Nyní dokážu tento problém identifikovat zcela konkrétně. 

Děje se následující

• Nad něčím přemýšlíte + jste vyrušování.
• Dochází k jevu, kdy přemýšlíte nad nějakou informací kterou máte sémanticky zařazenou. Tedy víte co “TO” je. Pro příklad – informace “POČÍTAČ” = blik, naskočí vám v hlavě nějaký “obrázek” počítače = takový skoro až neurčitý obrazec. Kdybyste ho měli detailně popsat, bude to dost těžké. Prostě počítač. K němu se rychlosti blesku navážou nějaké základní souvislosti. Třeba monitor, funkce, pár zážitků / zkušenosti. Ale klidně také vůně, prostředí spojené s prvním setkáním, zvuk ventilátoru. A např. v mém případě klidně i lentilky (jde o můj osobní zážítek. Hlavně však ukázku, že nelze zablokovat veškeré možnosti, jak se dopracovat k nějaké myšlence) 
• Vedle toho však existuje ještě ZVUK. Slovo někým řečené. “Počítač”. Zvuk, který máte rovněž uložen ve své zvukové paměti. “Počítač” 

A teď

• Najednou se stane, že SÉMANTICKÁ informace nekoresponduje se ZVUKOVOU. Např. podobně znějící zvuk / slovo – “POKRÝVAČ” (blik, najíždí obrazec…). Zde si ještě nejsem jistý, ale pravděpodobně musí jít o podobně znějící slovo, jinak si toho všimnete, nebo minimálně vzrůstá % pravděpodobnosti, že si toho všimnete – což je pro pachatele nežádoucí.
• Určitě si říkáte – “Vždyť to je něco, čeho si člověk okamžitě všimne” 
• Zpravidla ano – minimálně v mém případě to tak je. Ale nemusí to tak být vždy. Navíc jde o subjektivní prvek. 
• To zásadní je, kdy já nad něčím PŘEMÝŠLÍM a zároveň jakoby někdo POSLOUCHÁ to, co řeknu. Protože však taková situace nedává moc smysl a já nevím, zda někdo skutečně POSLOUCHÁ, říkám nahlas slova jen tak mimoděk = přemýšlím nahlas, ale z donucení.  Vlastně mě to ZDRŽUJE když se snažím PŘEMÝŠLET tak, aby to POCHOPIL i někdo JINÝ. 
• Vím, že je to poněkud složité na pochopení, jenže jde o jedno ze zásadních schémat, které se u obtěžování typu GANGSTALKING opakuje v řadě scénářů.
• Tzn.: ten, kdo POSLOUCHÁ skládá informace na základě ZVUKU, který slyší. Když tedy řeknu “POKRÝVAČ” = odkloním daného POSLUCHAČE na zcela jinou kolej než když řeknu POČÍTAČ.
• Zatímco já navazuju MONITOR /  posluchač navazuje např. STŘECHA a už je tady efekt rozevírajících se nůžek. Navíc taková informace vůbec nemusí zapadat do kontextu a posluchač je zmaten (a teď záleží, zda je to správně, či naopak jde o někoho, kdo se vám snaží pomoci a najednou je na vedlejší koleji)

Resumé

• Mnohdy se taky může stát, že si toho vůbec nevšimnete.
• Primárně v přemýšlení řešíte SĚMANTICKOU stránku. Tzn. POČÍTAČ je prostě POČÍTAČ. To se nedá nijak změnit. Méně pozornosti věnujete zvuku, který jste k tomu přiřadili. Možná proto, že zní podobně = POKRÝVAČ. Mozek se věnuje hlavně myšlenkám na téma POČITAČ, vy taky, k tomu zaznělo něco co bude ok. Vás to nijak neomezuje. Dojdete přece ke stejnému závěru tak či tak. Navíc, zpravidla u přemýšlení nemluvíte. Řešíme teď specifickou situaci, kdy vlastně doufáte / věříte v to, že někdo poslouchá.
• Jenže najednou je zde posluchač > “Co to mele? Jaký Pokrývač?”
• Za normálních okolností má posluchač možnost zasáhnout (protože se odehrává jev zvaný dialog / konverzace / pokec) a zeptá se “Co to meleš?” = Vy si pravděpodobně uvědomíte přeřeknutí “Aha, sorry, já se nějak zamyslel – myslel jsem POČÍTAČ”
• A nebo – nemá možnost zasáhnout (odehrává se jev narušování soukromí a zejména vyvozování závěrů na základě záměrně narušených / pozměněných informací). Vy tedy pravděpodobně uvažujete tak, jakoby se nic nedělo, ALE posluchač už je na vedlejší koleji.
• V souvislosti s GANGSTALKINGEM se navíc tato situace dále větví: Na skrytého posluchače (např. někdo, kdo řeší zcela odlišnou záležitost, ale díky shodě několika okolností došlo k tomu, že zachytil nahlas uvažující oběť a nebýt popisovaných šíleností, došlo by k odhalení / někdo by si náhodou všiml, že dochází k obtěžování)
• Takto ovšem mnohdy dochází k prohloubení problému. Oběť o tom navíc netuší. Pachatelé se tím záměrně baví a vytváří neprávem negativní obraz o oběti

Uvědomnění si

• Vše výše uvedené se projevuje odlišně když si toto vše uvědomujete či neuvědomujete
• Kam tím mířím? Mnohokrát se mi totiž stalo, že s někým vedu rozhovor a dotyčný najednou začne poněkud mluvit z cesty. Navíc jsou to slova (ZVUKY) spouští u mě SÉMANTICKÉ informace spojené s problémem o kterém píšu (tedy GANGSTALKING). 
• A já si říkám “Tak teď nevím – je mi něco naznačováno, nebo co?” / “On to říká jakoby se něčeho bál, nebo mi to záměrně říkal tak šifrovaně. Asi to má důvod. Já nejsem zrovna moc příznivcem náznaků – neumím s nima pracovat. Pak nad tím popřemýšlím a třeba mi to dojde”
• Zkrátka jakoby se u daného člověka rozhodila SÉMANTICKÁ a ZVUKOVÁ část a ta ZVUKOVÁ byla určena MĚ, jakožto POSLUCHAČI. On ví co tím myslí, ale JÁ mu do hlavy nevidím a jsem odkázán na ZVUK, nad kterým ON nepřemýšlí a u mě vede ke zcela odlišným úvahám. 

Takže už máte jasno? Normálka ne? :D. Teď ještě zda to nějak souvisí s psaným textem. Tedy zvuková paměť, rychlé psaní protože chcete něco rychle sepsat když se to tak pěkně spojilo a vy cítíte že je to spojení vrtkavé (scéna z filmu – pomalu se trhá lano, jedno lanko, pink, po druhém, pink….rychle to napsat….). Řešení: #matkamoudrosti. “Co chceš na tom ocelovém pilíři trhat vole?”