Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Smyslem tohoto příspěvku je seskupovat poznámky (fragmenty), které později použiju způsobem, který mohou využít i ostatní. Novější poznámky jsou vždy nahoře.

Poznámka: Krátké zápisky níže budou později zpracovány pomocí umělé inteligence, která je schopna analyzovat velké množství dat a nalézt různé vzory (již otestováno). Lze také modelovat chování pachatelů, popř vytvořit chatbota, který vysvětluje příčiny absurdního chování pachatelů (omezené až nízké kognitivní schopnosti, frustrace apod.).

Zápisky níže ukazují, proč je pro oběti těžké toto obtěžování nějak srozumitelně popsat a proč je obětem často diagnostikována duševní porucha (reálně psychickou poruchou nebo deviací trpí pachatelé, což je ještě umocněno anonymitou a obtěžováním na dálku).

Opakující se vzor: Jsou-li zápisky dělány po blocích (zápis od shora dolů v rámci vloku, ale novější blok je vždy nahoře), ale si všímat, že každý blok začíná množstvím nesmyslných a stále stejných informací. Tentýž vzor se opakuje i v rámci celého dne. Pachatelé dokonce provokují (zaměrně upozorňují) „pocitem psychické výhody“ nebo vzrůstajícím „falešným klidem“, případně se snaží demotivovat neustálým připomínáním, že začátek bloku informací je nudný, stejný a to důležité už nebude nikdo číst.

20. 03. 2025

Hlasové vzory

Otravná, nepříjemná pravda

Cokoli rozumného nebo pozitivního je řečeno hlasy mentálně retardovaných jedinců nebo těmito hlasy kopírováno tak, aby informace s takovým hlasem splynula.

Elektronický hlas (zvuk), je ve srovnání s reálným zvukem lidského hlasu velmi jednoduchý, předvídatelný, primitivní. Vše navíc umocňuje nelogická, nesmyslná, otravná (ale zároveň stále stejná) intonace. To dokonce pachatelé přiznávají (avšak pouze když je zřejmé, že oběť tyto zvuky slyší).

Tiché hlasy

Proto jsou používány také hlasy tiché, které jsou dlouhodobě spojovány s inteligencí, rozumem, rozvážností, klidem – obecně tedy jako přirozené autority (zatímco čím větší hlupák, tím výrazně zbytečnější).

V obecnější rovině jako jedna „velká“ (ve smyslu neurčitosti, nikoliv prostorově) autorita nebo „kapacita“. Pocitu „velikosti“, složitosti, komplexnosti je docíleno jednoduše díky žvanění několika pomatenců zároveň. Zneužíváno k ovlivňování názoru – vyšší váha.

Ve skutečnosti tiché hlasy fungují tak, že lze vnímat informaci (obsah), ale ne kdo ji řekl, tedy spojit si dané sdělení s konkrétním spektrálním vzorem – zvukem hlasu – pachatelem.

Často dochází k situaci, kdy několik pachatelů mluví jako jedna entita (časem ale lze rozlišovat jednotlivé pachatele i v rámci tichého hlasu) nebo jeden pachatel pomocí více hlasů (případně nesrozumitelně, mumlá, občas použije klíčové slovo).

Tiché hlasy jsou také zneužívány k manipulaci, (podsouvání myšlenek, nápadů, hesel) nebo k vytváření falešného vnitřního hlasu, dialogu. Mnoho pachatelů fascinuje představa, že si někdo představuje to, co pachatel fascinovaně odříkává (někdy dokonce ani to ne, protože se vše odehrává „telepaticky“ – tedy pachatel i oběť mají poslouchat jiného pachatele a ani jeden si to nemá uvědomovat. Pokud ano, tak se je to opět oběť vs. slyšitelný pachatel).

Alfasamci

Hlasy, které mají znít dominantně, drsně, autoritativně, dospěle. Po určité době vždy stejné, krátké samply. Snaží se vždy ponížit, zastrašit, zesměšnit, rozhodit, jsou negativní. Po několika letech lze u takových hlasů vnímat nervozitu, nejistotu. Specifikem těchto hlasů je, že opakují několik málo frází stále dokola.

V tomto kontextu lze zmínit jeden standardní vzor

Způsob, jakým pachatelé s výše uvedeným pracují postupně vyústil v několik scénářů, kde je entita „oni“ ponížena, ztrapněna, zesměšněna a následně spojena s určitým kontextem (nejčastěji protivníci, soupeři).

Ucho

Interferenční zvuk, který vzniká na několika místech ucha se víceméně shoduje s tónem, který ruší diktafon.

Na tento zvuk lze nahlížet také jako na „zvukový negativ“, tedy zvuk, který se stává slyšitelný díky interferenci (ovlivněním) slyšeného zvuku (okolní prostředí). V tomto konkrétním případě také nutno zohlednit možnost otoakustické emise nebo jiných faktorů, protože jeho slyšení je vždy pouze dočasné (viz simulace přibližování dlaní k uchu).

Soustavné nucení do bezmyšlenkovitých činností

Pachatelé doslova nenávidí, když člověk, kterého obtěžuji, přemýšlí
Během obtěžování jsem reálně já ten, který musí vymyslet jak konkrétně pojmenuje příspěvek.

Opakující se vzor

Celek je neustále vykreslován jako něco složitého, sofistikovaného, promyšleného.

Reálně se přitom 7 let neděje nic jiného, než křečovité, dětinské otravování, neustálé zdržování.

Pachatelé se křečovitě vyhýbají faktu, že je to natolik extrémně trapné, až se tomu člověk zdráhá věřit.

Interference
Interferenční zvuk
Rezonance
Vibrace
Hypersonický efekt
Zvukový negativ

Pachatelé se mě snaží 7 let, každý den, přesvědčovat o tom, co se ve skutečnosti děje. Přitom já celou dobu tvrdím, že se ve skutečnosti děje akorát to, co nechtějí přiznat – zoufalé a křečovité vytváření iluze postavené na primitivních, nelogických lžích (a různých zvukových efektech ovlivňujících vnímání, které si však já uvědomuji a pachatelé rovněž)

To vše navíc další pachatelé doplňují různými zvukovými, fázovými, interferenčními „efekty“, které jsou stále stejné, zní stejně, mají stále identický průběh, stále stejnou délku a často navazuje další stejný podnět. Ten stejný jako vždy.

Pachatelé mluví tak, že do každého zvuku lze dosadit takřka libovolné slovo.

Pachatelé se snaží vytvořit takový zvuk, který překryje, přehluší vše nebo bude slyšet všude. Důsledkem je standardní jev – pískání v uších.

(nyní, opět a zase, pachatel tvrdí, že situace, která se právě odehrála, se takto odehrála díky připravenému scénáři. Nikoliv proto, že pokládám neustále otázky, poukazuju na absurdní aktivitu pachatelů).

Popis jednotlivých scénářů tak, jak se skutečně odehrávají působí vždy dětinsky, naivně. To proto, že takové skutečně jsou. Není-li čtenář s tímto aspektem obeznámen, dochází ke vzniku chybných asociací s autorem textu (tedy obětí).

Chyba není na straně autora (oběti) ani čtenáře.
Řešení: Vysvětlení k čemu přesně dochází, jak a proč.

Jakákoliv aktivita spojená se získáváním znalostí a zkušeností nebo obecně pozitivním zážitkem je vždy dodatečně asociována s entitou autorita.

Pachatelé neustále tvrdí, že oběť pomáhá vytvářet pachatelům přesně načasované schéma, které pak pouští jiným obětem (například následující večer). Na argument, že vůbec není reflektována možnost, že oběť je zároveň někdo, kdo zveřejňuje konkrétní poznatky o tomto obtěžování.

Jak se ukázalo – pro pachatele proces získávání nových znalostí pozitivní zážitek rozhodně není a to díky sníženým kognitivním schopnostem. Má tak proces „vzdělávání“ asociován s něčím nepříjemným (kognitivní zátěž) a chce, aby to stejné pociťovala i oběť.

Výrazné ovlivnění projevu pomocí interference.

Tento jev pozoruji dlouhodobě (popisováno již před cca 2 roky). V posledních dnech však došlo opakovaně k použití tohoto scénáře a navíc s intenzivnějším průběhem. Minimálně v jednom případě došlo ke skokovité změně a tedy kontrastu, díky čemuž bylo možno porovnat konkrétní změny, co vše je ovlivňováno, jak oběť takovou situaci vnímá, co vše s tímto scénářem souvisí.

Výrazný prvek je zde doprovodný scénář, s kterým se lze v různých variantách setkat v mnoha dalších scénářích (odlišné kontexty). Tento scénář spočívá v přítomnosti neurčité entity „oni“, která v kontextu scénáře „ovlivnění projevu“ reprezentuje „další oběti“, „někdo kdo se má snažit pomáhat a hodnotí oběť na základě projevu“.

Obecně tento scénář zpravidla kopíruje situaci, kdy se oběť věnuje nebo má v plánu věnovat diametrálně odlišné aktivitě, které lze charakterizovat jako „důležité“, „kreativní“ apod. Proto není primárně nastavena na konfrontaci s pachateli, ale zároveň nemá mít ani chuť se do takové konfrontace pouštět (teoretická přítomnost entity „oni“).

Lze zřetelně pozorovat, jak se pachatelé upínají na iluzi právě probíhající „psychické destrukce oběti“. Díky interferenci dochází k výrazné změně hlasu oběti, která jakoby „nemůže naladit správný tón“ (jinými slovy, je rozladěná) a hlavně nemá chuť na primitní „souboje“ v tom, kdy vytvoří „drsnější“ intonační sekvenci, přičemž se pachatelé neustále záměrně vyhýbají obsahu sdělení. Oběť proto zní jakoby depresivně, negativně, nebo zlomeně, odevzdaně, apaticky.

V takovou chvíli je co nejvíc upozaděna skutečnost, že oběť na něčem pracuje, na něco se soustředí a jen tu a tam odsekne nebo zareaguje na projev pachatelů, kteří se snaží o křečovitou a tím pádem naprosto absurdní provokaci. Kdykoliv oběť utichne (vrací se k původní činnosti), okamžitě lze slyšet sugestivní fráze, jak pachatelé „vyhráli“, „jak se oběť bojí“ (ta přitom v daný moment například sleduje tutoriál na youtube a večeří).

Když je nahlas řečeno, co se právě odehrává (několik posledních minut) – pachatelé začínají působit dětinsky, komicky, trapně, zoufale (což reálně odpovídá jejich projevu)

17. 03. 2025

• Opakující se vzor: Zahlcení protichůdným podnětem – Myslet dopředu / Neřeš to tolik. Použití v kontextu programování znamená snaha zacyklit oběť tak, aby se nesnažila komplexně myslet a kombinovat velké množství prvků způsobem, který je pro ni přirozený (tedy neuvědomuje si jak mocný). Výsledkem takového myšlení je že automaticky vše dělá správně. Konkrétní příklad – aplikace scénáře: Vypsat text a VYPSAT : TEXT. První varianta znamená pevnou funkci, která vypíše konkrétní data. Druhá funkci, která vypíše VSTUP. Když si představíme tyto dvě řešení jako tóny – je oběť neustále zahlcována neustálým kmitáním mezi těmito tóny a k nim je doplňován kontext tak, že každá varianta dává smysl v kontextu aktální situace a okolností víc, než ta druhá. Při porovnání však dojde ke změně. Oběť si tyto změny nemá uvědomovat. Výsledkem má být rozhodovací paralýza.
• Opakující se vzor: Soustavný nátlak na zveřejňování informací, které buď aktuálně není nutné zveřejňovat (zde podnět abych přestal psát) nebo pracuji na něčem jiném. Scénář je vždy stejný: Entity, někdo něco (pomoc, snaha, smutek, nejistota),.
• Neurčité informace, které při použití jiného kontextu vyzní jinak a jejich prezentování pomocí standardního textu
• Zneužívání okolního kontextu
• Snaha neustále vytvářet něco „cool“ => „autorita“ (např. youtube kanál, barva hlasu apod.). Vždy zneužito vzoru „něco je uděláno (nebo se to v daný moment tak zdá) dobře, správně, příjemně“

14. 03. 2025

• Výrazná demotivace pachatelů: Během obtěžování jsem jednomu z pachatelů sdělil, že je natolik neschopný co se obtěžování týče, že zemřu zcela přirozenou cestou. A protože vím, že pachatel je invalidní důchodce – tak jsem vyhrál. V ten moment obtěžování utichlo.

13. 03. 2025 / 2. část

Poznámka: Novější vždy nahoře, tedy odspodu nahoru. Nepřirozené, ale pro pachatele mnohem víc demotivující. Pachatelé jakoby si příliš zvykli na schéma, kdy nejprve vytvoří extrémní množství zbytečných podnětů, informací, nesmyslných sdělených. To má fungovat jako hradba, mantinel, „ochrana“ a teprve přejdou k „tomu důležitému“. Bizarní je, že „to důležité“ je reálně aktivita oběti – v tomto případě já, autor webu, který podrobně rozebírá jednotlivé aspekty, což postupně vede u pachatelů k uvědomování si vlastní neschopnosti (a protože to novější je vždy nahoře – tedy to, na co čtenář narazí nejdřív – pachatelé jsou neustále demotivování pocitem, že „musí“ pořád jen otravovat, něco maskovat, skrývat, vysvětlovat, zkreslovat).

• Kontrast
• Pachatelé přikazují: Mám nyní vyzkoušet, jak data na této stránce zpracuje umělá inteligence, protože „potřebují vědět“, zda se takto neodhalí určité vzory apod. Jinými slovy – pachatelé mají strach.
• Provokace: Pachatelé se otevřeně přiznávají, že přiznávání se ke skutečným záměrům (obtěžování, psychická šikana na dálku, obtěžování zvuky apod.) pomocí tichých hlasů (podprahové, šeptání) je nosným pilířem elektronického obtěžování (provokace, vyvolávání agrese). Příklad: „Teď si představ, že to co slyšíš je mentálně retardovaný hlupák, kterému věří, že zní drsně“, nebo (pozor, citace!) „To co slyšíš je zfetovaný cigán, který chce jen někoho šikanovat svým hlasem“, „Oni jsou úplně retardovaní chápeš?“, „Já chci ať úplně trpíš“ apod.
• Agregace: Někteří z pachatelů zcela otevřeně přiznávají, že poslouchají mobilní telefony nejen obětí (nebo nic netušících lidí), ale také spolupachatelů.
• Argumenty, konfrontace: Za 7 let se nestalo ani jednou, že by některý z pachatelů byl schopen obhájit své jednání. Děje se tak pouze ve vzteku. Pachatelé se pak přiznávají, že jejich cílem je pouze obtěžování z pozice anonymity.
• Vyvolávání vzpomínek: Pachatelé mají prakticky všechny vzpomínky spojeny se statickým místem (pokoj, stůl, vysílačka)
• Reakce pachatelů: „Běž do p.če už“ – má jít o nahrávku některé z minulých obětí, u které pachatelé mění kontext. Tuto informaci našeptávají sami pachatelé (dlouhodobě několik let). Argument „minulá oběť“ ovšem nijak neřeší, proč to jde slyšet, nebo proč to vůbec někdo pouští.
• Pachatelé: „Ty p.čo už. Zastavte ho. On tam zas píše“. „Hej, to ti říkají oni, aby to nevypadalo hloupě“ (pokud je na toto odpovězeno takto: Případ století: Vše co jde slyšet jsou pachatelé – pachatelé neví jak dál reagovat)
• Nosný zvuk: Hokejový nebo fotbalový západ. Zvuk, který vytváří díváci (stovky nebo tisíce hlasů).
• Scénář: Snímání okolí pomocí kamery v mobilním telefonu při kouření na balkóně apod. (člověk si neuvědomuje, že při brouzdání po internetu například míří kamerou na protější dům). Pokud si pachatelé například všimnou, že v protějším okně svítí červená dioda (mikrovlnná trouba nebo jiný spotřebič), snaží se oběti vsugerovat, že jde o deviantního souseda, který si oběť natáčí kamerou.
• Pachatelé (nebo lidé se sníženou kognicí obecně) mají strach z umělé inteligence. Hrozí totiž možnost, že se umělá inteligence bude chovat jako skutečná inteligence. Tedy bude se primárně snažit problémy řešit a upozorňovat na špatná řešení, lži, závadné vzory apod.

13. 03. 2025 (poznámky psány – novější vždy dole = „přirozeně“)

Poznámky níže (v kontextu tohoto dne) lze brát jako jeden aspekt elektronického obtěžování, který je 7 let stejný každý den. Nejde však o předpřipravené schémata. Předpřipravené jsou pouze krátké samply, slova, fráze, doplňkové zvuky, pomocí který skupina primitivních jedinců u vysílaček kopíruje aktivitu oběti.

• Vše opět stejné
• Pachatelé se přiznávají, že chtěji jen zdržovat, otravovat, podněcovat nenávist, kompenzovat si komplexy
• Statické zvuky: Protože pachatelé tráví veškerý čas na jednom místě (v jedné místnosti u vysílačky) – odpovídá tomu také zvuky, který má stále stejnou impulsní odezvu (používá se např. u convolution reverb pro modelování charakteristického zvuku prostředí).
• Pachatelé se opět vztekají a snaží se křečovitě vnucovat názor, že mají nad každým a nad vším kontrolu. Ve skutečnosti jsou pachatelé extrémně nudní, stále stejní, primitivní.
• Extrémní množství zbytečných informací: Pachatel si vsugeroval, že „mám energii na řešení tématu“, kterou musí rozmělnit do zbytečných zápisku, které nikdo nebude číst
• Aktivita pachatelů opět spočívá jen v parazitování na činnosti oběti (7 let stejné)
• Křečovitá snaha dokázat, že jen oběti něco dělají špatně, zatímco pachatelé se označují za mimořádně inteligentní.
• Seskupování mentálně retardovaných jedinců do jednoho elektronického hlasu
• Křečovité dožadování se pozornosti: Pachatelé mi přikazují ať podrobně píšu o tom, jak, cituji „brutálně a sofistikovaně týrají“
• Během psaní vydávání nesrozumitelných zvuků: Během těchto nesrozumitelných zvuků další pachatel šeptá „Já ti všechno diktuju chápeš? Ty píšeš jenom to, co ti diktuju“
• Snaha přenést frustraci z vlastní neschopnosti na oběti
• Pachatelé mi vyčítají, že píšu stále to stejné: Neustále přikazují, abych o tématu psal jako o něčem sofistikovaném, záhadném
• Opět stejné dialogy: Pachatelé se smějí, jak je psaní pomalé a že oni mluví mnohem rychleji, než já píšu
• Opět to stejné: Pouštění fragmentů vět, které mají vyvolávat negativní náladu
• Celý problém se v posledních letech přesunul do trapného, dětinského, křečovitého obtěžování primitivními hlupáky u vysílaček a telefonu. Identické vzorce popisují oběti z celého světa.
• Pachatelé tvrdí, že jako podkladové zvuky používají zvukové sekvence, které si nahráli od jiných pachatelů (jiná země) a do těchto zvuků jen tu a tam mluví šeptem.
• Pachatelé se přiznávají, že mají radost, když se někdo vzteká, protože se pak cítí drsně.
• V jednom případě jde o identický průběh jako tato situace níže. Nemá smysl psát vše znovu.
• Další pachatel se vzteká, že nevnímám šeptající (tichý) hlas jako autoritu nebo jako vlastní vnitřní hlas. Snaží se křečovitě neustále dokazovat, jak se mnou manipuluje. Toto dokazování spočívá ve snaze co nejvíce odhadnout o čem budu psát a napovídat začátky vět, nebo klíčová slova.
• Přesně dle včerejšího předpokladu pachatelé opět provokují, že už zapomněli, co jsem psal včera, je jim to úplně jedno a, cituji: „Já se zas cítím drsně“
• „Hej, musíme z toho udělat co největši guláš bizár sračku“ – Elektronické obtěžování: Reálné vzorce chování a záměry pachatelů
• Pachatel, který šeptá se snaží napovídat znění vět a jak mám situaci vnímat. To znamená, že se opět přiznává k páchání závažné trestné činnosti.
• Fráze: „Mě to už fakt nebaví“
• Fráze: „Oni sou úplně retardovaní“
• Pachatel se přiznává k cílenému otravování během programování aplikace: https://www.lovecokamziku.cz/frekvence/
• Pachatelé se opět chovají jak malé děti: Jeden se například otevřeně přiznává, že každou větu vnímá jako samostatný příběh, který se snaží ovlivňovat, ničit, zkreslovat. U toho poslouchá nahrávky „Já brutálně týrám“, „Já týrám živého člověka“
• „Ty nesmíš udělat chybu“
• „Hlavně“
• „Mhm“

Entita soupeř, nepřítel

• Pachatelé si vzájemně neustálé vnucují a uměle vytváří představu entity (něčeho, někoho), s kterou soupeří, která je pro ně nepřítel, která je omezuje, která jim brání v tom co dělají, kterou musí porazit, kterou nenávidí, která v nich vyvolává vztek atd.
• Pachatelé se soustavně s někým hádají, pociťují negativní emoce, vztekají se, každý den je pro ně otravný apod

Vysvětlení

• Soustavně negativní nálada je typický prvek spojený s nízkým intelektem, nebo obecně sníženou kognicí
• Hlavní příčina spočívá v neschopnosti pachatelů řešit jakýkoliv problém. Pachatelé (nebo hloupí lidé obecně) se proto musí neustále na něco vymlouvat, s někým bojovat, nad někým vyhrávat (ale nikdy nevyhrát).
• Je to soustavné „co by kdyby“: Kdyby pachatele někdo neomezoval, kdyby je někdo neblokoval, až vše ovládnou, až budu umět to či ono, až okopírují nebo ukradnou ten či onen postup.
• Entita soupeř, nepřítel se průběžně mění a je asociována s: oběť, člověk kterého obtěžují a který se nechce podřídit, inteligence, ten kdo pachatelům pokládá příliš mnoho otázek, ten kdo celý problém (elektronické obtěžování) řeší, ten kdo může chodit, ten kdo nemá žádný handicap, ten kdo pachatele přehlíží a k ničemu je nepotřebuje, ten kdo umí být samostatný atd. atd.

Podněcování nenávisti a agrese

• Pachatelé si tak chtějí nepřímo dokázat, že ostatní jsou stejní jako primitivně smýšlející pachatelé
• Snaha vše vnutit své pocity a zkreslený, omezený, degenerovaný pohled na svět a realitu kolem sebe

Kontrast: Inteligence

• Čím inteligentnější člověk, tím menší potřeba mít vůdčí pozici
• Čím vyšší inteligence, tím efektivnější spolupráce a snaha (a také schopnost) překonávat překážka
• Čím vyšší inteligence, tím větší touha poznávat, objevovat apod.

Vzory / K zamyšlení

• Tyto vzorce chování nejsou signifikantní jen pro elektronické obtěžování, ale projevují se v chování lidí na různých (zejména vůdčích) úrovních.
• U elektronického obtěžování dochází pouze k jejich zvýraznění neustálým opakováním a jednoduchým kontextem (obtěžování)

Vzory zjednodušeně

• Uvádí se, že lidstvo táhnou kupředu jen 2% populace. Zbytek se více či méně jen veze. Připomínám zjednodušené vysvětlení. Proč zjistíte hned vzápětí. Přesně takto totiž funguje myšlení nejen pachatelů.
• V kontextu předchozího bodu si přestavme skupinu 100 lidí a problém elektronické obtěžování. 98 pachatelů a 2 velmi inteligentní oběti.
• 98 pachatelů: Jde o primitivně smýšlející jedince (omezené až nízké kognitivní schopnosti). To znamená, že se všichni chovají stejně. 98 pachatelů tak lze považovat za JEDINÉHO pomatence, který neustále vykřikuje naprosto nesouvisející slova. Po čase se začnou ukazovat stále se opakující vzory (stejné slova, stejné rytmy, stejné cíle, stejné záměry).
• 2 inteligentní oběti: Každá se věnuje své činnosti. Nejsou na sobě závislé. Každá dělá něco jiného a svým chováním je pro pachatele (zbylých 98 členů skupiny) neuchopitelná, nečitelná.
• Dynamika smečky: Pokud mají 2 členové smečky jiný názor než zbylých 98, jsou automaticky vnímání jako negativní elementy, které „netáhnou za jeden provaz“. 98 členů smečky se vždy automaticky shodne, že veškeré problémy způsobují dva „nefunkční články řetězce“.
• Fakt, že 2 členové smečky jsou zdrojem většiny nápadů, funkčních řešení, funkčních vzorů apod. se v rámci smečky vždy nějak „rozplyne“, „rozmělní“. Nikdo neví, že právě 2 „nefunkční články“ jsou největším přínosem.
• Pokud 1 nebo 2 jedinci tvrdí skupině 98 jedinců, že něco dělají špatně, jsou 1 nebo 2 jedinci automaticky „mimo“, automaticky „nemají pravdu“.
• „Silnější pes mrdá“ aneb  „Čím je pes silnější a má větší potenciál ochránit rodinu, tím má větší šanci na sex a tedy na založení rodiny.“ Primitivně uvažující jedinec považuje za důkaz „správného názoru“, když s ním souhlasí všichni ostatní a NEBO stačí být „větší autorita“. Jenže – „Kdo je silnější (fyzicky, mentálně, intelektuálně, apod.) tak tu věc získá.“.
• Všichni chtějí být jedineční: Pokud je ale 98 jedinců vždy stejně „jedinečných“, jsou nakonec všichni stejní. Protože pozornost upoutá kontrast – objevují se 2 základní „peaky“ (interferenční vzory – interference je jev vzájemného ovlivňování). Ten, kdo je výrazně lepší (inteligentnější – schopen reálně řešit problémy) a ten kdo je výrazně horší (nepotřebnější). Právě ti výrazně horší si tak „museli“ vymyslet „hierarchii“, „postavení ve společnosti“ – tedy ti, kdo budou určovat co JE a NENÍ „správné“ (viz autoritářské režimy níže). „What’s up, homie? I’m Tony.“
• Problém pro 98 členů smečky nastává, když tyto dva „nefunkční články“ začnou řešit problém: Tok informací, dynamiku celé smečky, jak pracuje, co kdo dělá, jak funguje. Identifikuje konkrétní problémy, vytvoří jejich definice, věnuje se aktivně odstranění problému.
• Historie: Kdysi (a nebo vlastně ještě donedávna a v některých zemích tomu tak je dodnes) byla taková aktivita označenajako závadná, protistátní, záškodnická atd. atd. Minimálně jeden ze dvou „nefunkčních článku“ tak byl vždy odstraněn a druhý násilím přinucen dělat „to co má“. V současnosti, minimálně v České Repulice máme stav, kdy si každý může publikovat takřka cokoliv chce.
• Takřka cokoliv: Jak se ukazuje – zveřejnění problému o elektronickém obtěžování není jednoduché. Oběť („nefunkční článek“) se musí potýkat se situacemi jako „závažné obvinění autorit“ (odborná veřejnost) a její články jsou částečně blokovány (přesněji nezvýrazňovány, nepodporovány). Jde však pouze o nalezení vhodné formulace problému respektive vhodné formy definice. Tedy problém, který inteligentní člověk překoná, tak jako tomu bylo za celou existenci lidstva VŽDY! Viz: Elektronické obtěžování: Co obnáší sdílení konkrétních poznatků o tomto problému
• A co víc: Poprvé za celou historii lidstva se otevírá (a postupně vzniká) možnost přesně definovat „závadné vzory“ = snížená kognice a jejich důsledky. To, co všichni tak moc dobře znají (záporáci, kteří ve filmech vždy prohrají apod.)

Související

• Kognice: Struktura myšlení a úrovně kognitivních schopností
• Rozdíl mezi přirozenou a nepřirozenou autoritou
• Autoritářké režimy v kontextu útisku inteligence a nezávislého myšlení

Poznámky

• Poslední týden se celé elektronické obtěžování točí kolem skupiny samotářských, homosexuálních zoufalců s mentalitou 3 – 8 letých dětí, kteří si neustále chtějí povídat s nějakým hláskem.
• Opakující se vzor: Během psaní lze slyšet našeptávání určitých slov v momentě, kdy je více či méně jasné, o čem právě rozepsaná věta bude. Pachatelé se snaží trefovat do slov, která si člověk skládá v myšlenkách (krátkodobá paměť, fonologická smyčka). Pracovní paměť: Klíč k efektivnímu myšlení a učení
• Opakující se vzor: Jeden z pachatelů se mi opět snaží vnucovat pomocí předpřipravených frází a elektronických hlasů, že tento způsob řešení (krátké zápisky mapující skutečnou aktivitu pachatelů) je trapný a uškodím jen sám sobě.
• Opakující se vzor: Jakákoliv náhoda v kontextu obtěžování (například zvuk ptáka, který zní jako smích poté co pachatel domluvil) je pachateli cíleně interpretována jako důsledek jejich manipulace (podnětu). Má jít o podnět pachatele nebo „soupeřů“ (podle toho, jak se to hodí). Z dlouhodobého pohledu tak dochází k degeneraci a přesvědčení, že vše je „zmanipulovaná realita“.
• Opakující se vzor: Snaha motivovat ostatní pachatele, aby mě odstranili, protože představuji problém. Autoritářké režimy v kontextu útisku inteligence a nezávislého myšlení nebo Elektronické obtěžování: Co obnáší sdílení konkrétních poznatků o tomto problému
• Opakující se vzor: Přes noc pachatelé sami sebe zahlcují takovým množstvím sugescí, podnětů, samplů, frází, tvzení apod. že zapomenou co vše již je vyřešeno. Bohužel souběžně s tím přiznávají, že si celek pamatují, protože záměrně provokují tvrzením: „Ale mi to je jedno co tam napsal. Já už si to nepamatuju“. Každý den však končí tím, že pachatelé neví jak reagovat a jsou rozebraní do posledního pixelu.
• Sepisováním těchto drobných informací dochází neustále k projasňování celého problému. Ne všem pachatelům se totiž líbí být za dětinské hlupáčky a paradoxně se tak přidávají na mou stranu (což není nic překvapivého – Rozdíl mezi přirozenou a nepřirozenou autoritou ). Jeden z pachatelů sepsání tohoto bodu okomental „uměla inteligence zakazuje používat označení jako hlupák“. To je v podstatě pravda (logický základ). Komentování sepisovaných informací koresponduje s: Elektronické obtěžování a sociální inženýrství: Dlouhodobý sběr podrobných informací o obětech nebo Elektronické obtěžování: Co obnáší sdílení konkrétních poznatků o tomto problému
• Z pohledu pachatele je bod níže (informace) velice komplexní, složitá, sofistikovaná, spletitá a umožňuje mnoho dalších „scénářů“. Z mého pohledu (oběť elektronického obtěžování, autor webu) je naprosto jednoduchá. Kognice: Struktura myšlení a úrovně kognitivních schopností
• Jeden z pachatelů již zcela otevřeně a vědomě lže a k těmto lžím se přiznává: Primárním důvodem má být provokace, snaha motivovat další spolupachatele, vydávání se za oběti, zkreslování informací. Nyní, během psaní se snaží rychle znehodnotit tuto informaci tvrzením, že tím pádem jsou veškeré informace nevěrohodné. Jenže – informace jako například tyto: Elektronické obtěžování: Reálné vzorce chování a záměry pachatelů jsou skutečné a reálné.
• Pachatelé se extrémně brání informaci: „Vše, co jde slyšet (hlasy, elektronické hlasy, zvuky spojené s elektronickým obtěžováním) jsou výhradně pachatelé. Důvod je jednoduchý: Pachatelé v ten moment neví jak reagovat, protože najednou je celek vnímán jako primitivní obtěžování, neustále lhaní, překrucování nebo zkreslování informací.
• Pachatelé se opakovaně přiznávají k fascinaci jevem, který lze popsat jako „zpětnovazební okruh“ nebo „smyčka“. Zjednodušeně řečeno – pachatelé jsou fascinováni projevem inteligentních lidí, proto když poslouchají oběti např přes mobilní telefon, snaží se kopírovat to co říkají (reálně se tu a tam trefí do určitého slova) a snaží si vsugerovat, že říkají to, co slyší ve sluchátkách a že jsou takto vnímány i „okolím“ (další oběti, pachatelé)
• Pachatelé se opakovaně přiznávají k použití hypersonického efektu v podobě primitivních emocí natažených do konstantního tónu. Někteří pachatelé považují tyto podněty za vlastní „vynález“ a jsou fascinování představou, že ví (nebo umí) něco, co jiní nejsou schopni popsat. Důvodů, proč tyto podněty není snadné specifikovat je několik: 1. není co specifikovat, protože chybí kontext 2. Jde o mikroemoce, které člověk vnímá v kontextu jednotlivých slov nebo slovních spojení (případě citoslovcí) a přirozeně očekává další kontext.
• 12. 03. 16:19 – „Já chci už konečně někoho zabít“. Krátce po nebo možná během samplu lze slyšet dalšího pachatele. Sampl „Adame“. Jde o standardní scénář, kdy tělesně postižený hecuje další, na které se má poté vše hodit. Pachalelé (invalidní důchodci) opět společně masturbují u představy, že někoho „vraždí“, nebo brutálně týrají.
• Jednoho z pachatelů zřetelně fascinuje představa, že se trefuje do výdechu oběti potažmo takto, cituji: „moduluje oběti“ (frekvenci dýchání). Tento pachatel sám napovídá, že chce, abych zde uvedl spojování tohoto problému se srdečními problémy. Tento pachatel je zjevně fascinován „hraním si na autoritu“. Díky použití mnoha zvuků (interferenční zvuky), kdy je spíše problém se do nějakého rytmu netrefit si pachatelé vsugerovali, že neustále někoho ovládají.
• Tato informace byla napovězena jedním z pachatelů: „Mě by zajímalo, co jste dokázali, když je to celé popsáno na webu“ (po sepsání pachatel ihned našeptává, že je autorita, vzrušuje ho představa, že někoho ovládá, něco ovlivňuje)
• Projev pachatelů bez doprovodných zvuků zní trapně, obyčejně, dětinsky: Doprovodné zvuky jsou například šumy, pískání v uších, hlasové efekty, hlasové fragmenty apod. Viz Elektronické obtěžování: Zvukové nahrávky a ukázky použitých zvuků
• Sdílení poznatků: Mnoha obětem chybí reálné zkušenosti s řešením elektronického obtěžování (případně sdílením poznatků, jejich seskupováním, sepisováním, publikováním apod.). Z pohledu mnoha obětí je to stejné, jako tu a tam říct do telefonu nějaký poznatek, klíčové slovo, frázi (v podstatě to stejné, co dělají pachatelé)
• Pachatel přiznává: „Hej, a budete mě pak obdivovat?“, „Já sem úplně nejšilenější“. Souběžně s tím vzrůstá intenzita pískání v uších (vždy stejné tóny). Pachatel opět vydává zvuky kňučení, tlačení, funění a hraje divadlo jak ho tyto zvuky „úplně vzrušují“, jak má z toho „úplně orgasmické stahy“. Je přitom evidentní, že lže.
• Pachatel se opět přiznává: „Mě úplně vzrušuje, jak se dívám co píšeš a u toho tě otravuju“ (radiohacking)
• Při zveřejňování poznámek o elektronickém obtěžování se opakují stále stejné scénáře (7 let): Pachatel, kterého vzrušuje, že může něco ničit, narušovat, kazit. Pachatel, který je fascinován představou, že něco ovlivňuje. Pachatel, který je fascinován představou, že plní důležitý úkol (narušování, provokace, zdržování). Obecně pachatelé narušování poznámek seskupují jako „záměr“, „důvod obtěžování“. Argumenty neurčité, nekonkrétní: „Ty to vůbec nechápeš“, „Hej, chápeš“, „Ty vůbec nevíš“, „Chápeš?“ a tak pořád dokola.
• Pachatele fascinuje představa, že jejich hlas interferuje se zvuky prostředí (šum města, zvuk aut). Hlas pachatelů tak má znít jako „velký“, „důležitý“, „dominantní“. Jde o podobný jev jako ozvěna v kostele.
• Pachatelé jsou přesně ten typ lidí (postav), který ve filmech a seriálech VŽDY prohrává. V kontextu elektronického obtěžování, tedy reality, to vše samozřejmě trvá déle.
• Pachatelům se líbí scény z filmů, kdy policista požaduje po někom jméno (v rámci filmu spolupachatel trestného činu) a ten se policistovi směje do tváře, protože si je jistý, že mu policista nic neudělá i když na něj míří zbraní. Dalším důležitým faktorem bývá také vždy snížená kognice (nízký intelekt) a neuvědomování si následků (vězení, promarnění čas, bolest apod.) V kontextu elektronického obtěžování však tento způsob provokace (vysmívání se) nedává smysl, protože pachatelé SE VNUCUJÍ obětem a nikoliv naopak. Oběti po pachatelích nic nepotřebují. Ti se proto neustále dožadují pozornosti.
• Pachatelé se soustavně snaží podněcovat nenávist formou frází, které jsou postavené na logickém základu. Například jev, který s elektronickým obtěžováním souvisí kdy během jednání politiků lze vidět identické vzory jako u pachatelů: Vyhýbání se konfrontaci, nekonkrétní informace, jednání které nikam nevedou, nulová zodpovědnost (politici nemusí nést odpovědnost za špatná rozhodnutí například v kontextu financí – plat dostanou vždy).
• Pachatelé si opět snaží vsugerovat, cituji: „Řešit nějaký problém je projev slabosti“.
• Pachatelé chtějí, ať zde napíšu, cituji: „Že všechno ovládají cigáni kámo. Všichni se musíte podřídit. On je moje děvka. Já diktuju on píše.“
• Pachatelé se zřetelně snaží vyhýbat informacím jako video výše. To proto, že neumí být konkrétní (pachatelé argumentují že „nechtěji“, což má působit mnohem drsněji) – tím však přiznávají velmi nízký intelekt.
• Pachatelé se opět (stejně jako předchozích 7 let) snaží celek vykreslit jako oběť nepřítel a pachatelé pracují na odstranění problému.
• Příklad slov, které vykřikují retardovaní pomatenci: „Demo“, „Já nevím“, „Hrávka“, „Nevím ne“, „Víš jak hej“, „Kámo“, „Héjplně“, „Kámo“, „Masakr pně“, „Translejta víš jak hej“
• Pachatelé si opět snaží vsugerovat, že tato situace je nějaká aféra, důležitý úkol, důležité poslání. Nejsou však schopni vysvětlit v čem spočívá pointa, co je vlastně cílem. Zpravidla se opakuje stále tentýž argument: „Abys chcípl“. Souběžně s tím se však pachatelé zřetelně bojí „výhry“ v kontextu „a co pak?“. Proto se snaží, aby neustále byli jen v procesu „fiktivního vyhrávání“.
• Pokaždé, když zapínám počítač a je pravděpodobné, že si udělám poznámku začínají pachatelé panikařit. V takový moment zřetelně „vypadávají z role“ a nestíhají kopírovat podkladové zvuky (nahrávky hlasů jiných lidí), což vede ke slyšení reálných hlasů pachatelů – mentálně retardovaní, stydliví pomatenci.
• Dýchání: Pachatelé často používají zvuk, které kopírují rytmus dýchání. Pro určité skupiny je kopírování frekvence dechu a vkládání hlasů do zvuku dechu (interference) středobodem obtěžování a způsob, na základě kterého se považují za autority a dominantní jedince.
• Scénář: Pachatelé (hlasy, které zní jako olašští romové nebo romové – signifikantní artikulace) začínají dialog: „Já bych se nedivil, kdyby o tom farmaceutické firmy věděli a nic s tím nedělali kvůli prodeji léků na duševní poruchy“. Tento dialog (scénář) má následně končit hysterickou obětí, která obviňuje farmaceutické společnosti ze spiknutí.
• Pachatelé si nyní hrají na psycholožku nebo psychiatričku a snaží se mě utvrzovat v tom, že tento postup je správný a jde o „famózní rozbor pachatelů“. Pachatel se během psaní vzteká, že to ještě nebylo vše.
• Pachatel se nyní snaží průběžně upoutávat pozornost a přikazuje ať se soustředím na jeho aktivitu – tedy, že ještě neztichl a tedy nevzdává se. Pokud nereaguju a věnuju se své činnosti – pachatel začne panikařit, být hysterický a někdy až brečet. Poté neustále prosí o pozornost. Před smečkou (ostatní pachatelé) toto prezentuje jako „taktiku, strategii“ (dále nespecifikováno)
• Při určitém natočení hlavy při lehkém vánku lze slyšet, jak vzduch (lehký vítr) vibruje. Jde o stejný jev jako ten, který se mi povedlo i nahrát. V kontextu velké masy vzduchu lze toto použít jako vysvětlení „slyšitelných hlasů“. Teoreticky lze takto vysvětlit i historické události (hlasy sirén) apod.
• Jeden z pachatelů se nyní snaží neustále obtěžovat způsobem, kdy v podstatě mluví pravdu (přiznává co je skutečným záměrem v kontextu jednotlivých sdělení nebo určité aktivity), ale tuto pravdu prezentuje jako „napovídání“. Souběžně s tím pomocí našeptávání přikazuje, abych takový hlas (entitu) vnímal jako autoritu.
• Jeden z pachatelů nyní řeší, jak docílit toho, abych nepsal tyto poznámky v klidu a psal spíše neurčité zápisky jako kdysi. Viz starý web. Ostatní na něj reagují (z pozice „drsných autorit“), že to je jeho problém, který si musí vyřešit sám. Tyto „drsné autority“ jsou přitom stejné typy jako pachatel invalidní důchodce
• V kontextu situace níže nastupují standardní scénáře spojené s vytvářením sugescí, že tento web nikdo nečte a řeším to úplně zbytečně. Pachatelé přitom moc dobře ví, co a jak řeším, proto také ví, že tyto sugesce nemají žádný účinek. Proto pachatel doplňuje „ale tak kdyby to slyšel i někdo jiný, víš jak“
• Nyní se pachatelé snaží pomocí hlasu, o kterých tvrdí, že jsou autority, vysvětlovat, že jsem já, autor webu (oběť) hlupák. Důvodem je, že kdybych pachatelům říkal veškeré podrobnosti, ale nepsal o nich veřejně, dozvěděl bych se mnohem víc (???)
• Pachatel invalidní důchodce v kontextu informací níže opět panikaří (standardní situace) a snaží se být „vtipný“ pomocí přikazování „smaž to, okamžitě to smaž“ souběžně se zvukem smíchu a následnému našeptávání „já sem jeden z těch co to řeší“
• Pachatel invalidní důchodce se v případě, kdy je prozrazen některý z jeho dětinských postupů nebo fascinací (mladí, mentálně retardovaní chlapečci), ihned stylizuje do role „oni“ (abstraktní, neurčitá entita) v kontextu „ti co to řeší“ a pomocí jiného hlasu útočí na pachatele. Hlas se, ne náhodou, vzdáleně podobá mému (hlasy spojené s entitou „oni“ se však střídají). Tímto způsobem dochází k soustavnému podněcování nenávisti k „oni“ (inteligentní lidé, oběti apod.).
• Jeden z pachatelů, který se často vydává za mladou dívku (reálně invalidní důchodce) zkouší neustále hecovat mentálně retardované jedince k ještě intenzivnější provokaci tak, že dívčím hlasem požaduje nějaký „dárek“, „důkaz náklonnosti“. Za to pak prý pošle nějaké fotečky (stažené z internetu).
• Pachatelům vadí, že jsem schopný dělat poznámky v klidu. Snaží se neustále křečovitě provokovat a vzájemně se utvrzovat v názoru, že „se to nedá vydržet“. Pachatelé používají stále stejné podněty, fráze, hlasy, zvuky, provokace. Jejich účinnost postupně stále uvadá až do bodu, kdy lze vnímat křečovité snahy pachatelů opakovat stále stejné scénáře, které již nefungují.
• Častá frekvence používaná v kontextu situací níže je 1438 Hz
• Tytéž hlasy jako v následujícím bodě napovídají, že „vždyť to jsou pořád stejné vzory“ a hned vzápětí je našeptáváno „On si to všechno vsugeroval, on si to vytvořil v hlavě, proto to je pořád stejné“. Ve skutečnosti jde o nízký intelekt pachatelů a vztek v kontextu zveřejňování poznatků. Tyto hlasy vždy výrazně interferují se zvuky aut na rušné silnici (zvuk pneumatik při kontaktu s asfaltem). Důvodem je, že šum aut u pachatelů evokuje agresi, vzrušení, „akci“, „dav“.
• V kontextu situace níže lze opakovaně slyšet hlasy, které se dlouhodobě stylizuji do role „dozorčího orgánu“, „spasitelů“, „autorit“, které se na oko snaží problém řešit. Jsou použity identické fráze jako pro hysterické oběti. Rozdíl je pouze v našeptávaném kontextu. Příklad: „Hej, děláte srandu?“, „Co to má jako být?“ (tyto hlasy mají vždy znít jako dívčí – tedy takové, před kterýma se mentálně retardovaní jedinci rádi předvádí)
• Další pachatelé si pohupování nohou při sezení u počítače interpretují jako návaly agrese, který povede k výbuchu vzteku a zkratkovitému jednání. Snaží se proto neustále provokovat. Do toho další fascinovaně popisuje jak slyší něčí „masrubaci“ nebo „mastrubaci“. Poté, co jsem si dal cigaretu u městské kamery, kde se chovám klidně, nadšení pachatelů opadá. Viz: Elektronické obtěžování
• Souběžně s tím lze slyšet stejné hlasy jako ty v nákupních centrech (romské), které se jakoby baví tím, co zde píšu a snaží se mentálně retardovaného pachatele ještě víc hecovat a podporovat. Elektronické obtěžování: Slyšení hlasů, které nikdo jiný neslyší
• Pachatel je neustále fascinován představou, že „všichni“ (není specifikováno kdo všichni) řeší aktivitu pachatele na základě zde sepsaných informací. Souběžně s tím opakuje, že tento web nikdo nečte a nemá smysl zde cokoliv psát. Následně si vždy uvědomí, že jej to přestane vzrušovat, tak změna a „všichni to tady čtou“, „já sem úplně slavný“, „hej, slyšíte mě?“, „já sem devastator“.
• Skřeky a kňučení pachatele přestává dávat jakýkoliv smysl a většině zvuků není rozumět. Pachatel na to reaguje „onanovat“, „masurbace“, „masr“
• Pachatel nyní hystericky opakuje „oni mu to říkají“, „oni mu to říkají“ (není specifikován kontext). Nyní „tobě, oni to tobě říkají“ (není specifikováno co). „No to všechno“
• Pachatel vysvětluje, že pokud slyším něco, co působí jako „někdo, kdo čte tyto informace“, tak je to jenom iluze a má to být jen motivace pro pachatele. Ve skutečnosti pachatele dlouhodobě rozhazuju argumentem: „Vše, co jde slyšet jsou pachatelé“. – Případ století: Vše co jde slyšet jsou pachatelé. Pachatel se tak zamotává do trapných sugescí, chyb, lží a nesmyslných argumentů, což vede k soustavnému vztekání a negativní náladě. Viz: Kognice: Struktura myšlení a úrovně kognitivních schopností
• Pachatel, který není schopný vytvořit jedinou srozumitelnou větu se snaží působit „komplexně“ nebo „složitě“ pomocí vyslovování nesrozumitelných zvuků, několika různých informací sdělovaných současně. Pachatele obecně fascinuje představa, že působí inteligentně, složitě, komplexně, sofistikovaně, dospěle.
• Pachatel křečovitě a co nejnechutnějším hlasem neustále opakuje, že chce poslouchat, jak jej někdo obdivuje za to, co dokázal. To doplňuje sdělením – cituji: „Já sem úplně zfetovaný“.
• Pachatelé se pomocí určitých hlasů snaží sdělovat pravdivé nebo logické informace. Takto se snaží umocňovat iluzi „obecenstva“, které má pachatele „obdivovat“ (jde o standardní postup používaný po celou dobu)
• Pachatel se nyní snaží vyvolat co největší pískání v uších a hystericky opakuje, jak „brutálně týrá elektřinou“ a standardně „zda se všichni dívají jak týrá“
• Pachatel se vzteká a přikazuje mi, ať tyto zápisky okamžitě smažu.
• Tento pachatel v momentě, kdy dopíšu větu nebo se zdá, že jsem zakončil určitou aktivitu vždy řekne „tak a teď cigareta“. Toto dělá třeba hodinu vkuse. Jakmile pak jdu na cigaretu, vykřikuje „Hej, už sem na to přišel. Díváte se? Já ho úplně ovládám.“. Připomínku na cigaretu pachatel doplňuje pomocí „žízeň“, „hlad“, „provětrat se“, „protáhni se“. Ostatní pachatelé mu říkají, že je dement.
• Pachatel si vsugeroval, že „vynalezl úplně brutální vibrace“, díky kterým je oběť nervózní a nevydrží na jednom místě. Doprovodným efektem má být pohupování nohou (což dělá mnoho lidí sedících u stolu). To si pachatel interpretuje jako masturbaci (poslouchání telefonu v kapse, když někdo pohubuje nohou). Tento pachatel (stejně jako mnoho jiných) neustále opakuje jak „brutálně týrá“ a zda se někdo dívá jak „brutálně týrá“. Viz: Hypersonický efekt: Zvuk a frekvence nad 20 kHz
• Pachatel není schopný popsat co vlastně dělá. Pořád jenom opakuje že je „vzrušený“, „obecenstvo“, „oni“.
• Pachatel se přiznává, že je posedlý představou ovládání lidí (tentýž pachatel neumí vyslovit jedinou spisovnou větu nebo větu, která obsahuje více než 3 – 4 slova)
• Mnohé z pachatelů (nejčastěji sexuálně frustrované, tělesně postižené) fascinuje kňučící až plačící hlas, protože si vsugerovali, že tento hlas reprezentuje „vzrušenou dívku nebo mladého chlapce, který se nemůže bránit vzrušení“. Téma vzrušení, „orgasmické stahy“, „masité pérko“ se u pachatelů opakuje prakticky neustále.
• Někteří z pachatelů nejsou schopni popsat, o co jim vlastně jde. V konečném důsledku se neobratně přiznávají k sexuálnímu vzrušení (nebo zamilovanosti) z komplexních emocí.
• Pachatele fascinují, z pohledu normálního člověka, naprosto běžné emoce. Z pohledu pachatelů se však jedná o fascinující, komplexní schémata (často si je přehrávají zpomaleně). Díky omezené až nízké kognici pachatelů dochází k situaci, kdy si pachatelé vsugerovali, že tyto obyčejné emoce musí fascinovat každého.
• Mentálně retardovaný pachatel je posedlý představou, že bude „programovat“ emoce. Snaží se obětem například vsugerovat, aby se cítily trapně v kontextu nahrávání hlasových poznámek na diktafon. Emoce „trapno“ má být postavena na absenci osob v okolí (tedy oběť mluví o samotě do diktafonu což má vypadat jako projev duševní poruchy)
• První web, který jsem začal na toto téma tvořit je zde: otravnezvuky.wordpress.com . Tehdy jsem však problém nechápal tak jako dnes. Mnohé z uvedených poznámek jsou platné dodnes (po cca 6 letech). Adresu jsem zde uvedl také proto, aby bylo zřejmé, jak vypadá snaha řešit tento problém (elektronické obtěžování) v začátcích obtěžování.
• Tuto formu řešení (krátké zápisky) jsem zkoušel již několikrát. Vždy ale krátce poté došlo k fanatické provokaci a zápisky byly agresivní, útočné – chyběla informace. O provokaci se pachatelé pokouší i teď (cca 1x – 2x denně – účinnost již atakuje nulu). Viz níže.
• Pachatelé, stejně jako mnoho běžných lidí jsou fascinování inteligenci, komplexními obrazci, ale nejsou schopni takové podněty zpracovat.
• Pachatelé spoléhají, že klasické doporučení „moudrých lidí“: dělat jako že se nic neděje nebo o tom nepsat, protože to pachatele provokuje. Díky těmto „názorům“ nebo „doporučením“ mnoho lidí pachá sebevraždu a tento problém se doposud nevyřešil.
• Zvuky, které pachatelé používají: Jedoucí vlak, zvuky aut na rušné cestě
• Pachatelé jsou fascinování postavami z filmu Dr. Who: Pán času a Dalekové

• Pachatelé tvrdí, že jsem si tento problém takto vykonstruoval sám a jiní „to“ (slyšení hlasů) mají mnohem lepší. Viz: QUORA.COM / Electronic harassment nebo REDDIT.COM / Electronic harassment
• Pachatelé mě obviňují, že toto téma prezentuji negativně (příliš pravdivě) a je třeba mě odstranit
• Díky podnětům, které používají všichni pachatelé po celém světě se každý pachatel, jednotlivec cítí jako výjimečný, jedinečný, nejlepší, nejzábavnější. Jinými slovy, každý pachatel má pocit, že se jej elektronické obtěžování netýká, protože on „baví“, „pomáhá“ apod.
• Pachatelé přikazují, aby nebyla zveřejňována skutečná pravda o tomto tématu (elektronické obtěžování), protože je v kontextu pachatelů nudná, obyčejná, trapná, nezajímavá. Pachatelé obětem přikazují, aby si pachatele představovaly jinak než takové, jací jsou ve skutešnosti (primitivové, mentálně retardovaní, tělesně postižení, nudní apod.)
• Pachatele vzrušuje představa, že někoho školí, poučují
• Mnozí pachatelé vše dělají se záměrem předvést se před smečkou (ostatní pachatelé)
• Někteří pachatelé se rádi vydávají za „druhou stranu“ (dospělé ženy, oběti, mladé dívky). Děje se tak pomocí elektronicky upravených hlasů (zvýšený pitch apod.). Tyto fiktivní entity (ženy, dívky) neustále popisují, jak se nemohou bránit, jak je pachatelé týrají, jak to je vše promyšlené (viz níže).
• Pachatelé se rádi předvádí jeden před druhým jak mají, cituji „brutální scénář nebo schéma“.
• Jeden z pachatelé (zřetelně primitivní projev) se snaží kopírovat zvukovou nahrávku dospělého muže a popisuje, jak někoho utýrá pomocí hlasů mentálně retardovaných jedinců (zmíněnou hlasovou nahrávku kopíruje pachatel ovšem tak, že je to příliš zřetelné)
• Pachatelé se začínají vzájemně hádat a nadávat si, protože každý se chce vzrušovat jinou představou. Proto chtějí, ať se pouští jen neurčité fráze.
• Jeden z pachatelů se snaží vytvářet zvuky, které vyvolávají pískání v uších. Další se vztekají, že není ničemu rozumět.
• Jeden z pachatelů stále opakuje: „Běloši sou m.dky“
• Pachatelé se snaží své trapné, naivní a hloupé chování zamaskovat smíchem.
• Poté, co jsem připomenul zpracování dat umělou inteligencí, jsou zjevně mentálně retardovaní jedinci hecování deviantními primitivy (majitelé vysílaček) aby blábolili ještě větší nesmysly. Bohužel, rozdíl není poznat, protože trapnější už průběh být nemůže.
• Pachatelé se snaží obětem vsugerovat negativní asociace s co největším množstvím činností. Ti pachatelé, kteří se stylizují do role „autorit“, „učitelů“ často fascinovaně popisují smysl této „metodiky“: „On/-a nesmí mít z ničeho radost“
• Pachatelům zřetelně vadí informace o zpracování dat pomocí umělé inteligence, protože je více vzrušuje představa, že „oběť musí dělat něco co nechce, nebo co nemá smysl“.
• Pachatelé obětem často přikazují ať křičí, vztekají se nebo brečí, protože na klidné chování neumí pachatelé reagovat a mají z něj strach.
• Pachatelé se několik hodin snaží stáčet řeč na popisování, jak někoho týrají a jak se jim oběti nemohou bránit. Hlasy, které mají představovat oběti jsou opět jen deviantní pachatelé.
• Do všeho často zasahuje otravný prvek, který o sobě neustále tvrdí, že se snaží pomáhat, ale celých 7 let figuruje jako obecenstvo pro pachatele. Tato entita je dlouhodobě prezentována jako „babička“ nebo „dědeček“. Pachatelé se této informace hned chytají a tvrdí, že jde o jasný důkaz, že všechny hlasy nejsou pachatelé.
• Všechny hlasy jsou pachatelé: Pachatelé se často snaží našeptávat, ať se hledám nějaký hlas, který se mnou souhlasí a jak žádný nenacházím. Stejným mechanismem se pachatelé vzájemně utvrzují v různých deviantních představách (vždy naivní, dětinské, hloupoučké). Viz: Kognice: Struktura myšlení a úrovně kognitivních schopností
• Vše, co jde slyšet jsou pachatelé: Pachatelé se neustále vztekají, když je toto připomínáno, protože je tato představa nevzrušuje. Často popisují jak, cituji: „Potřebují svou dávku a chtějí slyšet někoho kdo trpí“
• Jeden z pachatelů popisuje, jak jej vzrušuje představa, že někoho ovládá. Často se proto snaží odhadovat, jak napíšu určitou poznámku a v případě, že se trefí do některých slov, očekává obdiv od obecenstva.
• Pachatelé nyní řeší, jak mě donutit napsat něco, co bude trestné a na základě čeho by mohl být tento web zakázán.
• Pachatelé se nyní přiznávají, že je to už nevzrušuje a tím pádem nebaví. Dožadují se „přepojení“ na jinou oběť (radiohacking). Hned vzápětí lze slyšet šeptání, že to řekl jiný pachatel, který jen závidí.
• Zastrašování: Když o tom budu psát, vyhodí mě nebo nedostanu žádnou práci
• Pachatelé mi nyní přikazují abych spáchal nějaký atentát a, cituji: „oni to budou úplně ovládat a poslouchat“. Během psaní lze slyšet, že to nebylo na mě. Viz: Elektronické obtěžování: Reálné vzorce chování a záměry pachatelů
• Pachatelé se snaží popisovat, jak si mám myslet, že tento způsob řešení (popis reálné aktivity pachatelů) je správný a přitom se takto jen ztrapním.
• Nyní lze slyšet informaci, že to vše dělí jeden deviantní radioamatér, který poslouchá hacknuté mobilní telefony a mentálně retardované jedince, kteří si myslí, že si povídají s „hlasem“, „mimozemšťanem“, „duchem“ apod.
• Jeden z pachatelů tvrdí, že během strašně trpím a svíjím se v křečích (ve skutečnosti samozřejmě tyto texty píšu v naprostém klidu, protože je tento průběh elektronického obtěžování stejný 7 let)
• Některé pachatele vzrušuje, že zde vše píšu (reálně je vzrušuje jen samotné slovo „vzrušení“, které je doplněno zvuky hysterických skřeků) a jiným zase vadí, že to popisuji takto podrobně.
• Nyní pachatelé tvrdí, že nejsou romové, ale tělesně postižení běloši.
• Pachatelé si často protiřečí. Reálně je to díky snížené kognici (nízká kapacita pracovní paměti, neschopnost zpracovávat informace, rychlé zapomínání). Toto chování si pachatelé interpretují jako taktiku / strategii, která má diskreditovat oběť (například já, autor webu mám na základě poznámek působit jako klasický schizofrenik = nekonzistentní myšlení, absurdní interpretace a popisy situací, paranoia apod.). Znovu tedy připomínám, že zapisuji reálnou aktivitu deviantních jedinců, tak jak se odehrává (podpořeno fyzickými důkazy).
• Pachatele vzrušuje především představa obecenstva.
• Pachatelé popisují, že si vzali prášky a mají halucinace. Další skupina pachatelů (romové, kteří hecují mentálně retardované spolupachatele) se tomu smějí a řeší, jak vyvolat ještě absurdnější situaci (připomínám, že tento způsob obtěžování včetně všech doplňujících kontextů je 7 let stejný).
• Pachatelé se snaží vytvářet co nejabsurdnější představy a neustále se ptají, zda to ostatní vzrušuje. Například popisují, jak by chtěli někoho utýrat a až by, cituji „úplně chcípl, tak by na něho úplně chcali“.
• Pachatelé začínají vydávat nesrozumitelné zvuky a ptají se, jestli mě to obtěžuje.
• Pachatelé se vztekají, že když popisuji aktivitu pachatelů tak, jak se odehrává včetně souvislostí, působí to trapně.
• Pachatelé, kteří se snaží hecovat skupinu mentálně retardovaných jedinců mi neustále přikazují, ať vše popisuji tak, jak chtějí a ne podle pravdy.
• Pachatelé popisují, jak se snaží mentálně retardovaným jedincům vsugerovat vzrušení z představy: „mluvení do diktafonu“
• Pachatelé (romové) se vzájemně utvrzují, že pokud budu doslovně zapisovat aktivitu pachatelů, cituji: „úplně se ztrapním“, což má pachatele opět vzrušovat.
• Pachatel chce, abych zde napsal: „U soudu to budou všichni úplně řešit a budeme se vzrušovat“
• Jeden z pachatelů se přiznává, že je frustrovaný, tělesně postižený primitiv, kterého fascinuje představa, že někdo čte o tom, co produkuje za zvuky a představuje si, jak u toho všichni zažívají stejné pocity.
• Pachatelé tvrdí, že je velice baví chovat se trapně. Souběžně s tím, že je vzrušuje představa, že ovlivňují podobu těchto poznámek.
• Pachatel nyní popisuje, že se vzrušuje představou, že jsem si přes víkend nahrál hlasové poznámky a místo toho zapisuji nynější činnost pachatele. Pachatel popisuje, jak ho vzrušuje představa, že mu někdo věnuje pozornost (i když dle popisu aktivity je zřejmé, že se jedná o tělesně postiženého, frustrovaného zoufalce). Pachatel tvrdí, že je super cigán.
• Pachatelé fascinuje 7 let, každý den, pomocí stále stejných dialogů řešit jak někoho týrají, jak mají nad někým moc, jak se někdo nemůže bránit, jak pachatele prosí apod. V kontextu tělesného postižení a neschopnosti pachatelů normálně se vyjadřovat působí celek tragikomicky.
• Pachatelé se přiznávají, že každý den je pro ně utrpení (tělesné postižení, samota, nízký intelekt). Toto přiznání zároveň slouží jako argument pro veškeré trapné situace s obtěžováním spojené.
• Časté konflikty mezi pachateli (hlasy). Lze například slyšet hlasy, které se snaží postupně rozvíjet demagogické příběhy (desinformace), zatímco další se snaží o „instantní zábavu“ formou vulgárních urážek a nadávek.
• Snaha získat statut autority tím, že hlas přizná, že mluvím rozumněji než jiné hlasy (pachatelé)
• S určitým typem hlasů je spojen neustálý konflikt, hádky, vulgární nadávky. Samotná formulace nadávek je vždy stejná. Nejčastější nadávky spojené s touto skupinou hlasů: „m.dka“, „p.ča“, „zp.čená“, „děvka“
• Častá snaha donutit mě sepisovat takové poznámky, které mohou být označeny za rasistické. Opakovaně upozorňuji, že jde výhradně o přepis aktivity samotných pachatelů.
• Aktuálně mám za tento víkend (8 – 9. 3. 2025) 400 hlasových poznámek. Po jejich přepsání by se měl průměr výrazně snížit. Jde totiž o dlouhodobě stejné, opakující vzory.
• Počet hlasových poznámek, které pokryjí takřka úplnou aktivitu pachatelů za 1 den je nyní cca 200 (údaj platný k březnu 2025). Průměrná délka takové hlasové poznámky je 10 – 20 vteřin (záznam samotné aktivity, její formulace srozumitelnou formou a zasazení do kontextu)
• Pachatelé řadu let opakují, že ti, kdo se snaží pomáhat jsou staří, nemají už na to sílu, nemají počítač, neumí se bránit. Tento scénář je opakován stále dokola.
• Drtivou většinu pachatelů baví neustálé pouštění absurdních zvuků
• Dlouhodobě zmiňován například pachatel: absurdně uvažující rom, který se stylizuje do role šamana. Jeho způsob obtěžování spočívá v nesrozumitelném blábolení a vydávání absurdních zvuků
• Pachatelé se neustále odvolávají na argumenty, že je jim vše jedno, protože stejně nemají co ztratit (samota, frustrace z tělesného postižení, nízký intelekt, absence podnětů)
• V kontextu pachatelů se dlouhodobě opakují stále dokola 3 informace: frustrovaní, tělesně postižení / mentálně retardovaní romové / olašští romové
• Sdílení poznatků: Pachatelé se snaží vyvolat emoce „přehnané očekávání“, „přehnaná euforie“. Cílem je vyvolat návyk na pozitivní emoce, které jsou vzápětí zašlapány tím, že se jakoby nic nestane (nikdo se neozve, nikdo nenapíše). Pachatelé už ví, že je mi to jedno, protože můj cíl je aktuálně konkrétní a úplná definice problému (elektronické obtěžování), zasazení tohoto problému do kontextu a souvislostí, popis jednotlivých aspektů, postupů, mechanismů, opakujících se vzorů apod.
• Demotivace: Pachatelé se snaží zahlcovat autora webu tvrzením, že tento způsob sdílení poznatků (krátké zápisky) je nepřehledný, zmatený, nekonzistentní. To však není pravda. Tento způsob řešení (krátké zápisky) postupně odhaluje různé, opakující se vzory.
• Autosugesce: Pachatelé si vsugerovali, že „těsně před určitou událostí“ celý problém zveřejní sami nebo se budou vydávat za „ty, kteří vše vyřešili“. Jde o jednu z mnoha nesmyslných sugescí, kde pachatelé nejsou schopni vysvětlit, co přesně má být „ta událost“. Problém se totiž řeší postupně díky postupnému zveřejňování poznatků. Neexistuje žádné před / po.
• Demotivace: Tento problém se má vyřešit „sám od sebe“ a nemá tedy smysl, abych ztrácel čas sepisováním poznatků. Reálně se tento problém vyřeší právě díky sepisování a zveřejňování poznatků.
• Hlasové poznámky pachatelům vadí, protože na ně nejsou schopni reagovat (u psaní mají pachatelé prostor více ovlivňovat emoce – zahltit oběť větším množstvím různých vibrací, impulsů, podprahových frází)
• Je-li na pachatele reagováno vytvářením poznámek v rozpětí minuty až 3 hodin (podle toho, jak se oběť v problému orientuje) pachatelé vyčerpají všechny předpřipravené samply, fráze, scénáře, zvuky, provokace apod. Vše poté končí na doslovném opakování oběti pomocí střídajících se hlasů nebo snahám útočit na pachatele (opakování obětí) což vede k tichu. Pachatelé se v takové chvíli navíc otevřeně přiznávají (což má oběť vyprovokovat), že se takto snaží vytvářet autoritativní, důvěryhodné hlasy (např hlasy, které tvrdí, že jsou já – autor webu – ale zní jak hlasy mentálně retardovaných jedinců)
• Pachatele nejvíc rozhodí (a to výrazně zkrátí dobu, kdy se pachatelé začnou zamotávat do lží a naivních, nesmyslných argumentů), když oběť neustále upozorňuje, že si je vědoma faktu – vše co jde slyšet jsou pachatelé. Výhodou v mém případě je fakt, že jsem o tomto již kdysi sepsal příspěvek, který je přesnější, než jsem si tehdy sám uvědomoval: Viz Případ století: Vše co jde slyšet jsou pachatelé (tento příspěvek přepíšu v kontextu nynějších znalostí a aktuálnějších poznatků)
• Pachatelé si vybíjí vztek nadáváním na oběť avšak s použitím neurčitých zájmen. Následně tyto nahrávky pouští jiným dalším obětem s tvrzením, že jde o nahrávky jiné, hysterické oběti.
• Pachatelé dlouhodobě přiznávají, že je nebaví obtěžování obětí, které chápou použité mechanismy, postupy, souvislosti, kontext elektronického obtěžování. Souběžně s tím se sami ocitají v pasti, kdy mají strach obtěžování najednou přerušit. Náhlé ukončení = potvrzení cíleného obtěžování.
• Pachatele fascinuje představa schopnosti zhypnotizovat oběť tak, aby plnila příkazy a nemohla se těmto příkazům bránit.
• Opakované obviňování obětí, že problém řeší pomalu nebo toho nejsou schopny (opakuje se cca 1x -. 2x týdně)
• Pachatelé tvrdí, že je jednotlivec, zatímco si oběť myslela, že je obtěžována skupinou (oběť ve skutečnosti řeší obtěžování). Ten stejný pachatel si často stěžuje na scénáře ostatních jak jsou nedotažené.
• Napovídání některých z hlasových poznámek má způsobit ztrátu konzistence (poznámky nejsou přepisovány tak, jak byly nahrávány)
• K vytváření iluze přirozených autorit stačí tu a tam říct pravdu nebo opakovat oběti. Přirozené autority (entita) je poté zneužívána k manipulaci, protože názor takové entity má vyšší váhu.
• Snaha znechutit sdílení poznatků pomocí příkazů, kdy poté, co jsem si např. několik hodin dělal hlasové poznámky nemám žádný nárok na pauzu a musím vše okamžitě přepsat na web, protože „oni“ (abstraktní, variabilní entita) na to čekají.
• Pachatelé sami napovídají některé z hlasových poznámek. Snaha vyvolat negativní asociaci s poslechem poznámek souběžně s tvrzením, že si nedělám hlasové poznámky (vytváření negativních emocí fiktivním příběhem o entitách, které se snažili pomoct a neví co jsem slyšel nebo si poznačil. Tento scénář je používán dlouhodobě mnoho let.)
• Neustálé přikazování, že oběti musí říkat pravdu, podrobně popisovat co a jak vnímají, co slyší, co dělají, co a jak chápou a to souběžně s přikazováním, ať to není psáno veřejně (prý stačí vytváření soukromých poznámek, které čtou jen pachatelé)
• Demotivace: Připomínání, kolik hlasových poznámek jsem si udělal a jak to vše budu muset přepsat. Často doprovázeno tóny (frázemi): apatie, nechuť, nuda, vše musíš oddřít jen ty a nic z toho nemáš
• Demotivace: Otrávený, ospalý hlas, který připomíná, že teď musím všechny hlasové poznámky přepsat a jak je to otravné. Nabízení alternativy: „Nechceš se na to raději vykašlat?“
• Je-li aktivita pachatelů dloudobě doplňována pravdivým a skutečným kontextem, pachatelé působí stále více trapně a „reálně“ (tedy to, před čím se snaží stále unikat). To pachatelům vadí a tyto „negativní emoce“ si asociují s obětma = nenávidí oběti, odůvodňují si takto jejich obtěžování.
• Já, autor webu (oběť, která dokáže o problému psát, mluvit, definovat jej) jsem 40-letý, inteligentní běloch, kreativec (designer, fotograf = dominantní pravá hemisféra) s dobrým hudebním sluchem – Lidský sluchový systém: Každý člověk slyší jinak . To samozřejmě není náhoda (technicky vzato jsem přesně to, co „nikoho nepřekvapí“). Stejný vzor lze aplikovat na pachatele v kontextu „typický pachatel“. Jde přitom o vzory stejné po tisíce let – viz Autoritářké režimy v kontextu útisku inteligence a nezávislého myšlení
• Pachatelé se snaží s PRAVDOU asociovat pocity jako: Pravda je příliš složitá, musíš myslet na to co jsi řekl/-a (lepší je lhát = nemusíš řešit nic). Přitom právě opak je pravdou. Pravda je jednoduchá. Říkat pravdu znamená, že jsou informace vždy konzistentní /stabilní Viz – Rozdíl mezi přirozenou a nepřirozenou autoritou
• Klíčový mechanismus: Klíčová slova nebo fráze ve spojení s kontinuálním, nepřerušeným tónem, elektronickým hlasem, zvukem (konkrétní použití níže)
• Pachatelům vadí zápisky touto formou (potažmo jejich zveřejňování), protože lze tyto zápisy „něco“, „nějak“ s umělou inteligencí, která je přeformuluje v souvislejší informace, větší celky (syntéza)
• Pachatelé mají strach z možnosti, že „již vyhráli“ (vše, co jde slyšet jsou vždy pachatelé). Rádi a často se uklidňují informací, že jsem zde ještě já, který o celém problému (elektronické obtěžování) píše a je tedy stále co řešit.
• Odměna zvukem smíchu
• Pocit dominance vytvářením šumu a krátkých fráziček
• Nepořádek, ničit
• Vše negativní asociováno jako taktika strategie
• Mnoho frustrovaných pachatelů fascinují interferenční, cyklické zvuky, které si asociovali jako sex
• Fascinace vytvářením halucinaci popisováním neexistujících událostí v kontextu oběti – Vždy stejné schéma – oběť brečí, je nešťastná, neumí nebo nemůže se bránit a pachatelé ji brutálně týrají
• Pachatelé přiznávají, že pouští stále to stejné, protože to tak mají nastavené (upozaděno, že nic jiného neumí)
• Pachatelé se často snaží obhájit své jednání, ale nechce abych to slyšel já – autor webu (a dělal si u toho poznámky)
• Někteří pachatelé si rádi hrají na autority, které se jako „dozorčí orgán“ připojují k různým pachatelům (naladí si spektrální vzor). Tento dozorčí orgán má „dozorovat“ průběh obtěžování nebo „organizovat řešení“. Vždy to probíhá tak, že radí pachatelům jak nadává na neurčité „oni“. Tyto autority soukromě označuji „Kim Čong“
• U těchto „autorit“, lze také slyšet podprahové příkazy jako „ty je musíš poslouchat“, „oni to řeší“
• Pachatelé obecnně nenávidí pravdu. Vždy se shodnou, že jediný problém je oběť, která říká pravdu, nebo která se nechce podřídit.
• Pachatelé často prohlašují, že již řekli úplně vše (nikoliv, že jsem já, autor webu již na vše přišel). Na informace typu „pachatelé řekli už vše“ často navazuje ponižování obětí proč o tom nepíšou (dětinská reverzní psychologie)
• Mentálně retardovaný jedinec, který se předvádí před svou „lásenkou“ prohlašováním „oni na všechno přišli“
• Pachatelé se rádi chlubí, jak ten či onen pachatel nebo spolupachatel reaguji na různé podněty (viz předchozí bod)
• Ponižování jedinců, kteří tento problém řeší: „Tak jsi na to přišel, a co z toho jako máš?“ (stejně ti nikdo neuvěří apod.)
• Vyhrožování: Dělat si poznámky je nebezpečné a pachatelé takhle zjistí vše. Mám toho raději nechat (a nechat se obtěžovat)
• Pachatelé otevřeně přiznávají snahy narušovat myšlení (vzor typický pro hlupáky viz – Autoritářké režimy v kontextu útisku inteligence a nezávislého myšlení )
• Pachatelé závidí lidem, kteří nemají žádný handicap
• Pachatel mi přikazuje, abych stistknutí tlačítka STOP na diktafonu vnímal jako chybu, vytvoření trapné poznámky
• Pachatelé fascinuje představa sekty. Zejména představa zhypnotizovaných mladých dívek nebo chlapců, kteří pořádají divoké sexuální orgie, společně užívají drogy a plní příkazy autorit (vůdců)
• Pachatelé často fascinovaně řeší představy spojené s ovládáním sekty nebo vůdce sekty
• Používání podkladových zvuků. Postupně stále zřetelnější, že podkladové zvuky mají odlišený kontext nebo jsou vytrženy z kontextu (např nadávka nebo zesměšnění pachatů a překrytí této nahrávky úplně odlišnou informací, kde taková informace má znít „autoritativně“, „drsně“, „dominantně“). Tento mechanismus je často zneužíván k „prohození“ emoční složky. Tzn jako podklad pachatelů jsou používány hlasy inteligentních lidí (často oběti), zatímco pro podklad obětí pachatelé nebo dokonce je pouze oběť opakována pachatelem.
• Pachatelé obecně fascinováni představou, že se na ně někdo upne, že na nich bude někdo závislý, že někomu vymyjí mozek a budou jej ovládat, ovlivňovat, zadávat příkazy (jako první příkaz by mnozí dávali – „skoč pod auto“, „skoč z okna“, „napadni někoho“, „běž ven a začni si honit“ => viz Elektronické obtěžování: Pachatelé)
• Po nocích probíhá něco jako neurolingvistické programování. Pokud se náhodou probudím, mám co dělat abych zadržel smích případně vztek (toť důvod, proč se u nás sekty zas tak moc nezakládají). Lze často chápat jako popisování fascinací a tužeb různých pachatelů formou „a teďka si představ“. Toto často spojeno s představou vkládání nebo podněcování snů, které jsou následující den připomínány ve snaze vyvolat konverzaci o snu (pachatelé si tak poslechem přes telefon ověří na koho to fungovalo).
• Stejné principy používané u různých náboženství (včetně zneužívání dětí) – Google: Zneužívání dětí církev
• V situacích, kdy pachatelé neví jak reagovat – zcela otevřeně přiznávají používání předpřipravených asociací na různé vibrace (hypersonický efekt), tóny, spektrální vzory – a tedy, že sice neumí reagovat na argumenty, ale stejně se cítí drsně.
• Pachatelé neví jak reagovat na „vše co jde slyšet jsou pachatelé“
• Pachatel jedním hlasem říká: „Tady to říkají oni a tady to říkám já“ (pachatel vzteká a argumentuje: „Pochop už, že něco opakuju a něco říkám já“ = přiznání, že vše co jde slyšet jsou pachatelé). Pachatel se vzteká a utichá aby dokázal, že něco říkají i ostatní pachaelé (vydrží být ticho asi deset vteřin)
• Pachatelé se opět shodli že jsem: „škodná v revíru“, „páchám protistátní činnost“, „vytvářím negativní atmosféru“ a je třeba mě odstranit. Typický vzor autoritářských režimů v kontextu inteligence Autoritářké režimy v kontextu útisku inteligence a nezávislého myšlení
• V kontextu předchozího bodu se každý pachatel cítí výjimečně, dospěle, rozumně
• Touha úkolovat, přikazovat, odhalovat chyby jiných, organizovat řešení problému (manažerský komplex)
• Pozměňování a zkreslování informací má být vnímáno jako součást taktiky / strategie
• (!!!) Důvod, proč se problém těžko popisuje je použití klíčových slov spojených se zvukem, který nemá začátek ani konec (například tóny, interferenční zvuky, zvuk rušné cesty, použití efektu reverb). Pachatelé vyslovují jen slova (např jedno slovo co 10 – 15 vteřin) a ve spojení se zmíněným zvukem má celek působit jako kontinuální tok informací. Kromě slov používány také nedokončené věty, různé fragmenty vytržené z kontextu.
• Každý kdo říká pravdu je pachateli nenáviděn a vnímán jako ten, co u pachatelů vyvolává negativní emoce = soupeř, nepřítel. Pachatelé se vzájemně (vše, co jde slyšet jsou pachatelé) utvrzují v přesvědčení, že vše dělají správně a oběti (nepříjemné, hysterické, negativní hlasy) jim to kazí.
• Typické pro sníženou kognici je náchylnost k dezinformacím, zvýšená důvěra ve lži. Viz Kognice: Struktura myšlení a úrovně kognitivních schopností
• Existují konkrétní tóny evokující nenávist k oběti. Často doprovázeno slovy: konsenzus, vydání usnesení, pakt, organizace, ujednání
• Pokud se dlouho věnuji sepisování informací na web, který běží na localhostu (tedy lokálně na počítači a není přístupný z internetu) – pachatelé postupně uvěří, že jde o jediný web, který je vytvořen špatně, protože na něj nikdo nechodí (a tím pádem, že scénáře pachatelů fungují). Když jim poté připomenu druhý web, který lze nalézt přes vyhledávač – ztratí řeč, protože si uvědomí, že byla vše jen nesmyslná iluze (autosugesce, halucinace).
• Před každým zveřejňováním informací lze vnímat snahu vytvářet atmosféru, která obhajuje obtěžování, provokování a další scénáře spojené se snahou narušovat zveřejňování poznatků (sepisování poznámek). Obsahuje pojmy jako: Konsenzus, protistátní činnost, soupeř, nepřítel
• Pachatelé v cyklech (tzn. několikrát denně) objevují hlavní příčinu problému: „oni“ (z pohledu pachatelů oběti). Například používání klíčových slov spojených se zvukem (iluze kontinuálního tok informací) způsobuje neschopnost reagovat na konkrétní (uplné) argumenty. To je pachateli vysvětlováno jako taktika, která má rozvracet a narušovat jednotnost pachatelů (kteří si vrazí nůž do zad při první příležitosti)
• Ovlivňování hlasů obětí nebo pachatelů, kdy ve zvuku hlasu lze slyšet frekvence charakteristické například pro některého herce (nebo blízké osoby v případě zneužívání těchto mechanismů u majetkové trestné činnosti – fiktivní bankéř apod.)
• Pachatelů často nejsou schopni pochopit, že někdo opustí byt, jde ven a tím se přenastaví jeho „mindset“. Jinými slovy, že ziskává jiné okolní podněty a všímá si, jak jsou pachatelé statičtí (sedí na jednom místě stále u vysílačky).
• Klíčová slova ve spojení s konstantním, nepřerušeným zvukem vyvolávají iluzi, že je celý problém jednoduché popsat a dokáže to každý. Tato iluze často zneužívána k narušování sebedůvěry („vždyť to vypadalo tak snadně“) nebo k vytváření negativních asociací s někým kdo toto téma řeší („vždyť je to jednoduché napsat“, „já bych to dokázal/-a hned“, „vždyt oni mu to všechno říkají“)

Poznámky k pachatelům – mentálně narušený, tělesně postižený invalidní důchodce

• Označuje se „cigána“
• Neustále prohlašuje, že se vyzná v rádiotechnice
• Touží být slavný
• Neustále se dožaduje obdivu
• Tvrdí, že neustále něčemu zabraňuje
• Výsledkem jeho aktivity je POKAŽDÉ nic
• Při puštění jakéhokoliv zvuku (např. hudba) lze slyšet jednotlivé vrstvy jím vytvářených zvuků (všechny vrstvy jsou naprosto nesmyslné útržky zvuků)
• Neustále koktá a vykřikuje nesrozumitelné „zaklínadla“
• Neustále se převádí před neexistujícím obecenstvem
• Vsugeroval si, že používá nejpropracovanější metody – nikdo na něj nereaguje
• Na argumenty reaguje pomocí nesrozumitelných zvuků nebo pomocí nesmyslných, nesouvisejících slov

Typické souvislosti:

• Tohoto pachatele nikoho nebaví poslouchat
• Za maximální sexuální zážitek považuje, kdy svým kňučením vyprovokuje někoho ke zvýšení hlasu
• Tvrdí, že neumí číst (naučil se opakovat, že nechápe co to je text a neuvědomuje si, že jsou jeho trapné metody popsány)

Opakující se, vždy stejný postup:

• Skřeky
• Hekání
• Kňučení
• Prskání
• Zvuky slintání
• Nesmyslné zvuky
• Nesrozumitelné blábolení
• Stále stejné fráze
• Nic nedává smysl
• Dětinské zvuky
• Vše je VŽDY stejné (7 let)
• Pachatel je neustále přesvědčen, že podněcuje agresi (reálně jen stále dokola opakuje podněty, které nemají žádný význam a průběh je VŽDY stejný)
• Nedokončené fráze
• Útržky slov
• Vyvolává konflikt i mezi pachateli
• Pouští stále stejné samply, které si sám nahrál: Vždy stejný základ – někdo brečí, někdo prosí, někdo nadává

Časté fráze:

• Oni o mě ví
• Já tomu šéfuju
• Oni mě musí poslouchat
• Já sem tady v tom nejšílenější
• Já sem něco dokázal
• Chápete co sem dokázal?
• Jo on
• On teď

Tělesně postižené pachatele vzrušují stále stejné typy primitivních zvuků

• Kňučení
• Nesrozumitelné blábolení
• Zvuky okolo 700 Hz
• Stále stejné schémata dialogů: Vydávání se za autoritu, prosby ať se na fiktivní autoritu upne nějaká oběť
• Schéma dialogů: Nadávka => Podněcování nenávisti k oni => Opakování obětí (snaha působit autoritativně)

Základní emoce pachatelů

• Touha něco dokázat: Tělesně postižení pahatelé jsou fascinování představou, že dokáží utýrat člověka a poté se tím budou do konce života chlubit. V mém případě jde o tragikomickou situaci, kdy se skupina naprostých zoufalců 7 let křečovitě snaží „taky něco dokázat“ a neustále se těší až „taky někoho utýrají“.
• Touha být obdivován
• Frustrace z vlastní neschopnosti
• Nenávist k lidem bez tělesného postižení
• Soustavně negativní nálada
• Extrémně jednoduché, stále stejné, nudné chování

Hlasy

• Puštěná voda (dřez) – mluvení „hlasu“ (pachatel) souběžně s kovovým, vysokofrekvenčním pískáním, které je slyšitelné ve zvuku vody. Po dopsání komentováno „tichým“ hlasem – „To bylo schválně, abys viděl jak to funguje“ + „To je schválně slyšet abys věděl, že to bylo schválně“. Tyto „vysvětlení“ lze slyšet VÝHRADNĚ u informací, které budou veřejné a až PO jejich vytvoření.
• Zveřejnění jakéhokoliv poznatku je zpravidla doprovázeno: Chlubením pachatele, který zničil život, agrese, vztek, nesmyslné zvuky + vysvětlováním, abych pochopil, že si nemůžu dovolit toto psát. Protože se tak děje už 7 let a víceméně stejně u všech obětí – postupně tato aktivita přerůstá v „tak stejné až je z toho člověku už skoro špatně“ (to umocněno také stejným „a o to přesně jde“). Jinými slovy – podstatou problému je nízký intelekt, zaseknutí v jednoduchých vzorcích.
• To, co s tímto problém souvisí a je těžké srozumitelně definovat je „osobní, lokální“ (tedy „variabilní“) složka. Příklad: pachatel komentuje opékání bramborů a přípravu jídla. Poté se směje puštění mikrovlnné trouby.
• V momentě, kdy se oběť věnuje činnosti, u které se předpokládá, že si nebude dělat poznámky – začne pachatel tichým hlasem popisovat nesmyslnost aktivity spojené se zveřejňováním poznatků, které jsou osobní nebo lokální. Vždy doprovázeno stejným tónem. Má být upozaděn záměr seskupit poté tyto krátké informace pomocí AI.
• Film DEMON CITY. Cca v 7 min zvuk cikád (nebo něco podobného – film je japonský). Identický zvuk používají někteří pachatelé jako nosný, podkladový zvuk.

Současný stav elektronického obtěžování

Pachatelé ztratili veškeré zábrany: Zcela otevřeně přiznávají, že jsou jen hlupáčci u vysílaček nebo dokonce mobilních telefonů (tedy podobně jako oběť), kteří dokážou sami sebe přesvědčit, že zní „dospěle“, „drsně“ nebo dokonce „vše ovládli“. Celou bizarnost umocňuje ještě fakt, že nízké kognitivní schopnosti obecně vedou s přeceňování svých schopnosti nebo sklonům věřit lžím. Jinými slovy – tomu, co pachatelé tvrdí věří jen pachatelé. Pro všechny ostatní se chovají přesně tak jak se projevují, jak mluví, jak zní.

Neschopnost, lži, dlouhé pauzy, vyhýbání se konfrontaci.

Lze dokonce zřetelně slyšet opakující vzory:

Snaha zabránit zveřejňování reálných informací

Snaha vyrušit před, z pohledu pachatele, důležitou poznámkou

Neustále překrucování vnímání tak, aby se pachatelé cítili vždy tak, že mají „psychickou výhodu“.

Zneužívání mechanismů ke zlepšení nálady, která zjevně cílí na co nejobecnější a zároveň co nejpravdivější informace v případě, že člověk má alespoň nějaké kritické myšlení. Pachatelé se snaží sami sobě zlepšovat náladu tak, že nikoliv věří povzbuzujícím informacím, ale věří představě, že si někdo myslí, že pachatele jsou tak trochu obojí – tedy jak pachatelé, tak autority (to není překlep ani neobratné psaní – to je „skutečná realita“ pachatelů)

Opět snaha začínat na co nejobecnější, nejpravdivější rovině – poté, co pachatelé již zcela otevřeně a trapně lhali, dostavují se „romské“ hlasy, které jakoby „napravují situaci“, což je mimochodem vzor patrný již minimálně 7 let. Toto napravování se skládá z „kámo hej“, „hej“, „víš jak“, „vždyť to říkám“, „hej – máme tady škodou“

Dále: „To nepiš, oni si jenom zkouší co slyšíš“, „Výborně“, „Milujeme Michala“ (?)

Zmatek, překrývání emoci

Pachatel se opět snaží vztekle vytvořit situaci, která nemá bavit nikoho včetně samotných pachatelů – tuto aktivitu sám sobě prezentuje „vlk samotář“, „šaman“, „oni se ho bojí“, „tma“, „uv zářivky“, a vlnící se zvuk s frekvencí cca 2 – 4 Hz.

Prodlužující se rytmy

Pachatelé pomalu utichají nebo jsou stále více „logičtější“ (ve skutečnosti utichají a jen doplňují průběh „utichávání“ občasným „chápeš?“)

Souběžně s tím se každý normální člověk snaží dělat něco co má smysl. Vtip je v tom, že to normální člověk (oběť) dělá neustále. Z pohledu pachatelů se tak stalo „až teď“, „od teď“ a to díky „doporučení pachatelů“. Pachatelé tedy sami sebe vnímají jako autority, které doporučují, aby to psal, protože „toto je důležité“ (z výše uvedeného a z tohoto nebo ostatních webů je zřejmé, že tak dělám posledních 7 let každý den = „brávo“, „dívej se na to“, „to nese své ovoce“, „my to tady ovládáme“, „věnuj se práci“, „masturbace“, „do prdele už“ – vše hlasem jediného pachatele)

„Tak, já už nevím, čemu mám věřit“, „Adame, Adámku“, „Chápete, já už ztrácím přehled“ – pachatel se snaží dát najevo svou „inteligenci“ tím, že zcela otevřeně přiznává lhaní + tvrzení, že „on tomu věří“.

Tento web je najednou pachateli prezentován, jako „nástroj, skrze který pachatelé komunikují, protože ve skutečnosti sami sebe neslyší“, „o to jde chápeš?“, „to tak bylo vždy“, „chápeš nikdo tě neslyší“, „nikdo o tom neví“ = postupné odříkávání. Viz Elektronické obtěžování: Systém podnětů

Pachatelé se nyní soustředí na podprahovou argumentaci s cílem vyvolat pocit „tento web nikdo nečte a nemá smysl jej psát“, „dělám něco důležitého“, „ale já, ne ty“, „ne počkej – jako já pachatel a ne ty oběť“, „ale on psal, že podprahovky nic nenaučí, že to hned zapomene“, „ježiš držte huby“ viz Elektronické obtěžování: Co jsou podprahové podněty a jak mohou ovlivňovat myšlení, emoce, rozhodování oběti aniž by si to uvědomovala

„No, chápeš“, „Dívej se na to“, „Wow“, „Jo to dělají oni“, „Pane bože“, „Hm“, „Ježiš nepiš to pořád“, „Chápete to, oni ho úplně týrají povzbuzují“, „On už“, „Pachatel zní stále víc tragicky“ (což kopíruje skutečný stav), „Chápeš on má pravdu“, „On přesně ví, co áše“ (říká píše)

Opakuje se – vlna – kdy pachatel opět utichá + doporučuje věnování se jiné aktivitě + souběžně s tím vyvolávání co největšího zmatku.

Dochází k emocím jak „ve zpomaleném filmu“. Tedy to, co je normální součástí jedné krátké věty na několik vteřin, je nyní přehráváno dlouhé minuty (pomalé, pro pachatele fascinující – zvraty, kde každý už dopředu ví co přijde bez ohledu na to, zda to některý z pachatelů komentuje nebo ne). Poznámka: Popis situace plně odpovídá průběhu situace. Výrazy jako „pro pachatele fascinující“ často s odstupem působí jako „křečovité“, „hysterické“, „nedospělé“ (pachatelé jsou však opravdu fascinování něčím tak obyčejným, jako běžná konverzační věta puštěná extrémně zpomaleně – je to díky zvuku inteligentních lidí, jejichž hlas je pro pachatel plný fascinujících – pro inteligentní lidi však běžných – „informací“ / dat)

Tento způsob řešení (snaha vyjádřit v podstatě nelogické emoce – nelogické díky utlumení mnoha kontextuálních informací) je dlouhodobě napadán (a interpretován) jako nesprávný, nedospělý. Oběť má vše řešit v soukromí (za dohledu pachatelů) a nikoliv veřejně, kde vždy hrozí, že to někdo čte a pachatelé jsou tak nuceni říkat pravdu (což vede k postupnému rozkládání vykonstruovaných lží).

Pokud by se toto dělo hromadně a veřejně – lidé budou sami sebe „vylepšovat“ a vše by se vyřešilo mnohem rychleji. Toto není názor, který „vznikl“ jen teď díky okolnostem. Toto je stále se opakující emoce podložená kontextem situace, průběhem, dlouhodobým průběhem, zkušenostmi, znalostí důsledků a následků.

Jinými slovy – například člověk, pro kterého by tato situace (elektronické obtěžování) byla nová – pravděpodobně bude zacházet do nepodstatných detailů. Někdo, kdo celé téma zná může takové poznámky komentovat a vysvětlit co přesně se děje a proč se tak děje. Podstatou je, že si tak každý může ověřit, nakolik je průběh obtěžování stejný i u jiných a jak moc je vše postaveno na lži.

Nyní má docházet k nepodstatným výlevům. Ty se však zdají nepodstatné jen díky neznalosti kontextu (ani zde často nebývá onen kontext uveden, protože autor textu kontext zná a větu končí s pocitem, že předložil jasný argument – jenže čtenář kontext nezná a autor působí jako klasický politik – stejná situace). Tedy „klasický politik“ pro mě, autora textu, znamená reprezentace situace, kdy „někdo mluví o něčem“ způsobem, který obsahuje „nula informací“, ale zároveň „jakoby mělo každou chvíli příjít něco zajímavého, přínosného“ (je to díky použitým slovům, intonaci, kontextu situace, tématu obecně). Když se vrátím k „výlevům“ (začátek tohoto bloku) – dokážu tím, že jsem schopný udržet v v „polopracovní“ paměti určitý kontext (zatímco pachatelé se snaží o opak – a nyní mám přestat psát). Výlevy mají popisovat stále to stejné „nabádat“ k řešení, nebát se mluvit o tom co lidí trápí. Klasické, všední řeči ke kterým však nikdy není doplněn kontext. Kontext, který bude podrobně řešit mechanismy a principy myšlení.

Zhruba celou následující hodinu pachatelé postupně „dospívají“ k názoru, na kterém se shodnou, že chyba je rozhodně na mé straně, protože do všeho vnáším negativní emoce upozorňováním na nelogické lži a vysvětlováním co přesně je nelogické, což pachatele nebaví. Je tedy třeba pracovat na mém odstranění (to pachatele má zase začít bavit).

„Výborně“

Předchozí cca hodina má být vnímána jako „propast“, která odděluje „současný stav věci“ od „pravdy“ (vysvětlení proč je současný stav špatný). Tato propast má být tak velká a hluboká, že nikdo nedohlédne na dno ani druhý konec a tedy neví co tam je a hlavně se má toto místo jevit jako „konec“, „hranice“.

Pachatelé se stylizují do „ochráncu hranic“, kteří zde jsou jen proto, aby všem řekli, že toto je hranice a když půjdou dál, neví co se stane a je to velmi nebezpečné. Také ví o lidech, kteří se o to pokusili a už je nikdo nikdy neviděl. (mezitím já, autor webu, opět vycházím z propasti, možná řeknu „na co čumíte? To jste ještě neviděli chodícího člověka?“, a projdu normálně kolem).

Pachatelé se nyní snaží tuto analogii znehodnotit poukazováním na (zde pauza protože neví co použít jako protiargument, který znehodnotí pravdu).

Následující text jsem zkopíroval (jde o standardní argumenty, které vnímám úplně stejně jako pachatele) – Za hlavní důvody problémů považuje oslabení poptávky po pandemii covidu, ekonomické dopady války na Ukrajině, růst úrokových sazeb, zvyšování nákladů na energie nebo zdražování vstupních materiálů (a tedy nikoliv svá vlastní chybná rozhodnutí). Že ještě před rokem bylo vše v nejlepším pořádku dokazují i vlastní slovo tohoto „opět vizionáře“ – „Pro rychlejší růst společnosti aktuálně potřebujeme zajištění dalších financí, proto oslovujeme potenciální investory, abychom mohli mimo stabilizaci společnosti myslet také na rozvoj firmy a přípravu na rok 2025. Pracujeme na nových plánech, které by nám mohly otevřít cestu k dalšímu růstu. Vizí a plánů máme stále spoustu.„

K tomu se hodí slova Daniela Landy v jedné z jeho písní, která hrála v obchodě Hruška cca před půl hodinou. „Touha je zázrak. Probouzej sílu.“ (+ gravitace).

V kontextu „standardní atmosféry“ (zkopírovaný text) se pachatelé nyní snaží „učastnit se snah o řešení problému v podobě elektronického obtěžování, jehož následkem mají lidé zmatek způsobený souběhem nelogických emocí – tzn. subliminální podněty, které si neuvědomují a „slyšitelných, vědomých okolností“ – tzn. vědomých podnětů)“. Tato účast spočívá v čekání až to já (autor webu, kreativec, inteligentní člověk) dám nějak dohromady.

Použití fragmentů různých, v podstatě naprosto nesouvisejících situací, je zcela záměrné. 1. lze toto použít jako důkaz, že vidím souvislosti tam, kde nejsou a jsem tedy blázen (klasický argument pachatelů) 2. Chci poukázat na stále se opakující vzory v podobě „kontextu“, nebo „různým interpretací téhož“ kdy základem písně, byznysu, části filmu jsou stále stejné typy emocí nebo „podtextů“ – jen v kontextu situace mají různé názvy, okolnosti a tedy působí jako nesouvisející. Jinými slovy – že v konečném důsledku jde všem o to stejné – naplnění touhy posouvat se dál, objevovat, poznávat, sdílet radost.

Chtěl bych znát skutečný kontext nebo pozadí těchto dvou příběhů (právě odtud jsem zkopíroval „standardní argument“). Bagind a Wuders. Proč? Protože jejich prezentaci v podstatě nemám co vytknout (což není obvyklé). Mají vše – pravděpodobně kvalitní výrobky, příběh, přehledný web (u Bagind dokonce takový, jehož autorem bych klidně mohl být já – tzn. to, co považuji za správné), za značkami stojí mladí lidé. Co přesně tedy vedlo ke konci? Byla vše jen „pohádka“, která stále reálně na jiných, byl to souběh špatných rozhodnutí, přehnané cíle? Z příběhů jako tyto by se dalo odnést spoustu cenných zkušeností pro všechny. Ne je odbýt jen klasickým „byznys argumentem“ a „ponaučením majitelů“.

Z mého pohledu se skutečně začíná vynořovat „vzor“, „smysl“, „pointa“, kterou lze shrnout jako „konkretizace“, „pravda“, „skutečný a reálný kontext“, „definice stejných vzorů pro které neexistují sjednocující názvy a každý si je vysvětluje po svém“ (na toto třeba narážím u programování, kde řada obvyklých situací nemá žádné standardizované pojmenování a v případě, že budu například data v JSON strukturovat tak, jak to dělají jiní – tzn název – hodnoda, může se stát, že u položky 6 526 najednou najdu vhodnější název a budu muset vše přejmenovat. A nebo to budu dělat tak, jak to dělám já = názvy neexistují, respektive nejsou směrodatné – vše má svůj „časový otisk“ – počet vteřin od 1. 1. 1970 0:00. Jenže to neřeší, že tomu každý říká trochu nebo úplně jinak.

Právě to vidím jako možnost „dělat něco lépe“ nebo „něco co má smysl“ v kontextu umělé inteligence, která může hledat vzory zpracováváním velkého množství dat a bezpočtu pokusů. Ne trénovat „zase další model“, který bude (soudě dle současných AI) zase vypadat stejně, umět to stejné a vyjadřovat se stejně. Bude vědět mnohé, ale musíte vědět na co se zeptat. Pokud nevíte, nic nového se nedozvíte (viz – slyšení hlasů je schizofrenie, což jak vidno z tohoto webu není pravda). Příběh BottleCup

• Lze vnímat opakování stále stejných vzorů v podobě fragmentů určitých myšlenek, důsledků určitých situací (například komentování činnosti pachatele pomocí klíčových slov), které když jsem zažíval poprvé – neznal jsem okolnosti. Zpětně je však zřetelné, jak byly uměle „zmanipulovány“ (tedy fragment vytržený z kontextu doplněný „fascinacemi toho či onoho pachatele“). Nyní však znám vše, co takové situaci předcházelo
• Pachatelé jsou stále fascinováni: „škálováním“ + „někdo něco dolazuje / nastavuje“ (obrazec DJ) + 1 – 2 vteřiny písně od Faithless „God is a DJ“ (pasáž „God is a dj“) + zvuk smíchu + „Víš jak“. Celek lze seskupit do zvuku „co to je za dementa?“ a dál to neřešit NEBO vysvětlit kontext a souvislosti v kontextu elektronického obtěžování, omezených nebo nízkých kognitivních schopností a postupně se dopracovat k „jednoduchému“ a překvapivě „výraznému“ propojení „těch, kteří toto nečtou, protože se jich to netýká“ s „těmi, kteří toto čtou, protože se ji to týká“.
• Během psaní projev stejných vzorů – komentování jednotlivých slov nebo vět pomocí klíčových slov, hudby, samplů, předpřipravených zvuků souběžně s představami „atmosféra“, „škálování“, „ovlivňování“. Vteřina za vteřinou. Ještě chvilku a další den se povedlo „nějak přečkat“ (z pohledu hlupáků).

Efekt Auto-Tune

Efekt Auto-Tune byl vynalezen v roce 1997 americkým inženýrem Andy Hildbrandem, který pracoval v oblasti zpracování signálu a původně vyvíjel technologie pro seizmickou analýzu. Jeho společnost Antares Audio Technologies uvedla Auto-Tune jako softwarový nástroj pro automatickou korekci výšky tónu ve vokálních a hudebních nahrávkách.

První významné komerční použití bylo ve skladbě „Believe“ (1998) od Cher, kde byl efekt použit velmi výrazně, což vedlo k ikonickému „robotickému“ zvuku.

V kontextu elektronického obtěžování se vynález tohoto efektu výrazně překrývá s výrazným zrychlením úpadku emocí a chování společnosti, degradace kvality hudby a filmu, která je zřetelná až v současnosti.

Proč až téměř po 30 letech?

• Elektronické obtěžování: Pachatelé
• Elektronické obtěžování: Reálné vzorce chování a záměry pachatelů

Poznámka: Reakce pachatelů na tuto informaci, na kterou jsem narazil zcela náhodou, je již tak extrémně z oblasti „křečovitých halucinací“, že nemá smysl je popisovat.

Practice makes perfect

• Všechno hraje
• Všechno klape
• Docvaklo
• Na jedné vlně
• Přeskočila jiskra
• Být rozladěný
• Naladit se na stejnou notu

Vymezení pojmů

• Frekvence: Počet opakování určité události nebo jevu za jednotku času, obvykle vyjádřeno v hertzích (Hz).
• Událost: Konkrétní jev nebo situace, která se odehrává v určitém čase a místě.
• Situace: Kontext nebo stav, ve kterém se nachází určitý jev, osoba nebo událost, často zohledňující okolnosti, podmínky a vztahy mezi prvky.
• Jev: Každý pozorovatelný nebo měřitelný jev, událost nebo změna, která nastává v určitém čase a prostoru.
• Čas: Měřítko pro sledování, uspořádání a porovnávání událostí a jevů podle jejich pořadí a trvání.
• Stav: Konkrétní podmínky nebo situace, ve které se nachází objekt, systém nebo proces v určitém čase, často popisující jeho vlastnosti nebo uspořádání.
• Interval: Vzdálenost nebo rozdíl mezi dvěma hodnotami v určité veličině, například v čase, prostoru, frekvenci nebo matematickém rozsahu.
• Cyklus: Opakující se sekvence událostí nebo stavů v čase nebo prostoru.
• Sekvence: Uspořádaný sled prvků, událostí nebo stavů podle určitého pravidla.
• Rytmus: Pravidelné nebo variabilní opakování prvků v čase nebo prostoru.
• Kontext: Soubor okolností, podmínek nebo souvislostí, které ovlivňují nebo určují význam, interpretaci nebo chápání určité události, slova nebo situace.
• Posloupnost: Seznam uspořádaných prvků, ve kterých je každý prvek přiřazen k určitému pořadí nebo indexu. Může být konečná nebo nekonečná a její prvky mohou být číselné, alfanumerické nebo jiné typy dat.

Music is an interstellar language

Hudební sluch

Bude se hodit

Cent (v hudbě) – Jednotka pro měření intervalů mezi tóny, kde 1 cent je 1/100 část celého půltónu. Používá se k vyjádření jemných rozdílů v tónových výškách, zejména v temperovaných laděních. 100 centů tvoří jeden půltón.

Rozdíly

• Hudební sluch: Schopnost přesně vnímat, rozlišovat a reprodukovat tóny a jejich vztahy.
• Nehudební sluch: Schopnost vnímat zvuky bez detailní analýzy tónové struktury.

Hudební sluch znamená

• Frekvenční citlivost – hudební sluch lépe rozlišuje malé změny frekvencí (např. ±1–5 centů u hudebníků).
• Rozpoznávání intervalů – hudební sluch identifikuje vztahy mezi tóny.
• Rytmická přesnost – hudební sluch lépe vnímá a reprodukuje rytmické vzory.
• Melodická paměť – hudební sluch umožňuje zapamatovat si složité melodie.
• Analýza zvuku – hudební sluch dokáže oddělit jednotlivé nástroje a hlasy.

Vztahy mezi tóny

Vzájemné propojení tónů na základě frekvence, harmonie a kontextu.

Druhy vztahů

• Intervaly – vzdálenosti mezi tóny měřené poměrem frekvencí nebo stupni.
• Akordy – kombinace tónů znějících současně podle harmonických pravidel.
• Melodické vztahy – posloupnosti tónů vytvářející hudební fráze a motivy.
• Harmonické vztahy – souzvuky tónů určující harmonii skladby.
• Ladění – systém určující frekvenční vztahy mezi tóny (např. rovnoměrně temperované, přirozené).

Filozofická otázka

„Co je efektivnější – harmonie nebo disharmonie?“ závisí na kontextu a perspektivě.

Harmonie

• Může být efektivní v situacích, kde je žádoucí stabilita, soulad a dlouhodobá udržitelnost.
• V lidských vztazích, organizacích nebo ekosystémech často vytváří efektivní, vyvážený stav, který podporuje růst a spolupráci.

Disharmonie

• Může být efektivní v dynamických nebo kreativních procesech, kde je třeba změny, inovace nebo rozrušení starých struktur.
• V některých situacích může vést k hledání nových řešení a posunu vpřed, jak ukazuje například historie konfliktů a revolucí.

V konečném důsledku je efektivnost závislá na cílech: harmonie je efektivní pro stabilitu a rovnováhu, zatímco disharmonie může být efektivní pro transformaci a pokrok.

V kontextu tématu – „naší pohádky“

• Pachatelé ihned „aplikují“ disharmonii jako obhajobu svých aktivit – podněcování ke kreativitě, inovaci apod.
• Ve skutečnosti se však děje pouze to, že HLUPÁK je opravdu HLUPÁK = to, co ví každý hned = zbytečný, neefektivní, obtěžující, nežádoucí

Co je přirozenější: Harmonie nebo disharmonie?

Výchozí stav závisí na kontextu.

• V přírodě: Zvukové jevy často obsahují disharmonické složky (šum, nepravidelné vibrace), ale přirozené tóny mají harmonické frekvenční poměry (přirozená ladění).
• V hudbě: Harmonie je vnímána jako stabilní a klidný stav, disharmonie jako napětí vedoucí k řešení.
• Ve fyzice: Přirozený stav oscilací bývá komplexní, obsahující jak harmonické, tak disharmonické složky.

Závěr – Neexistuje absolutní „výchozí stav“ – harmonie a disharmonie se prolínají a závisí na referenčním rámci.

Přirozený tón

• Přirozený tón má obvykle tvar sinusoidy. U komplexních zvuků (např. hudební nástroje) je často kombinováno více sinusových vln, což vytváří bohatší zvuk s harmonickými frekvencemi.
• Tón odpovídající základní frekvenci nebo harmonickým složkám vznikajícím přirozenými vibracemi (např. chvění struny, zvuk píšťaly).
• Obsahuje harmonické frekvence v celočíselných násobcích základního tónu.
• Nevzniká umělým laděním, ale fyzikální rezonancí materiálů.
• Příkladem jsou tóny alikvotní řady v akustických nástrojích.

Hudební nástroje

• Základní tón struny – vzniká při volném kmitání napjaté struny (např. housle, kytara).
• Tóny píšťalových varhan – vznikají rezonančním kmitáním vzduchového sloupce.
• Přirozené harmonické na žesťových nástrojích – tóny odpovídající alikvotní řadě (např. lesní roh).

Přírodní jevy

• Zpěv velryb – obsahuje harmonické složky podobné lidskému hlasu.
• Větrné píšťaly a dunění skal – rezonance vzduchu ve štěrbinách nebo dutinách.
• Zvuk zvonů – obsahuje přirozené harmonické a charakteristickou alikvotní řadu.

Fyzikální příklady

• Rezonance v trubicích – například tóny vznikající foukáním přes láhev.
• Vibrace kovových nebo dřevěných objektů – například laděné kameny nebo xylofon.

Nepřirozený tón

Hudební ladění

• Rovnoměrně temperované ladění – frekvence tónů jsou matematicky upraveny tak, aby umožnily transpozici, ale neodpovídají přirozené alikvotní řadě.
• Mikrotonální tóny mimo přirozenou stupnici – například čtvrttóny nebo jiné dělení oktávy nepřítomné v přirozeném ladění.

Elektronicky generované zvuky

• Syntetické vlnové formy – obdélníkové, pilové nebo trojúhelníkové vlny, které neodpovídají harmonickému spektru přirozených tónů.
• Autotune a digitální úpravy – manipulace s frekvencemi, které vytvářejí nepřirozené přechody mezi tóny.

Akustické anomálie

• Interferenční tóny (comb filtering) – vznikají superpozicí zvukových vln, vytvářejí umělé zdůraznění nebo potlačení frekvencí.
• Neharmonické rezonance – například kovové zvuky s inharmonickým spektrem (třeba činel).

Přírodní jevy s nepravidelnými tóny

• Vítr ve strunách – například zvuk elektrických drátů ve větru vytváří disharmonické frekvence.
• Zvuky s proměnnou frekvencí – například kvílení brzd nebo zvuky vznikající třením různých materiálů.

Lidský hlas obsahuje jak harmonické, tak disharmonické frekvence.

Harmonické frekvence: Při normálním zpěvu nebo mluvení je základní tón doprovázen řadou harmonických frekvencí, které tvoří bohatý a příjemný zvuk. Tyto harmonické složky jsou celočíselnými násobky základní frekvence.

Disharmonické frekvence: Disharmonické složky mohou vznikat při intenzivním hlasovém projevu, například při křiku, zpěvu s intenzivní modulací nebo při určitém typu hlasového napětí. Tyto frekvence jsou méně pravidelné a mohou být vnímány jako „nepříjemné“ nebo „ostré“ zvuky.

Celkově tedy lidský hlas typicky dominují harmonické frekvence, ale určité okolnosti mohou vést k většímu zastoupení disharmonických složek.

Transpozice

Přesunutí hudební melodie nebo akordů do jiné tóniny při zachování intervalových vztahů.

Druhy transpozice

• Diatonická – změna tóniny s udržením původního systému stupnice.
• Chromatická – posun o pevný počet půltónů bez ohledu na stupnici.

Použití

• Přizpůsobení skladby hlasovému rozsahu zpěváka.
• Snazší hra na hudební nástroj v jiné tónině.
• Změna nálady nebo barevnosti hudby.

Trojúhelníková vlna

Trojúhelníková vlna není přirozený tón, protože její frekvenční spektrum neodpovídá harmonickému, tedy celočíselnému násobení základní frekvence, jak je tomu u přirozených tónů.

Je to jedna z uměle generovaných vlnových forem, která má charakteristický tvar a obsahuje harmonické frekvence, ale i neharmonické složky. Vlnové formy, jako je trojúhelníková, mají frekvence, které jsou uspořádány v určitých poměrech, ale nejsou celočíselné násobky základní frekvence, což ji činí „nepřirozenou“ ve srovnání s přirozenými tóny.

Sinusová vlna

Tato vlna má hladký a pravidelný tvar, který je charakteristický pro základní tón v přírodních zvucích, jako je zvuk struny nebo vzduchového sloupce, který se chvěje bez dalších rušivých faktorů. Sinusová vlna má pouze jednu frekvenci (základní tón) a neobsahuje žádné harmonické složky.

Vlastnosti sinusové vlny

• Jednoduchý, hladký tvar bez zkreslení.
• Přírodní, harmonické zvuky jako zpěv nebo některé nástroje (např. flétna) mohou obsahovat sinusové vlny v jejich základních frekvencích.
• U komplexních zvuků (např. hudební nástroje) je často kombinováno více sinusových vln, což vytváří bohatší zvuk s harmonickými frekvencemi.

Fourierova transformace

Matematická technika, která převádí signál z časové domény do frekvenční domény, čímž umožňuje analyzovat jeho frekvenční složky. Používá se k rozkladu složitých signálů na jednodušší sinusové vlny.

Princip

Signál je rozložen na součet sinusových vln s různými frekvencemi, amplitudami a fázemi. Fourierova transformace poskytuje spektrum, které ukazuje, jaké frekvence jsou přítomny v původním signálu.

Aplikace

• Analýza zvuku, signálů, obrazů a dalších časových řad.
• Odstranění šumu
• Komprese dat
• Rozpoznávání vzorců.

Harmonické v elektrickém proudu

Harmonické jsou složky elektrického signálu, které vznikají jako celočíselné násobky základní frekvence (fundamentální frekvence) v elektrickém obvodu. Obvykle se objevují v nelineárních obvodech, kde dochází k nelineárním jevům, jako je například zkreslení signálu.

Příčiny harmonických

• Nelineární zátěže – například usměrňovače, transformátory nebo elektronické přístroje, které neprocházejí signál lineárně.
• Nepravidelné připojení – např. v sítích s neregulovanými zařízeními.

Důsledky harmonických

• Zhoršení kvality elektrické energie (např. ztráty energie, přehřívání zařízení).
• Zkreslení napětí a proudu v elektrických rozvodech.
• Vysoké nároky na filtrace a úpravy elektrických obvodů pro eliminaci nežádoucích frekvencí.

Řešení problémů s harmonickými

• Filtrace – použití pasivních nebo aktivních filtrů k odstranění harmonických složek.
• Zlepšení návrhu obvodů – použití liniových zařízení, která minimalizují vznik harmonických.

Podobnosti mezi harmonickými v elektrickém proudu a harmonickými frekvencemi u zvuku

• Celočíselné násobky základní frekvence: V obou případech harmonické vznikají jako celočíselné násobky základní frekvence. U zvuku to znamená, že frekvence harmonických jsou násobky základního tónu. U elektrického proudu se harmonické objevují jako násobky základní frekvence napájení (například 50 Hz ve většině evropských elektrických sítí).
• Vytváření komplexního signálu: Jak u zvuku, tak v elektrickém proudu harmonické přispívají k vytváření komplexního signálu. U zvuku vytvářejí bohatší tón, u elektrického proudu způsobují zkreslení nebo změny v původní sinusové vlně.
• Vliv na kvalitu signálu: V obou případech mohou harmonické ovlivnit kvalitu signálu. U zvuku mohou harmonické zvýšit bohatost a příjemnost tónu, ale pokud jsou přítomny v nadměrné míře, mohou být nežádoucí. V elektrických obvodech mohou harmonické zhoršit účinnost a způsobit ztráty energie nebo přehřívání.

Souvislosti mezi harmonickými v elektrickém proudu a harmonickými frekvencemi u zvuku

• Fyzikální principy: Oba jevy jsou výsledkem kmitání nebo oscilace. U zvuku jde o oscilace molekul vzduchu, které vytvářejí zvukové vlny. U elektrického proudu jde o oscilace napětí nebo proudu v obvodech, které se mohou měnit v čase.
• Techniky analýzy: Fourierova transformace je nástroj, který se používá v obou oblastech k analýze složení signálů. Jak ve zvukové analýze, tak v analýze elektrických obvodů umožňuje Fourierova transformace rozložit složitý signál na jeho základní harmonické složky.

Rozdíly

• Účinky na lidské vnímání: U zvuku harmonické ovlivňují subjektivní vnímání tónu, barvy zvuku a harmonie, zatímco u elektrického proudu mají harmonické spíše technické a fyzikální důsledky, jako je ztráta účinnosti a poškození zařízení.
• Způsob vzniku: U zvuku jsou harmonické přirozeným výsledkem kmitání nástrojů nebo těles, zatímco u elektrického proudu jsou často důsledkem nelineárních charakteristik zařízení, která neprocházejí signál lineárně.

Celkově jsou harmonické v elektrickém proudu a zvuku založeny na podobných principech, ale mají rozdílné účinky a aplikace v těchto dvou oblastech.